Letní knižní soutěž o knihu Šťastně až navěky

S mým prvním klukem jsme se seznámili na plese kde jsem já byla se sestrou a on se svými kamarády z volejbalu. Já jsem si ho vlastně vůbec nevšimla, tanečníků jsem měla dost ale on, jak se mi později přiznal po mě pokukoval a teprve o půl druhé v noci si dodal odvahy a přišel mě požádat o tanec. Měl krásné modré oči, byl vysoký a urostlý a na první pohled se mi líbil. Tančilo se s ním krásně ale zádrhel byl v tom, že mi bylo necelých 17 a doma jsem musela být nejpozději do dvou hodin. Stihli jsme tak pouhé tři tance, nabídl mi doprovod a po cestě přiznal, že mu ještě zbývá půlrok vojny. Požádal o mou adresu, políbili jsme se a pak si zbývající dobu vojny vytrvale dopisovali. Po dvou letech chození jsme se vzali, jsme spolu již 43 let, vychovali jsme tři děti a stále se máme rádi.

S přítelkyní jsme se seznámili na sportovním dnu, kdy mi pomáhala s přípravou akce (vše jsem vždy zařizoval sám), nadchlo mě, jak je ochotná, milá a jaký má přístup k věci. Ostatní její vrstevnice jsou úplně jiné, hned jsem se do ní zamiloval a jsme spolu doteď. 

Můj kamarád mě seznámil s mým budoucím manželem. Stalo se to na Den horníků, kdy jsme sfárali na Dole Doubrava, Nezapomenutelný zážitek, když se klec houpala, v té chvíli jsem pištěla a tenkrát pro mě cizí kluk mě uklidnoval. Po roce randění byla svatba veliká. Dnes není mezi námi zemřel v pouhých 39 letech. Navždy zůstane v mém

Můj kamarád mě seznámil s mým budoucím manželem. Stalo se to na Den horníků, kdy jsme sfárali na Dole Doubrava, Nezapomenutelný zážitek, když se klec houpala, v té chvíli jsem pištěla a tenkrát pro mě cizí kluk mě uklidnoval. Po roce randění byla svatba veliká. Dnes není mezi námi zemřel v pouhých 39 letech. Navždy zůstane v mém

Seznámili jsme se ve vinárně, šly jsme si se spolužačkami někam sednout a ON tam byl s kamarádem Jirkou. Během chvilky si pánové přisedli k našemu stolu a ta "hypnotizace očima" se nedala přehlédnout.  Nechtěla jsem mu věřit jeho věk, tak jsem si řekla o občanku, že se přesvědčím. Statečně mi jí dal, opravdu byl o 11 let starší, ale listovala jsem dál (zlatá červená občanka, tam bylo VŠECHNO) a najednou BUM... manželka, dcera... Hm, tak to nebylo nic pro mě a tím večerem taky vše skončilo. Ale OSUDU  fakt neporučíš, za týden vidím před naším domem stěhováky a on se s rodinou stěhoval k nám do přízemí. Naštěstí jsme se vůbec nepotkávali (asi jiná pracovní doba), tak jsem ani netušila, že žena i s dcerou časem odešla k novému příteli. Náhodou a napodruhé nás dal dohromady kamarád Jirka, ten s mou spolužačkou chodil a občas mého budoucího muže u nás v domě navštívil. Jeden velmi horký letní den jsem je slyšela, jak spolu mluví na chodbě, loučili se, tak abych to stihla, ze svého druhého patra volám dolů do přízemí, jestli by Jirka nešel na pivo. Zezdola se ozvalo: "Na pivo bych šel, ale nejsem Jirka". Tak jsem to riskla.... a ONO TO VYŠLO. Máme spolu 2 dcery, 2 vnuky a v dubnu jsme oslavili 33. výročí svatby  

