Jen ale zdánlivě, protože tak silný svátek s tak silnou energií vždycky přinese něco, co s člověkem hodí…
Letošní Zloun byl větší než minulý a také letos Johanka žádala, ať jí ušijeme taky nějakého „Dobroděje“, kterého si bude moci nechat na hraní a který nebude mít tak krátký život.
Jako každoročně jsme jí to slíbili.
Večer se vydařil
Musím přiznat, že do letošního Zlouna jsem napíchala tolik popsaných listů, že bych z nich vytvořila menší dubový háj. Hodně mi letos záleželo na každém slově, na každé věci, kterou jsem mínila poslat ke všem čertům.
Hořel krásně a já se dívala, jak mizí všechno špatné, co jsem mu dala s sebou. Všichni jsme měli hezký pocit, který má člověk vždy, když je přesvědčený, že právě odchází nějaký jeho problém.
Maso jsme pekli v krbu
Nikdo neprotestoval. Ani to nešlo při pohledu na ten tříletý červený nosík.
Hodně se čarovalo, vykládalo a povídalo. Došlo na runy, věštby z ohně i tarot. Rozcházeli jsme se poměrně pozdě s příjemnými pocity, protože dnešní věštby nedopadly pro nikoho špatně.
A to bylo prima.
To by nebyl Samhain
Je dobré, když se člověk na vlastní kůži přesvědčí, že to, čemu věří, není až tak jen o víře. Mizí hranice mezi živými a mrtvými. A něco na tom je.
Hodně let žiji s problémem, že nevím, jakým způsobem vlastně zemřel můj milovaný děda, který mě převážně vychovával. Neskutečně čestný, rovný a poctivý člověk. Když byl starý, onemocněl a odvezli ho do nemocnice. Zakrátko ho ale odveleli do léčebny, kde jsou jen samí staří lidé.
Nebyl zcela doléčený a moc jsem nepochopila, proč nemohl zůstat v nemocnici. Zemřel pár dnů po téhle změně. Ke mně se dostala jen tahle informace. Prostě zemřel.
Prakticky nikdo pořádně nevěděl nač, jen maminka říkala, že snad na zápal plic. Vždycky jsem si s ním chtěla popovídat. Mrzelo mě, že byl sám, když se to stalo. Hodně mě to trápilo. Teď už ne.
Vykašlali se na něj
Usínala jsem poté, co jsme ukončili svátek normálně a vcelku spokojená. Kdy jindy měl za mnou dědeček přijít s vysvětlením než tuhle noc? V době, kdy má cestu k mému podvědomí podstatně snazší.
Seděla jsem s ním na nějakém dřevěném sedátku nebo lavici a povídali jsme, když najednou dostal nějaký záchvat nebo křeč, jako by se dusil. Upadl.
Hrozně jsem se lekla a hned jsem sáhla po telefonu. Zavolala jsem záchranku. Na druhé straně linky mě ale odmítli. Řekli, že nepřijedou, že to není případ pro ně. Že mám zavěsit. Nechápala jsem, co se stalo, proč ho nechtějí ošetřit.
Byla jsem nešťastná a nevěděla si rady. Pak se děda zvednul a řekl, že už je v pohodě. Najednou jsme byli na nějaké louce plné květin, které měly veliké bílé a žluté kalichy. Děda mě ujišťoval, že už je mu dobře, ale já přesto pořád řešila, jestli nepotřebuje pomoc. Pak jsem řekla, že tedy zkusím 112, ale došlo mi, že to už nepotřebuje. Usmíval se na mě a já ho objala…
Zdánlivě nic neříkající sen, ale já dnes vím, proč zemřel, a mám to vyřešené. Do nového roku vstupuji se zodpovězenou otázkou, která mě trápila hodně let.
Oni mu prostě nepomohli.
Nový komentář
Komentáře
To je hnus!!!!!!!!!!a ty víš co myslím!!!!!!!!!!!
to je smutné
To já zase naopak sny nemám, jsem unavená a přes den bych vzteky a přemírou agrese rozmlátila barák. Myšlenky jsou jak splašený a nedají se srovnat. Taky moje zažívání jako by se bouřilo a to není špatným jídlem - zjistila jsem, že je to po kávě s mlékem. Je zvláštní, že jsem unavená, ale energii bych mohla rozdávat na hektolitry.
Míšo, to je tedy docela drsné poznání. Že dědeček zemřel díky lhostejnosti těch, kteří tam byli od toho, aby mu pomohli. Můj děda zemřel babičce doma. Po 14 dnech ...no trápení. Ale babička zemřela v nemocnici a tak nějak ta příčina také není jasná. Navíc dnes se do úmrtních listů nepíše příčina . Snad já té mojí babičce dokážu odpustit a smíříme se. Zatím v sobě cítím takovou jako lhostejnost, že je mi to fuk.
Hmm, nevím, k čemu je potřeba vědět, proč a jak někdo umřel... jako by to něco změnilo.
O většině svých předků netuším, jak umřeli, a zjišťovat to je po desítkách let asi zbytečné. U některých to vím, a není v tom vůbec žádný rozdíl - prostě už nežijí. A můj přítel zemřel přímo před mýma očima, tedy přesně vím, jak a proč - a není to o nic menší smutek, než kdybych tam nebyla.
Jojo, poslední tři noci mám tak živé sny, až to člověka skoro děsí - a většinou druhý den na ně nějak naváže realita.
