Pátek 15. 7. 2005

Pod palbou

 

Pamatujete na tu parádní ježibabu z Mrazíka? Tak přesně takovou podobu má moje tchyně, když zavřu oči.

Je po dvaadvacáté hodině. Tchyně dorazila i s dcerou, tedy mojí švagrovou. Obě jsou usazené v obýváku a notují si v tom, jak to s Tedem máme těžké, jací jsme chudáci, že nám není dopřáno mít malé, jak je mrzí, že nemáme peníze na to, postavit si vlastní dům a musíme žít v tomto malém a nehezkém bytečku….

 

Pochopitelně jsem se s tchyní rafla, hned co přijela… Spustila na mě to svoje: Tak co, zlatíčko? Koukám žádné bříško neroste, to se toho vnoučete nedočkám… No ale pěkně jsi přibrala! Máš zadek, že když tě Tadeášek chce plácnout, nemůže se netrefit, hahahaha….

 

Odpálkovala jsem jí slovy, že alespoň až budu stará, nebudu odporně vychrtlá kostra (jako vy! – měla jsem chuť dodat, ale tuto jedovatost jsem spolkla…).

 

Zavřela jsem se v ložnici a rozhodla návštěvu zcela ignorovat. Ať si Ted vychutná svoji rodinku, ať si pěkně vyslechne, jaká jsem to chuděra, že mu ani dítě neumím dát.

Myslím, že nebude trvat dlouho a začne přemýšlet nad tím, jak obě slušně, leč rychle vyprovodit z našeho bytu, který je pro ně tak málo nóbl.

 

 

 

 

Sobota 16. 7. 2005
Spřízněné duše

 

„Tedy, Žofinko, mohla by ses ovládat….,“ řekla mi ježibaba z Mrazíka při snídani. Bylo mi jasné, že narážela na naše bouřlivé usmiřovací noční milování s Tedem, které se asi nedalo přeslechnout… ale pokud si myslela, že mě přivede do rozpaků, byla vedle jak ta jedle.

 

S úsměvem jsem jí odvětila: „Ovládat v čem, Martičko?“ a nasadila ten nejblbější výraz pod sluncem. Zuzana (moje švagrová) se uchichtla a narvala do pusy téměř celý sendvič. Nechápu, jak někdo může mít tak velikou pusu, že do ní narve celý sendvič….

 

Mrkla jsem na Teda, který se výbuch smíchu snažil zamaskovat pitím kávy.

Opět z nás byly spřízněné duše, hádka se rozplynula jak letní opar.

 

Tchyně poté, co dopila čaj, prohlásila, že by velice ráda vyrazila na nákupy. Ne ne, ani ve snu mě nenapadlo, že by snad nám chtěla koupit cokoli maličkého do bytu. Tchyně zásadně nakupuje jen pro sebe a pro Zuzanu.

 

Odvětila jsem, že na nákupy se švagrovou klidně jít může, protože my s Tadeášem už na dnešek máme svůj program.

Tadeáš se usmál jak měsíček a řekl větu, za kterou jsem mu byla nesmírně vděčná: „Myslíš program, se kterým jsme začali v noci?“

 

Tchyně se zakuckala, Zuzana vypískla smíchy (Znáte takový ten nepříjemně pisklavý smích, který rve uši? Tak přesně tím obdařil pán Bůh Tedovu sestru).

Každopádně se během půl hodinky sebraly a vyrazily po všech možných i nemožných obchodech.

 

My s Tedem v klidu dosnídali, pomilovali se ve sprše a šli se projít starou Prahou.

Sluníčko svítilo, ale nebylo žádné třeskuté vedro. A pokud jste viděli dvojici na pramičce, jak jezdí sem a tam po Vltavě, byli jsme to my dva ;o)

 

Když sepisuji tyto řádky, je večer. Ježibaba z Mrazíka šla se Zuzanou do kina a my s Tedem popíjíme vínko.

Modlím se, aby zítra naše návštěva skutečně odjela podle plánu a nezatoužila trávit v naší společnosti ještě následující týden.

 

Volala mi Galina, že v pondělí jde na další testy. Moc jí držím palečky, aby vše dopadlo dobře.

A ještě něco…. Tadeáš mi dnes prozradil cosi, co mi doslova a do písmene vyrazilo dech. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a nebyla schopna vstřebat to, co mi řekl….

Ale to až příště.... Musím si to nejprve srovnat v hlavě, než budu schopna o tom psát.

 

Mějte se fajn a díky za vaše reakce, díky za vaše nápady, jak „naložit s tchyní“. Pomohly mi, dodaly mi sílu.

 

Předchozí "stránky" mého deníčku naleznete ZDE

Reklama