S mým manželem jsme se seznámili takzvaně na druhý pokus :-) Když jsem se potkali poprvé tak nějak jsme si zbyli - vysvětlím - měla jsem dlouhý vztah, který procházel krizí a tak jsem přijela za svojí nejlepší kamarádkou, jenže ta měla ten večer domluvené rande v místní hospodě s klukem, kterého už dlouho chtěla ale prý mě vezme s sebou a co se stalo - seděli tam kluci dva - ono se totiž stalo přesně to samé. Byli jsme si sympatičtí a prožili příjemný večer, ale tím to skončilo. Pak jsme se setkali znovu, za necelý rok jako svědci na svatbě těch dvou. Oni nám nakonec šli za svědky také, ale až osm let poté. Manžel si od kamarádky na mě sehnal telefon, začali jsme se scházet a neuběhl ani rok a byla svatba a první dcera, za tři roky druhá dcera a letos jsme oslavili 17. výročí svatby. Takže něco jako: "Potkal jsme tě po letech......:-) "

My jsme se seznámili díky mé spolužačce. Ona udělala zkoušku z hudebky a řekla mi, že to půjdeme oslavit. Já neměla nikoho, ona ano. Že prý zná jednoho kamaráda, který žije jen s otcem. Strávili jsme všichni spolu hezký večer, my dva se do sebe zakoukali. Dali jsme si první rande na mostě přes řeku. Rande se však nekonalo, neboť mi řekl: „ Přijď raději ke mně domů, protože než bych tam já dorazil, ty bys tam už dávno nebyla.“ A letos jsme slavili 40 let i s tou jeho chorobnou nedochvilností.

Se svou největší životní láskou jsem se seznámila před mnoha lety ve vlaku. Po maturitě jsem s partou kamarádů a kamarádek nastoupila na své první pracovní místo do Prahy. Bylo to z mého tehdejšího  bydliště více než 250 km (s dvěma přestupy) a tak jsem jezdila domů jen občas na víkend. Vracela jsem se tenkrát v neděli na ubytovnu a hned při první přestupu jsme měli zpoždění a vlak, kterým jsem jezdila ujel. Čekala jsem na další spoj a tam jsem ho uviděla. Byl to přesně můj typ - vysoký, černé vlasy s patkou, pomněnkově modré oči a ten úsměv! Nejprve jsme po sobě koukali a potom mě oslovil a začali jsme se bavit. Byla z toho "láska jako trám", dlouho jsme pak spolu chodili, ale i když nám to nakonec nevyšlo, často jsem na něj v životě vzpomínala. Odjel s kamarádem na dovolenou do Švýcarska a už se nevrátili, emigrovali. Bylo to asi pět let před sametovou revolucí.

S manželem mě seznamila máma a její kolegyně v práci o přestávce. Byla jsem dlouho sama po ošklivém rozchodu a jelikož jsem už nechtěla poslouchat řeči, že nikam nechodím, tak jsem kývla na rande. Nejprve lehké oťukávání v praci a potom skutečné rande. Byla to moc krásná procházka, která pokračovala líbáním v autě. Bohužel vše skončilo ve chvíli, kdy jsem ucítila divný zápach, šlápla jsem do hromádky od nějakého pejska. Druhé rande, tentokrát v lese, nám přerušila větší skupina divokých prasat, strašně jsem se bála. Přes všechny problémy jsem nyní vdaná, mám dvě krásné dcery a manžela o kterém vím, že se nenechá odradit nějakou nečekanou maličkosti.

Já jsem se se svým prvním klukem a budoucím manželem seznámila na venkovní letní zábavě ve vesnici, kde jsem bydlela s rodiči. Bylo mi 17 a jemu 21 let. Přečkali jsme jeho vojnu a když jsem dokončila školu, tak jsme měli svatbu. Letos uplynulo 40 let od naší svatby. Naše dcera a syn už mají své rodiny. Máme 4 vnoučata.

S rodinou jsme každoročně jezdívali na sraz záchranářů/horníků, kde tatínek kdysi pracoval. Vždy se sešlo mnoho lidí a zejména dětí. Tento rok, bylo mi sedmnáct, s jednou z holčin a pouze na otočku dorazila parta kamarádů. Dorazili několika auty, hudbou puštěnou na plné pecky a nevypalo to, že by o nás ostatní jevili zájem. Trošku jsme si povídali, ale nic jsem neočekávala. Přeci jen jsem většinu časo strávila hlídáním menších dětí. Za několik dní k nám před dům dorazil můj budoucí manžel. Musel mne trochu hledat, jen v okolí bydlelo s naším příjmením několik rodin :-). Celá jeho parta byla o malinko starší a já byla hodně nesmělá, ale nějak jsme to zvládli. Letos jsme oslavili sedmnáct let vztahu a radost nám dělají dvě děti.

