Už několik let žiji ve Španělsku, trochu v Barceloně, nyní v Madridu, ale nejšílenější počasí jsem zcela jistě zažila, když jsem bydlela na Tenerife a tam měla základnu jako letuška u společnosti Spanair.
Bylo to ke konci listopadu 2005 a zprávy o tropické bouři Delta se rozšířily po celé Evropě, nejen kvůli bezpečnosti pobytu turistů z různých zemí na všech Kanárských ostrovech, ale také kvůli samotné devastující síle bouře.
Den, kdy bouře přicházela směrem ke Kanárským ostrovům, mi zrovna končil služební pobyt na pevnině a z Madridu jsem se v hotelu připravovala na let na Tenerife, letiště Norte-sever (toto je původní a také smutně proslulé dosud největší leteckou katastrofou, pokud nepočítáme útok na Dvojčata v New Yorku. Zde se v 70. letech srazila 2 Jumba společností Panam a KLM). Toto letiště je postavené v horách a většinou je tam mlha, vítr a špatná viditelnost. Díky tomu bylo postaveno letiště Tenerife Sur na jihu ostrova, které má výrazně klidnější podmínky.
Během mé přípravy v hotelu na odchod na letiště začaly v televizi hlásit zprávy o přicházející tropické bouři na Kanárské ostrovy. Po konzultaci s mými kolegyněmi jsem byla téměř přesvědčená o tom, že náš let bude zrušen. Společně s námi, přibližně ve stejný čas, měly z Madridu na Kanárské ostrovy odlétat ještě další lety jiných společností. 2 lety byly zrušeny, nicméně náš kapitán a kapitán jedné další společnosti rozhodli o tom, že naše dva lety poletí, s tím, že během letu budou sledovat vývoj bouře a bylo změněno letiště a nově určené přistání na Tenerife Sur, vzhledem ke klidnějším podmínkam na jihu než jsou severní hory.
Upřímně, mezi námi letuškami byly jisté pochybnosti o správnosti kapitánova rozhodnutí, v čemž nás ještě posilovala skutečnost, že ony předem zmíněné dva lety byly zrušeny. Ale všeobecně platí pravidlo, že pokud kapitán hodlá odstartovat, dá se předpokládat, že je vše v pořádku, jelikož on není sebevrah... no, vlastně tomu po událostech v New Yorku tak být nemusí, ale řekněme, za normálních okolností se to takhle bere.
Tedy jsme vyletěli a piloti byli v neustálé komunikaci s oním dalším letadlem, které vyletělo spolu s námi z Madridu. Jenže nám jako posádce kapitán během letu sdělil, že i toto letadlo otočilo a vrací se na pevninu do Španělska. To nás příliš nepovzbudilo, jelikož bylo jasné, že podmínky na přistání vzhledem k počasí budou na Tenerife hodně nepříznivé, když se onen kapitán rozhodl vrátit! Pasažéři samozřejmě o žádných z těchto okolností nevěděli. A my jsme musely zachovat klid.
S přibližováním k Tenerife začínaly narůstat i turbulence, na které se dá říct, že jsme my, co létáme skoro denně, hodně zvyklé a jen tak nějaká turbulence nás už nepřekvapí. Nicméně tyhle sílily. A to ještě nebylo nic oproti tomu, co se mělo odehrávat níže u země při přistání.
Turbulence a silný vítr při přistávání blízko u země je opravdu špatná kombinace. Letadlo má pořád ještě rychlost okolo 300km/hod a stačí, aby se vlivem větru naklonilo a jen malinko dotklo křídlem země a okamžitě se naruší veškerá stabilita letadla a letadlo udělá salto a skončí v plamenech.
Když jsme započali klesání, už se po letadle nedalo ani chodit a museli jsme se připoutat i my jako posádka. Letadlo se propadalo a zase vyzdvihovalo sem a tam vždy o několik desítek metrů. K tomu se vlivem silného větru naklánělo ze strany na stranu a my se blížili k zemi. V tuto chvíli vlivem všech těchto pohybů se naše rychlost při pohledu z okénka zdála kosmická.
Napodruhé se nám povedlo přistát. Je potřeba si umět představit situaci, kdy je venku vichřice o rychlosti 100km/hod, letiště na ostatních ostrovech jsou zavřená, déšť a prudké pohyby letadla dolů a nahoru, ze strany na stranu, venku je tma, a tudíž i uvnitř letadla musí být vypnuty světla (aby při případné evakuaci člověk neztrácel čas tím, až se oko přizpůsobí tmě) a do toho se polovina letadla nahlas modlí a druhá polovina křičí a brečí...
Po přistání jsem byla svědkem různých forem lehčího šoku... Děkování kapitánovi, breku a nádavek, omdlení, požadování vysvětlení proč jsme se také nevrátili na pevninu apod. A mezi námi v posádce? Po opadnutí stresu a hladiny adrenalinu přišla zvláštní úleva a stav euforie, takže jsme šli šťastné přistáni oslavit do nejbližšího otevřeného a bezpečně uzemněného baru!
S pozdravem
Irena
Uáááá!!! Já vím, proč nenávidím lítání!!! Já bych asi toho kapitána vlastnoručně uškrtila!!!
Uf. Teda, z tohohle mi vážně běhal mráz po zádech. Děkuju za dokonalý děsuplný příběh. Skvěle napsané. A hlavně, že jste to přežili :).
Tak co, ženy-in, jaké jsou Vaše zážitky se šíleným počasím (i když tady byl šílený spíš kapitán)? Máte nějaké stejně dramatické? Nebo jenom nepříjemné? Letěly jste někdy v bouřce? Nebo jste ji třeba prožily na moři? Nebo „jenom" prchajíc s kočárkem s dítětem pod střechu? A co jiné šílené počasí?
Pošlete mi své zážitky na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
No. turbulence abouřky jsem už párkrát zažila. Létám silně nerada,ne, že bych se bála, ale otravuje mě to, takže první možnost, kdy se můžu namazat, je řádně využita a pak jde všecko líp. A kromě toho.... furt lepší se rozmáznout s letadlem, než strávit deset let života v LDN se slinou v koutku a s plínkou.
Když jsme letěli z Tenerife, měl náš Boeing vážné technické potíže a museli jsme nouzově přistát. To teprv byl adrenalin.
vidite vidite a to je duvod proc ja mam hruzu z letani...
Na zpáteční cestě z Tenerife, nad Evropou - u Francie, jsme vletěli do bouřkových mraků, takže to s náma dost drkotalo, i propad jsme tam měli, a to byl červen. Ale zas taková hrůza to nebyla, já na létání nezanevřela. Zatím
Souhlasím s Ivanou. Bojím se létat i v klidném počasí a možnost, že narazím na pilota, který takhle riskuje mě děsí
Jednou jsme letěli na Kanáry a byla podle kapitána "trošku" turbolence. Dost nepříjemné, propadali jsme se s letadlem, děti křičeli, že se žřítíme
nic moc příjemné, ale potom dovča super
Moc povzbudivý článek
Když jsem navštívila Tenerife já,bylo naštěstí,slunečno,bezvětří a náš pilot od Travelservisu byl moc příjemný,takže jsem svůj první let prožila v pohodě. Přeji další pohodové míle ve vzduchu.
brrrr, letam casto, ale nevim jak bych se v takovy situaci zachovala