Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. Tentokrát viděné očima tchyně. Jaké má zkušenosti s vlastní tchyní a jak ji to samotnou ovlivnilo? Přečtěte si její příspěvek.
Znám takové tchýně, co by se měly i pozlatit, ale to se mě bohužel netýká. Moje "tchýně" si ode mě oslovení maminko nezaslouží. Protože byla zvyklá doma dirigovat a všichni ji poslouchli na slovo, tak to zkoušela i na mě.
Jenže já na takové jednání zvyklá nebyla a také jsem byla svéprávná a nenechala jsem si diktovat její "dobré rady. Jak se vaří nebo perou plíny jsem si radit nenechala, kam by si ona postavila (být námi) skříň, jsem také nehodlala akceptovat. To, že jsem nekoupila kočár na první dceru, jaký chtěla ona, komentovala uraženě, že s tím tedy jezdit nebude. A nejezdila.
Mám 4 děti a dalo by se během 26 let jejich života spočítat na prstech rukou, co od ní někdy dostaly. Nejhůře se mě dotýkalo, když se mě dokázala chlubit, co koupila vnoučatům od své dcery. Nebo poslouchat její výčitky, jak ona mně někdy něco koupila, třeba dvoje punčocháče.
Jak děti rostly, tak se jim těžce vysvětlovalo, proč dostanou na vánoce dárky jen od jedné babičky. Proč je nikdy nechce na prázdniny. Prostě jsme pro ni nebyly dost dobří.To, jak nás kritizovala a pomlouvala, jsem se věkem naučila ignorovat.To, že nic nekupovala, bylo vlastně dobře, alespoň mně nemohla nic vyčítat.
Už i já jsem tchýně a dvojnásobná,ale zatím jsem se nesetkala od svých zeťů s kritikou na moji osobu. A určitě pokud by měli co říct, tak to řeknou, natolik je znám. Dalo by se vlastně říct, že spolu vycházíme velice dobře. Pokud to jde, snažím se mladým vyjít vstříc, když je třeba i poradím. Ale ze zkušeností vím, že není dobré prosazovat svůj názor za každou cenu. Mám i dvě vnoučata a těm se snažím být dobrá a hodná babička, která je ráda obdarovává. Asi proto, že sama mám špatnou zkušenost, tak se snažím být prima tchýně.
Lída
A nakonec jeden vtípek pro zasmání:
„Obžalovaný, proč jste shodil tchyni z balkonu?" „Chtěl jsem se jen přesvědčit, jestli v té pohádce je pravda, že saň umí létat!"
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Milá Lído, je dobře, že jste nezatrpkla a snažíte se být nejen dobrou babičkou, ale i tchyní.
Jestlipak najde některá ze čtenářek odvahu a přizná se nám, že je tchyní semetrikou?
Nesnášíte svouji snachu nebo zetě? Napíšte nám:
Nový komentář
Komentáře
Lída se sice snaží, ale když se její snachy usnesou, tak z ní udělají špatnou, protože do očí jim nic neřekne a za zády je s manželem rozebírá.
To nemyslím zle, naopak, obdivuji ji, já jen že tchyně může dělat cokoliv, když se snacha usnese, že je špatná, tak na ní vždycky něco najde. On to není jednostranný vztah. I druhá strana na něm má svůj nemalý podíl. 
No Lída je
to vsichni vime 
Nevim snad taky nejsem nejhorší tchýně! Bývalí zeťák k nám jezdil rád. A taky se i teď sním občas sejdem,ale moc ne ,protože to těžce nese dcera
. S bějvalkou syna se stýkáme pravidelně,kvůli vnukovi,kterého si berem! Vždy pokecáme ,jak přátelé! V pohodě! A nynější skorozeťáci od dcer,taky v pohodě. Řekla bych ,že k nám jezdí rádi! 
Tak snad bude vše OK! Vnoučata si berem všechny ,dárky se snažim dávat všem stejně! Jasně ,že jim taky někdy "do toho kecám". Ale spíš prudím svý děti ,než zeťáky a snachy
Nemohu říct, že bych měla tchýni tak špatnou, ale bohužel
dávala přednost snaše od staršího syna i kfyž ta o ní moc nestála a ani o ní nijak hezky nemluvila. Našim vnoučatům se vcelku chovala dobře, hlavně k vnukovi, ale myslím, že to byléo taky dáno, že starší syn neměl rodinu.
Když tchýně už nemohla, tak jsme se o ní starali mi, ať to bylo prádlo, úklid, nákup apod., starší snacha tak ani nepřišla. Rovněž když onemocněla tak starost zbyla na nás ale i sraší syn se s námi staral, ale snacha ne.
Přesto, to byka snacha zřejmě na úrovni, kdežto já asi ne.
Je to zajímavé, ale přesto všechno jsem se od ní ledacos naučila a vzpomínám na ni v dobrém. Můj manžel mi to oplatil u mojich rodičů, protože péče o ně zbyla taky na nás.
Kdeyž jsem ženila syna a za půl roku vdávala dceru, tak jsem si řekla, že nebudu jim nebudu dělat to co se mi nelíbilo a zatím se to snažím dodržet i když někdy se musím hodně zapřít. Horší je to u manžela. Ten to nevydrží a potom to nakonec skončí výměnou názorů mezi námi.
Hledá se tchýně. Kdo ji najde, dostane přes hubu.
já jsem měla zatím jen skorozeťáky, se všemi, kromě jednoho, jsem vycházela bezvadně
dokonce jeden z nich mě zvával i dlouho po rozchodu s mou dcerou na kafe a na pokec 
teď už je ženatej, tak mi občas už jen zavolá, ale přání k narozeninám, k svátku a k vánocům od něj dostanu vždycky 
malvina — #5 Ano snažím se a je pravda,že se zeťemi vycházím super.I mě jeden tyká a chodí se za mnou i radit a pro pomoc.Ale prima jsou oba.
cicinka — #3 Ono to až tak pravda není.Jeden zeť chodí spíše domů ke své mamce,ale druhý chodí často k nám.Ale spíše pro to,že doma mu chybí zázemí.Ani dcera tam moc vnoučka nevodí,kdo by taky stál o maminku v lihu,ale to už je na jiné povídání.Tchýně mít internet,tak jsem asi i mrtvá.Na druhou stranu když na tom přemýšlím žasnu.Jen my jsme uspořádaná rodina z počtu jejich dětí a přesto jsem vždy ta nejhorší.
Mám dva syny. A strašně si přeju být dobrou tchyní y babičkou. Jak se říká, že synové pakmoc domů nejdou, že jdou spíš k rodině své ženy. Mám z toho strach. Doufám, že se mi to podaří a nebudu prudička. Ale je to ještě daleko. synům je 10 a 13.
Taky se snažim být prima tchyně a moc mě to baví!
Ten vtip na konci je senzační!
teda, škoda že moje tchýně nemá internet. to bych se dočetla věcí
. jinak lído, to "pomoc nepomoc" s čímkoli, to znám moc dobře. nicméně moje tchýně, ačkoli je někdy hrozná, nikdy na dceru nezapomněla. třeba jen napletla pod stromeček, ale NIKDY nezapomněla. takže snad jen - vítej do klubu