Dneska to byl jeden velký blázinec, co si z něj pamatuju zásadnějšího bylo sdělení od sousedky, když jsem se jí ptala, jak se má a co rodina, odpověděla, že jí umřela dcera. A říkala to naprosto vyrovnaně, klidně, skoro až spokojeně, že je dceři dobře a že je to přirozené. Nicméně doufám, že to realita nebude.
A druhá část byla až magická, přibatolilo se ke mně malé děcko, v podstatě ještě mimino, byl to klučík, ale nádherný, jako kdyby zářil, taková čistá zářivá aura. A jen se na mě podíval očima - ale to byly oči, nic zářivějšího jsem snad ještě neviděla. Nevím přesně barvu, zelená, možná modrozelená, ale fakt zářily. A jak se na mě podíval, tak mě napadl 2. duben.
Ale co to má znamenat fakt nevím
Mě se sny moc nezdají nebo možná ano,ale ráno když se probudím,jen velmi zřídka si něco z toho snu pamatuji.Stala se mi ale zvláštní věc.Vloni mi za dost divných okolností zemřel milovaný člověk a já dodnes přesně nevím,proč k tomu vlastně došlo.Dlouho jsem se tím trápila.Když jsem letos v létě v den,vlastně noc,kdy se to stalo,přišla na to místo a chtěla zapálit svíčku, tak přesto,že bylo bezvětří, po chvilce hoření se plamínek zakomíhal a zhasl,zapálila jsem znovu a situace se opakovala,když jsem to udělala potřetí, svíčka zase zhasla a já měla najednou pocit ,že mě obestírá hřejivý závan vzduchu a v uších mi najednou tenoučce znějí slova...."netrap se už a neplakej sluníčko moje,takhle to prostě mělo být".....trvalo to jen chviličku.......kolem mě se ani lísteček nepohnul a hladina byla hladká jako zrcadlo.
Svíčku už jsem znovu nezapálila a odešla z toho místa a tak nějak ,po dlouhé době, s klidem v duši i srdci.
oba se mi zjevili v plamínku svíčky. a jako první přišla bytost, která je prý sudička - osud. ukázala mi naprosto užasnou věc - mé srdce, vypadalo jako křištálový leknín.
hm, to já měla jedno z nejkrásnějších "setkání". měla jsem možnost si promluvit s Máří Magdalenou a Ježíšem(tedy myslím, že to byl on). prosila jsem je o několik "věcí" a konečně mi vysvětlili naprosto přesně, jaké tu mám poslání. tedy asi spíš jsem to konečně pochopila a přijala.
já jsem včerejší noc zneuctila koukáním na thrillery, nějak mi to včera sedlo.Pouštěla jsem si jeden za druhým, taky se mi nechtělo spát. A dnes mám zase chlastavou. Letos jsem to opravdu prošvihla na plné čáře.
gira — #7 Vcera jsem byla unavena, ale jak jsem dolehla, zacalo se mi hlavou mihat tolik myslenek - jak splasene... Musela jsem si je vsechny "vyplavit", jinak bych snad neusnula. Jeste ze v tom uz mam za ty roky praxi
ani jsem nevedela, ze byl uplnek. Prijde mi, ze na nej normalne nijak nereaguju.
Eva_Fl — #9
ale ja zatim unavena nejsem... (dve kafe od rana), to teprve prijde, predpokladam 
Michaela Kudláčková — #5 ve mne je vztek, protoze si myslim, ze smrt meho deduly a rodicu byla zbytecna. Predcasna, spatne leceny nemoci a tak.
Babinka? Ta mela tezkou rakovinu, pro tu byla smrt fakt vysvobozenim s silenejch bolesti.
gira — #7 vitej do klubu, pripada mi, ze jsem nespala vubec. Ted jsem unavena a lecim to kafem, ale nejak nepomaha.
Michaela Kudláčková — #5 Ahoj Míšo,to je moc smutný to s tvým dědou
. Ze všeho nejvíc nenávidim,když jsou lidé lhostejný,to bych vraždila
Ja zase vcera (teda uz to bylo dneska) v noci nemohla a nemohla usnout. Hodiny.. Honily se mi hlavou spousty myslenek, jedna pres druhou, uplne jak splasene... To ale asi ne Dusicky, spis uplnek. Driv jsem si nevsimla, ze bych na nej nejak zvlast reagovala, ale posledni dobou... Jsem jak pod proudem (a pak mi ten spanek rano chybi...)
Michaela Kudláčková — #5
Věrulinka — #2 ...je to smutný - lhostejnost zabíjí snad víc, než nenávist.
Horší ale bylo nevědět proč. Naučím se s tím nějak sžít - když už konečně vím s čím.
Míšo, stalo se mi něco podobného loni. To jsem o Samhainu ani nevěděla. Moc mě trápilo, že se nevysvětlila smrt jednoho kamaráda, tak mi to vše pověděl. Občas za mnou chodí na kafe dodnes
. A není jediný, kdo chodí. Je fakt, že se mi to nejsilněji a nejčastěji stává v období dušiček.
i já se připojím s jedním z mnoha snů. můj nejlepší kamarád se zhruba před rokem zastřelil. byl to tak dobrý kamarád, že mi šel na svatbě za svědka a naší dceři za kmotra. byl to ten typ člověka, který - když někdo potřeboval pomoc - tak šel jako první, aby pomohl. já jsem vůbec netušila, proč to udělal. pořád jsem si ho přivolávala do snu. až se stalo a přestože by pro jiného ten sen žádný význam neměl, já jsem věděla to, co jsem potřebovala. pořád to moc bolí, ale je to snažší se s tím vypořádat. jinak míšo, krásné čtení.moc. díky za přímemné ráno.