12. 7. 2005

Zbabělost

 

Včera jsem byla na kontrole. Čekárna byla plná starých lidí a jak jsem tam tak seděla, hlavou mi pluly šílené myšlenky….

Myslela jsem na stáří, na bolest, na smrt… Jsem bláznivá? Asi ano.

A nebo mě k těmto myšlenkám jen přivádí okolnosti, které se kolem mě zjevují jak temné přízraky?

 

Dobrala jsem antibiotika, ale v krku mě bolí pořád.

Menstruaci jsem stále nedostala, ale mám (hlavně v noci) takové podivné křeče v břiše.

Galina mi volala, že tento týden jde k lékařce, protože bulka v prsu ne a ne zmizet. Plakala mi do telefonu a já netušila, jak ji uklidnit.

 

Také máte někdy pocit, že nějak nezvládáte sama sebe? Že vám fantazie a otázka „Co když…“ přidělává jen samé starosti? Pokud tento pocit znáte, rozumíte mi. Pokud jej neznáte, jste šťastná žena.

 

Každopádně podle lékaře jsem zdravá. Krk mám čistý, jsem bez teploty, tlak normální.

Když jsem vycházela z ordinace, už už se mi drala z úst ona věta „Pane doktore, už více než týden mám zpožděný menzes…“  Jasně, je hloupost chodit s možným těhotenstvím za obvodním lékařem. Ale já měla hroznou touhu slyšet něco v tom smyslu: Možná jste těhotná… zajděte ke svému gynekologovi, udělejte si test.

 

Zkrátka slyšet něco, co by mi dodalo odvahu to udělat.

V neděli jsem se dívala do svého menstruačního kalendáře. Nikdy jsem neměla pravidelnou menstruaci a asi třikrát jsem „to“ dostala o týden později.

Takže stále se může jednat o obyčejné opoždění, kterému možná dopomohla i ta zatracená angína.

 

 

Zítra se vracím do práce a vůbec se mi nechce.

Jen si představím zákaznice, které do nás hučí celý den jak úl plný včel, a je mi zle. Vůbec se ještě necítím na to, stát celý den za pultem, obsluhovat, vyřizovat objednávky, hádat se s dodavateli. Jenže Marta, moje zástupkyně nastupuje na dovolenou a nechat obchod bez vedoucí, nebo zástupkyně je rovno mému vyhazovu. A to si nemohu dovolit.

 

Takže se psychicky pomalu připravuji na všechny ty svetříky, trika, kalhoty a podprsenky, které prodáváme… a jistě, připravuji se i na jízlivé poznámky majitele.

„Žofie, tak už jste konečně zdravá? No to je dost! Zase tu je bordel, ty holky to vůbec nezvládají. Doufám, že to dáte do pořádku…“

Cítím se pod psa. Mám mizernou náladu, chtěla bych odletět na pustý ostrov a být tam minimálně měsíc.

 

Dopisuji tyto řádky a za okny se přehání buřina. Je mi smutno, nechce se mi do práce, nějak na mě vše okolo doléhá.

Tadeáš se dívá v obýváku na film a už třikrát na mě volal… Půjdu si s ním vypít kávu a mám chuť se s ním pomilovat. Milování za deštivé noci se mi líbí.

 

Myslím na těhotenský test, který mám schovaný v kabelce...

Ráno si ho udělám.

Tak mi držte palce.

 

 

První část deníku si můžete přečíst ZDE
Reklama