Ne že bych byla nějaký lenochod, nebo se proboha bála tělesného pohybu, ale faktem je, že sporty pro mě prostě nejsou. Nebo jsem kromě mariáše a šachů ještě nenašla nic, co bych zvládla bez obtíží…
Ač zabírá mé tělo v prostoru minimum místa, i když pro mě není problém popoběhnout, jakkoli jsem bez obtíží schopna i povyskočit, neb mi mé dvojky opravdu odpružením problém neudělají, přesto jsem ke skupinovým sportům pojala averzi po několika neúspěšných pokusech o několik z nich. A to jsem se skutečně snažila.
Když vám to tady teď vyjmenuji, budu vypadat jako nějaké nemotorné slůně, ale holt prostě skupince smějících se šikulů, kteří s přehledem poskakují po písku a neomylně se strefují zápěstím do lehkého míče, který poslušně přelétává síťku, mohu jen tiše závidět. A že jsem to zkusila!
Plavání
Následovalo několik neúspěšných pokusů naučit mě plavat. Zato jsem se bezvadně naučila chodit po dně.
Ve svých sedmnácti jsem odjela s partou na Živohošt.
Byli tam báječní lidé a hned jsem zapadla.
„Bude křest!!“ zahlásil navečer ten nejkrásnější kluk, jakého jsem doposud viděla. Popadli nás, kteří jsme ten den přijeli, a na malé loďce nás odvezli doprostřed vodní plochy.
„Neumím plavat,“snažila jsem se. „He he, to je dobrý, jsi vtipná,“ smál se krasavec. Se budeš divit, až se vtipně utopim, napadlo mě, ale nesnížila bych se k nějakému hysterickému modelu, byť jsem zrovna na to právě aspirovala.
Popadli mě za nohy ruce a rozhoupali nad hladinou. „Neumim plavat,“ šeptala jsem. Nechtěla jsem vřískat, prostě to nešlo.
Dopadla jsem tvrdě do vody. „Mladá dívka utonula díky nerozumnosti velice pěkných mladíků,“ běžel mi hlavou titulek. Jak dlouho budou mít asi výčitky svědomí? Rok? MÁLO!!!
Plavat jsem naučila sama sebe v pudu sebezáchovy.
„Hele, víš co? My pro tebe chtěli skočit, protože jsme ti uvěřili až těsně nad vodou. Ten zoufalej výraz se nahrát nedá. Jenže ty jsi pak najednou plavala, tak už jsme se jenom koukali, jestli to zvládneš,“ řekli mi pak.
„Ech, díky.“
Plavu jenom v sebeobraně a jen tam, kde stačím. Vůbec mi nevadí, když v místě, kam jedeme na dovolenou, není rybník. Z moře miluji nejvíc západ slunce.
Surfování? Ne, díky!
Ujela jsem zhruba tři metry od břehu. Ten předmět se zastavil. Ještě chvíli jsem nedůstojně bojovala s rovnováhou. Křečovitě jsem se držela té kovové věci uprostřed. „Odhoď to! Pusť se toho!“
„…jste chytrýýý!!“ to bylo poslední, co jsem jim stihla sdělit, než mě praštilo ráhno do hlavy a přiklopila plachta. Kdosi mě vytáhl! „To nevadí ještě pár pokusů a půjde ti to.“
„NIKDY!“
Plážový volejbal
Při této sportovní kratochvíli jsem si ve snaze být prospěšná svému týmu, když už byli oni tak stateční a vzali mě mezi sebe, zlomila zápěstí hned při prvním úderu.
Tenis
Nebojte se, paní Mandlíková, se sedřenou levou polovinou těla a utrženou podrážkou vám rozhodně konkurovat nikdy nebudu. Nehledě k tomu, že v namožené pravačce jsem pak několik hodin neudržela ani toaletní papír.
Pěší orientační túra? No, jestli se mě chcete zbavit…
Tu zase zorganizoval můj sportovně nadaný bývalý manžel. Asi bych došla, byť jsem se na to obula do sandálů bez ponožek a moje nohy brzy vypadaly, jako by je přejel parní válec. Jenže kdybych se měla pohybovat podle buzoly, kterou jsem obdržela, motala by se mi hlava. A tak jsem šla po značkách... dvanáct kilometrů jsem se vracela stopem. Manžel mě už tři hodiny hledal…
- Vodní lyže jsem si rozmyslela ještě vsedě a stihla se včas bez úhony pustit.
- Na horském kole jsem si prokousla ret.
