Fobie je charakteristická tím, že postižený si nesmyslnost svého strachu plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Každá taková fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. V prípadě leukofobie je tím objektem bílá barva. Název je odvozen od řeckého slova leukos, který znamená bílá. 

pho.jpg
Foto: Shutterstock

Psychologové a vědci se shodují, že se leukofobie často objevuje ve spojení se syndromem bílých pláštů. Tedy zcela lidově řečeno: Ten, kdo se bojí lékaře, většinou nemá rád bílou barvu. Ovšem stejně jako u syndromu bílých plášťů je původ tohoto strachu nejasný. Podle výzkumu Cleveland Clinic se však může jednat o soubor faktorů. Jedním z nich je samozřejmě také možnost nepříjemné zkušenosti s bílou barvou nebo něčím, co je přirozeně bílé – sníh, bílý pokoj nebo někdo, kdo hodně nosí bílou barvu. Dále se bílá barva často pojí s čistotou a dokonalostí. Především u obětí znásilnění a sexuálních zločinů můžeme pozorovat obavy z vlastní nečistoty. Proto se tito lidé mohou záměrně bílé barvě vyhýbat, jelikož na ní veškerá nečistota vynikne. Dokonce se spekulovalo i tom, že leukofobie značí chorobný strach ze závazků a manželství, neboť šat nevěsty je neodmyslitelně spjatý s bílou barvou. Tato teorie ovšem byla vědecky potvrzena.

Nepopiratelným rizikovým faktorem vzniku je samozřejmě i genetika, kterou není možné opominout. Pokud má pacient v rodinné anamnéze jakékoliv duševní onemocnění, je u něj vyšší pravděpodobnost vzniku fobií.

Projevy leukofobie

  • Dušnost při vystavení většímu množství bílé barvy
  • Závratě 
  • Sucho v ústech 
  • Nadměrné pocení
  • Svalové napětí
  • Úzkost při pobytu v blízkosti většího množství bílé barvy 
  • Potřeba vyhýbání se místům s bílou barvou (např. sterilní prostředí, bílé kuchyně, nemocnice…)

 Příklad z praxe – Karel, 20 let
„Bílá barva je pro mě symbolem úzkosti a neschopnosti říct jediné slovo. Pojí se především s bílými místnostmi. Absolutně nevím, kde se tento strach vzal. V nemocnici jsem nikdy nebyl a nepamatuji si žádný negativní zážitek s bílou barvou nebo například lékařem. Jakmile se ale ocitnu v místnosti plné bílé a velkých bílých ploch, začnu v ústech cítit chuť zvratků a mám vnitřní tenzi, jako kdyby mě chtěl někdo ohrozit nebo mi ublížit. Moje přítelkyně o tomto problému ví, tudíž se snažíme mít celý byt zaplněný, a navíc žijeme v podkroví, kde je bílé barvy méně a převládá dřevo. Ovšem například v domě mých rodičů je velká bílá kuchyň a obecně tato barva převládá. Hodně mi to způsobuje nepříjemné stavy a negativní myšlenky. Co se týče návštěvy lékaře, mnohokrát mi už naměřili tlak i 190/120 a to je alarmující. Ale v domácích podmínkách mám hodnoty jen lehce zvýšené, někdy i v normě. Zajímavé je, že mi bílá nevadí na oblečení, pouze v místnosti. Výběr vhodného bydlení a vybavení je pro mě tedy klíčové. V bílé se mi dokonce totiž i velmi obtížně spí. Mým vysněným bydlením je roubenka celá ze dřeva a v ní hodně koberců.“

Čtěte také: 

Zdroje: Medical Tribune, Cleveland clinic, Psych Times - leukophobia, What is leukophobia? Celostní medicína, Syndrom bílého pláště, Moje zdraví