Foto: Shutterstock
O manželských dvojicích či dlouholetých partnerech se běžně říká, že se v průběhu svého soužití začnou jeden druhému čím dál více podobat. A neplatí to přitom jen o zvycích či třeba gestech, ale přímo o vzhledové podobnosti. Svůj původ má tato populární teze ve vědecké studii z roku 1987, v níž tým odborníků z University of Michigan v čele s psychologem Robertem Zajoncem zkoumal fotografie sezdaných párů na začátku manželství a po 25 letech společného života. Na základě svého výzkumu pak Zajoncův tým vyslovil závěr, že u lidí, kteří spolu dlouho žijí, dochází ke konvergenci (sblížení) obličejových rysů. V průběhu let se tato teorie zpopularizovala, dnes už je však považována za překonanou.
Partnerská podoba jako mýtus?
V roce 2020 Zajoncův experiment zopakovali odborníci ze Stanford Univesity, kteří do svého výzkumu zahrnuli 517 dvojic, jejichž fotografie zkoumaly i moderní algoritmy rozpoznávání obličejových rysů. Podobnost partnerů byla zkoumána v časovém rozpětí od doby krátce po sňatku až po dobu o 69 let později. Výsledek? Konvergence obličejových rysů nebyla potvrzena, přesto vědci odhalili, že si jsou dlouhodobí partneři podobní – ovšem už hned od začátku vztahu. To znamená, že si lidé za své životní partnery vybírají muže či ženy, kteří jsou jim podobní.
Podobnost vyvolává větší subjektivní přitažlivost i pocit spřízněnosti
Podle čerstvé studie odborníků z australské University of Queensland je právě i vnímaná atraktivita pevně spjata s podobností. Vědci provedli experiment, při němž celkem 682 účastníků sledovali při jejich vzájemných interakcích podobných speed-datingu. Následně lidé vyplnili dotazník, v němž své jednotlivé „partnery“ hodnotili co do přitažlivosti tváře, tak i vnímané vlídnosti. Jako přitažlivější a také vlídnější z tohoto hodnocení vyšli lidé, kteří s hodnotící osobou sdíleli podobné rysy. Vzájemná podobnost podle vědců u potenciálních partnerů navozuje pocit spřízněnosti, lidé se tak s takovými protějšky instinktivně cítí komfortněji a sdílejí s nimi pocit blízkosti, což je pro rozvoj romantického vztahu značná výhoda.
Zdroje: University of Queensland, Tiskové materiály Růžový Slon, Zajonc, R.B., Adelmann, P.K., Murphy, S.T. et al. Convergence in the physical appearance of spouses. Motiv Emot 11, 335–346 (1987), Stanford Univesity
Nový komentář
Komentáře
Člověk si vybírá a preferuje partnery podle ideálního vzoru, který si generuje podvědomí. To si utváří vzor od narození a díky příbuzným a občasnému odrazu v zrcadle pak ideální vzor může mít určitou podobnost.