Pondělí 22. srpna 2005

Loučení....

 

 

Prázdniny se s námi pomaloučku loučí a neloučí se jen ony....

Léto totiž končí a s létem končí i můj deník ;o)

 

Uvolňuji tak cestu dalším, jistě příjemným článkům, které vám zvednou náladu... Ráda jsem si četla vaše reakce pod mým deníkem, a tudíž vím, že se zde nejednou objevila výtka, že celý můj deník je ufňukaný.

Asi ano... Pravdou totiž je, že jsem největší chuť psát do tohoto deníku měla ve chvílích, kdy se na mě hrnuly problémy a já se z nich potřebovala vypsat... Pokud na vás moje depresivní nálada přes tyto řádky přeskočila, omlouvám se za to....

 

Ale zpět do mého života ;o)

Zázraky se dějí a i v životě nastávají situace, které bychom ještě před týdnem s výsměchem pokládaly za blábol, který má k uskutečnění hodně dalo.

 

Stěhuji se s Tedem do Brna.

Možná toho budu litovat, možná ne – to ukáže čas.

V práci jsem dala výpověď a světe, div se, Karas ani neměl potřebu mi dělat problémy... Řekla jsem mu po pravdě, jak se věci mají, a jediné, co mi řekl, bylo: No, Žofie, tak ať se vám tam líbí.

 

Doufám, že si za mě najde brzy náhradu (nemyslím si, že by to měl být až takový problém), protože tím, že Jiřinka dostala padáka, se holky budou mít co otáčet...

 

A proč tak náhlé rozhodnutí???

 

Možná si pamatujete, že ještě nedávno jsem byla rozhodnutá zde zůstat, ale věci se mění... Jak se blížil manželův odjezd, padala na mě víc a víc úzkost, až jsem dospěla k názoru, že mít víkendové manželství není nic pro mě.

Stýskalo by se mi víc než věrnému psovi a o víkendu, kdy jsem měla další bezesnou noc, jsem si řekla, no mám já tohle zapotřebí?

A bylo rozhodnuto ;o)

 

Když jsem Tedovi řekla, aby začal balit i moje věci, byl radostí bez sebe ;o) Lítal po bytě a jásal jak malej kluk ;o)

 

V tuto chvíli nepřemýšlím, co bude s prací, a ani si nepřipouštím to, že budu tak daleko od kamarádů... Vím, že se myšlenkám na tyto „novinky“ nevyhnu, ale jak říkám... zítra je také den ;o)

 

Když jsem řekla sestře, že jedu s Tedem, obrečela to... Má skutečně doma veliké problémy a já mám pocit, že švára někde zapomněl mozek... Jinak si totiž nedokáži vysvětlit to, že se zbláznil do dvacítky a chce kvůli nějaké holčině opustit rodinu...

 

Je u chlapů zatemnění mozku přechodné? Co myslíte?

 

Nejen tuto otázku si pokládám... Napadlo mě totiž, zda mi přestěhování nemůže pomoci k tomu, abychom se konečně dočkali mimča? Já vím, že stěhování nemá s těhotenstvím nic moc společného, ale třeba mi takováto změna pomůže... třeba moje tělo na tuto změnu zareaguje jinak, než by reagovalo normálně... ;o)))

 

Uvidíme, každopádně já vám všem přeji jen to nejlepší. Hodně lásky, zdravíčka, štěstí, dobré nálady a ať se vám splní vše, po čem toužíte.

Třeba se tu někdy potkáme ....

 

Mějte se prima a ahoj!

 

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY