Lež má krátké nohy, kdo lže, ten krade, láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Ať už jsou to poučky, které nám od dětství vštěpovali rodiče, či ušlechtilá slova Václava Havla, co se nám do hloubi duše zapsalo jako mravní kodex a zvedá varovný ukazovák, že lhát se nemá, přesto si někdy nemůžeme pomoct.
Buďme k sobě upřímné a přiznejme si, že se s drobnou lží setkáváme dnes a denně. Zpytujme svědomí, možná si to ani neuvědomujeme nebo jsme zapomněli?
Zapomínání je totiž podle psychologů prvním „nevinným“ krůčkem ke lži. Naše představa o vlastní dokonalosti nám znemožňuje přiznat si, že jsme se mohli mýlit. Kromě toho přeceňujeme svou paměť a máme sklon vytvářet si z vjemů vlastní celky. V praxi to znamená, že chybějící údaj čile doplníme, ať je nebo není skutečný. No a lež je na světě.
Dalším stupínkem ke lži je přehánění. Snažíme se působit zajímavěji. Někteří lidé se nemohou smířit s realitou, která je obklopuje, a snaží se ji všemožně přibarvovat v úporné snaze zaujmout. ,,Příčinou může být naše nevyzrálost a dětská touha po barevnějším světě nebo bohémská povaha, která se odmítá zabývat detaily a všechno zaokrouhluje nahoru,“ tvrdí psychologové. Takových lidí znám… a možná mezi ně i tak trochu patřím. No vida a nikdy bych o sobě neřekla, že jsem lhář.
Vědomá lež
Vědomým lhaním vždy sledujeme nějaký konkrétní cíl a snažíme si jím dopomoct k něčemu, co bychom nemohli za normálních okolností získat. Řekla bych, že do této kategorie by se dalo zařadit i vědomé zatajování nepříjemných skutečností, které by nás mohly v očích druhých kompromitovat.
Poslední stadium, kdy nám lidé nevěří už ani dobrý den a jen my si nejsme vědomé, že jsme z úst vypustily nějakou lež, už svědčí o nemoci. Můžeme trpět dvěma poruchami. Buď syndromem falešné paměti, při němž si živě vybavujeme zážitky, které se nikdy nestaly nebo jde o bájnou lhavost. Při této poruše barvitě líčíme příběhy, v nichž hrajeme hlavní roli, a které se sice také nikdy nestaly, ale o tom nás nikdo na světě nepřesvědčí.
Ale to už se cítíme v pohodě a možná nám není ani divné, že nás odvážejí ve svěrací kazajce k doktoru Chocholouškovi.
Ale teď vážně. Existují i lži, kterým říkáme milosrdné. Já nevím jak vy, ale já bych nechtěla od lékaře slyšet, že mi zbývá měsíc, maximálně půl roku života. Nebo vy snad jo? Unesla byste takovou pravdu? Jak byste se s ní vyrovnala?
Znáte jiné příklady milosrdných lží?
V jakém případě byste byla ochotna lež tolerovat?
Do jaké kategorie lhářů byste se zařadila?
Využila jste někdy lež ke svému prospěchu?
Lhala jste jako dítě?
Lžou teď vaše děti?
Jaký by byl svět, kdyby se říkala jenom čistá pravda?
Byl by krásný nebo nesnesitelný?
Napište nám o svém vztahu ke lži, ke lhaní.
Máte nějaký příběh? Napište nám ho a dostanete dárek.
Nový komentář
Komentáře
já jsm pro říkání pravdy u lékaře.At se lékař zeptá jestli chce znát pravcdu a pokud ano,kde je problém.Já mít do konce živata měsíc,ráda bych to věděla
Tak to né Nyo.., od té doby, co jsem přestala tolik myslet a víc se vrhla na city, se mi daří o moc líp.
na všechno se jednou přijde, a je to pak horší, ale kdo někdy nezalhal, že
nemám ráda lež,ale u dětí je někdy krásná,když mi muj dvouletý syn Kubík říká nemám nic - a ruky má skované za zády a culí se jak na sluníčko tak to je lež pěkná
Lež nemám ráda, ale někdy to jinak nejde...
ja nemám rada,když mi někdo lže a tak nelžu ani já,stejně se na to příde.
Když neřeknu šéfovi, že je debil, tak nelžu. Mlčení není lež a nechat si někdy radši pravdu pro sebe taky není lež.
Když jsem četla o tom Havlovi, tak nevím, jestli se mám smát nebo brečet, jaká že to ta pravda nakonec u nás zvítězila....
Lepší je nelhat, ale někdy
Tak to určitě bych chtěla vědět pravdu aď vim na čim jsem.
Fakta jsou fakta a člověk se ztim smiři ale se lži má pocit že všechni ho maji za neschopného se s tim poprat anebo za debila.
lepší je mluvit pravdu,protože kdo si to má pamatovat co kde nakecá
Mám raději jistotu a chci vědět vše narovinu i u lékaře.Chovat se tak,abych lhát nemusela a když něco skoním,tak to přiznat.Když nejde o život jde o h...
lžu ale po většinou nevědomě
Někdy jsem si jen tak přemítala,zda říci pravdu od lékaře v případě vážné nemoci a
arjev: taky si myslím, že milosrdná lež záleží případ od případu
RenataF: taky ho nemám ráda, protože v praxi nefunguje
Nelžu, nemám tak dobrou paměť.
Kekka:
já to mám taky tak