Foto: Shutterstock

Jana, 78 let
Všude se říká, že jsem riziková skupina, ale být mnou, tak už se na roušku dávno vykašlu. Měla jsem před pěti lety rakovinu, ale už jsem zdravá jako rybička. Do nošení mě nutí vnoučata a dcera, a protože na nich vidím, že mají o mě strach, tak je poslouchám a roušku nasazuji hned jak vyjdu z domu.

Radka, 28 let
Nejsem ráda, že jsme se roušek napůl zbavili. Myslím si, že nám stejně pomůžou, i když ten vir tady s námi bude pořád a roušky nás před ním příliš neochrání. Dáváme jimi tak najevo, že hrozba je stále ve vzduchu a že si jen tak nemůžeme začít vesele pískat.

Kateřina, 40 let
Starám se o babičku, které nosím nákup. Mám úplnou hrůzu z toho, že bych ji mohla nakazit, protože ona se teď má ještě dobře, netrpí žádnou vážnou nemocí, a ještě je s ní prima řeč. Klidně tady může být ještě dalších deset let. Proto nosím roušku.

Simona, 37 let
Roušku nosím, protože to prostě nechci chytit. Nelíbí se mi představa, že bych měla v sobě koronavirus a možná bych měla i horší průběh, protože mi jednou na imunologii zjistili, že mám nějaké kapénky na plicích. Je to přece moje rozhodnutí.

Denisa, 32 let
Roušku jsem často nosila i před koronavirem. Třeba když jsem se cítila nachlazená, ale i když jsme byli třeba v zahraničí, kde byl smog. V Indii se třeba bez roušky nedalo vůbec chodit ulicemi. Všude prach, písek a výfukové výpary. Teď ji nosím, protože se tak cítím bezpečně.

Reklama