Co vlastně je zdravotní postižení? Mezi lidmi panuje ohromná neznalost tohoto pojmu. Pokud se někoho zeptáte, jak si představuje zdravotně postiženého, většinou odpoví, že je to vozíčkář nebo slepec. Možná dodá hluchoněmý.

Osobně dávám přednost označení  - lidé s handicapem. Abychom pochopili lidi s handicapem, musíme si položit otázky: co je handicap a co osoba s handicapem potřebuje či vyžaduje.

Handicap je vše, co vám více či méně komplikuje všední život. Můžete mít handicap fyzický, což je postižení nejvíce viditelné – vidíte člověka na vozíčku nebo o berlích – ale také nejsložitější na vytvoření životního prostředí bez bariér a stěn, prostředí, které jim doslova umožňuje žít. Existuje tolik forem fyzických handicapů, kolik je handicapovaných. Každý handicapovaný má různé potřeby.

Jiným druhem postižení je postižení smyslové. Mezi takto postižené patří lidé nevidomí, lidé s poruchami sluchu a lidé s duševními a mentálními poruchami.

Pak jsou postižení vnitřní, jako jsou například diabetes nebo epilepsie. Nevěděli jste, že i tyto nemoci znamenají pro jejich „vlastníka“ zdravotní postižení?

Někdy vidíme v televizi příběhy o lidech, kterým nemoc, nehoda nebo jiná tragická okolnost změnila z minuty na minutu celý život. Většina lidí si myslí, že zveřejnění příběhu je maximum, co pro postiženého můžeme udělat. Přece se ozve nějaká charitativní organizace nebo bohatý soukromý podnikatel a pomůže mu.

Ale handicapovaní nepožadují pohledy ani filmy plné soucitu. Nemají je rádi. Nechtějí být objektem nebo předmětem charity. Postižení chtějí „jenom“ životní prostředí bez bariér. Prostředí jednak bez fyzických bariér, těch skutečných, a bez bariér psychických, které jsou v našich myslích.

Co by se mělo změnit? Myšlení lidí. Je třeba je přesvědčit, že každý člověk s jakýmkoli postižením má ve společnosti stejná práva, tedy jako ten, kdo se zdá být na první pohled zdravý. Každý má právo žít plnohodnotný život.

Podmínkou je možnost vzdělávání. To je prvním krokem k integraci do společnosti. Pokud bude mezi dětmi z mateřské školy dítě s handicapem, pomůže to odstranit bariéry psychické, a zdravé děti už budou zvyklé vídávat zdravotně postižené a nebudou to považovat za nějaký výjimečný úkaz. Poznají  jejich každodenní potřeby a naučí se s nimi žít .

Tím, že se umožní handicapovaným vzdělání, ulehčí se jim vstup do běžného života. Ať už jde o zaměstnání, bydlení, zapojení se do občanských aktivit, ale i právní občanské povědomí. Kde si co zařídit, na co má taková osoba ze zákona nárok, kde žádat o pomoc.

Je tu přirozeně skupina osob natolik postižených – osoby s těžkými handicapy nebo s kombinovanými vadami – u kterých je velmi obtížné, nebo zcela nemožné realizovat uvedenou integraci. Sociální politika státu by měla těmto osobám usnadnit žít důstojný život, pokud je to možné, tak mezi svými blízkými, ve svých rodinách.

 

Reklama