Seznámili jsme se v zaměstnání.I když jsem svého budoucího muže,již nějakou dobu znala, komunikovali jsme spolu pouze pracovně. Já měla svoje kamarády a on také. Až v roce 1970 jsme slavili na podniku Silvestra a tam přeskočila ta pověstná jiskra. Na podzim v roce 1971 jsme měli svatbu .Letos budeme spolu 52 let.

Byla jsem na brigádě jako záskok za barem na noční a on tam přišel slavit kamaráda narozeniny. Už jak vešel, řekla jsem si ty jo, ten vypadá fakt dobře, ale na něj nemám. No a on pak přišel ke mě na bar, kecali jsme, domluvili jsme se že za mnou zas přijde další noc. Přišel, celou noc jsme si povídali, moc lidí v podniku nebylo takže jsme na sebe měli čas. Domluvili jsme se na další večer, že si půjdeme spolu někam sednout. Tak se i stalo. Opět celá noc spolu, ráno mě vyprovodil před vchod (bydleli jsme oba tehdy u rodičů). A tam jsme se poprvé líbali. Dopoledne jsem pak jela vlakem k babičce, vyprovodil mě na nádraží, opět krásná líbačka při loučení. V průběhu odpoledne jsme si psali smsky a v nich jsme si řrkli, ze spolu budeme chodit. Bylo mi 19 a jemu 23... Minulý týden tomu bylo 15 let, máme 3 děti a jsme 3 roky manželé. A já děkuji osudu, že mi známá tu brigádu dohodila, že jeho kámoš se rozhodl slavit narozeniny zrovna ten večer v tom podniku (v našem městě bylo asi 15 dalších podniků) a že jsme se seznámili. 

Seznámili jsme se přes internetovou seznamku a bylo to jiné v tom, že jsem se dosud nezkoušela takto seznámit.

Před 16 lety v květnu, mimochodem, bylo mi už 42 let, jsem opustila náročnou práci a z minuty na minutu změnila život. Prostředí openspace, počítačů a chaosu jsem vyměnila za práci správcové horského penzionu v Krkonoších. Obsluhovala jsem hosty na baru, točila pivo, převlékala postele, čistila toalety a věšela prádlo na svahu za chalupou. O týden později než já nastoupil nový kuchař. Nevrlý bručoun, který když promluvil, tak jste chtěli být hooodně daleko. "Personál mě nezajímá, jestli chce večeři, ať přijde včas. Já vařím pro hosty...nelezte mi do kuchyně...Kdo to nedojedl?...." Podobné hlášky byly na denním pořádku a myslím, že se ho trochu bála i majitelka penzionu. Pak přišel podzim, hostů ubylo, občas jsme popovídali, vyšli na túru. Ani dneska nevíme, jak se to stalo, ale v listopadu téhož roku jsme společně kupovali domek na vsi a začali společný život. Zase sedím u počítače, muž už je v důchodu, ale pořád jsme spolu rádi a jsme asi příkladem toho, že na lásku není nikdy pozdě.

S manželem jsme se potkali xchatu úplnou náhodou neb tam ani jeden z nás nechodil a skvěle se nám spolu povídalo až jsme se propovídali ke společnému podivuhodnému životu. Protože můj muž byl typický románový hrdina bude mi nesmírně chybět už navždy. Nebylo těžké ho milovat a jsem mu vděčná za našeho syna a všechno, co mi dal a co mně naučil a nesmírně lituji jen toho, že jsme nedostali šanci spolu zestárnout!

My jsme se seznámili v práci. Chodli jsme kolem sebe každý den skoro 4 roky, ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom mohli být spolu, vždy jsme se jen pozdravili a více jsme se nebavili. Jednou na sportovní pracovní akci jsme se sblížili a už to bylo, od té doby jsme spolu, je to už přes pět let.