- Badminton je prima věc, když kolem nevisí téměř neviditelné prádelní šňůry ve výšce vašeho krku…
Holt bez sportů se dá žít.
Vlastně bych si s vámi mohla zahrát slovní fotbal…
Nový komentář
Komentáře
Taky už bych brala jedině ten slovní fotbal
Jsem podobný sportovec jako Míša, akorát bych to tak krásně nepopsala...
Mám ráda sport, jediné co nemusím jsou kolektívní míčové hry. Jinak cokoliv.
to je dobrý nápad-slovní fotbal
Pekny. Taky nejsem extra sportovec, ale nejak jsem to vzdy zvladla. Co nesnasim, jsou kolektivni sporty typu volejbal, basket, atp... To fakt ne - nejsem tymovy hrac
Jedine, co jsem byla ochotna hrat, byl plazovy volejbal s kamaradama na oslave narozenin - do byla legrace
Tak rekreacne muzu badminton, tenis, obcas zajdu na jogu nebo do posilky.
Ted v srpnu pojedu s kamaradkou na sportovni pobyt s jogou, aerobikem a cyklistickymi vyjizdkami. Na kole jsem nesedela tak vic jak deset let
snad to preziju
hezky napsané
Pavla_b — #51 A víš, že Majucha dokonce vydala knihu? A fakt skvělou, úplně jsem učůrávala smíchy :-) Její články na ž-in jsem taky milovala... Tady je odkaz na tu její knihu, vyšla nedávno:
http://www.librix.eu/en/books/detail/zivot-vidlaka-479/
Kadla — #43
Koupili jsme si auto, vlastně je psané na mě, je moje a přítel je hrozně dotčený, když s ním jedu do práce a on musí vlakem. Taky chce všude řídit on.
Kadla — #49 Tak s tímhle naprosto souhlasím a můžu se pod to podepsat
A tvoje příspěvky byly super, Kadlo
Kadla — #49 Jo, Míšu mám taky ráda a vlastně se i od ní trochu učím. Miluju její humor a jak to umí podat... Taky se na její články těším a má můj velký obdiv.
Tak se "psavče" drž a určitě nám ostatním hoď odkaz na své články.
Nestyda — #48 No, to je důvod, proč tolik "starousedlic" protestovalo tolikrát a v takové míře proti změnám ž-in. Nešlo jen o vzhled, ale hlavně o obsah... ze super a naprosto výjimečného e-zinu se začal stávat bulvární plátek téměř k nerozeznání od jiných podobných serverů. Fakt škoda. Nebýt článků Míši Kudláčkové, tak sem už nevlezu. Ale ona má přesně ten smysl pro humor, který mám ráda, takže se na její články těšívám. Já teď píšu na blog na iDnes. Zvykla jsem si tenkrát psát články a začalo mě to bavit. Vlastně za mé psavectví může tehdejší redakce ž-in :-)
Kadla — #47 Je mi líto, že jsem tu dobu propásla.
Nestyda — #46 Myslím, že není šance na návrat... Mnoho čtenářek tenkrát protestovalo proti změně strategie časopisu, ale bylo to k ničemu. Bylo nám řečeno, že změna je život. Pro mne to byly zlaté časy ženy-in. A ty diskuse pod čtenářskými články, ty fakt stály zato :-)
Kadla — #45 To je ale skutečně škoda. Myslím si, že je tu spoustu nadějných "psavců"... Určitě by každý den na nějaké téma aspoň někdo něco napsal a hned by byla Ž-in zase taková "bližší" nám obyčejným kusům z davu :D
Nestyda — #44 No, byly tady doby, kdy se vyhlásilo denní téma a čtenářky psaly své vlastní články a redakce to dle vlastního uvážení zveřejňovala a nejlepší čtenářské články odměňovala. Každý den bylo tak 10-20 článků od čtenářek. Bylo to supr... tenkrát tu nebyly žádné bulvární zprávy. Škoda, že ta doba už je pryč.
Kadla — #43
Tak ten je nádhernej
Jste mi s tím blouděním připomněly můj článek, který mi před lety tady na ž-in zveřejnili. Tuším, že jsem zaň dostala i nějakou hodnotnou cenu, akorát si nemůžu vzpomenout jakou. Matně si vybavuju, že to možná byla kniha 105 rad, jak dosáhnout orgasmu :-D
//zena-in.cz/clanek/podleprtky-tady-nejsou/kategorie/zahranici
Nestyda — #41 Kéž by
vladka006 — #40 Třeba jednou při tom bloudění objevíte jantarovou komnatu.
Nestyda — #39 ale zase za to najdeme další zapomenutý kout světa