Máte ráda oddychové, nenáročné čtení? Pak bude pro vás Letní deník šílené Žofky jistě tou pravou odpočinkovou zábavou!

Žofie vás nechá nahlédnout do svého deníku, který bude ukrývat dny všední, dny plné smíchu, ale i dny, které budou samý pláč…

Zajímá vás, do jakých situací se Žofie dostane? Zajímá vás, jak zvládne Žofka řešit nástrahy života?

Pak si jistě udělejte čas na toto letní počteníčko, které se bude po celé dva měsíce nepravidelně objevovat na magazínu Žena-in.cz….

 

Redakce

 


 

 

3. července 2005

Žádná radost netrvá věčně

 

Původně jsem měla v plánu začít psát svůj letní deník úderem prvního července… Jenže - nemoc si usmyslela, že mě parádně potrápí a já neměla ani sílu, ani energii vstát z postele, sednout k počítači a cokoli vymyslet… Znáte to, hlava jako střep, v krku vás pálí k zbláznění a máte pocit, že vaše ruce i nohy váží snad tisíc kilo :o(

 


Před chvilkou jsem si uvařila citronové maté, a s vírou, že si vyčistím před spánkem hlavu (je přesně 20 hodin a 43 minut) se tedy až nyní pouštím do prvních řádků svého deníčku….

 

Dnešní ráno se zdálo stejně obyčejné jako každé ráno posledních dní… Uvařila jsem si čaj, vzala antibiotika, zavolala Tadeášovi (Miláčku, dojel jsi v pořádku? Kdy asi dorazíš domů? Stačíš dojít na nákup? Ne, v krku už mě tolik nebolí…) a sedla si k počítači.

 

E-mail na mě významně pomrkával - jakoby chtěl ještě více zdůraznit, že číslo značící nepřečtené maily se závratnou rychlostí blíží ku dvacítce – a já bojovala s myšlenkou, zda se do jejich vyřizování mám pustit hned, nebo až zítra…

 

Bolela mě hlava a v krku jsem opět měla ten nepříjemný knedlík. Představa teplého pelíšku po chvíli vyhrála. Zavrtala jsem se do postele a snad v minutě spala stejně jako čerstvě narozené miminko.

 

Měla jsem zvláštní sen:

Stála jsem na louce, všude kvetly pampelišky, slunce pálilo o stošest a nad hlavou mi pluly obláčky jako beránci z kresleného pohledu.

Pomalu jsem se brodila těmi žlutými závějemi, pozorovala nebe a cítila jsem se neskutečně lehce. Byla jsem si jistá, že kdybych se odrazila od země, vzlétla bych… vznášela bych se stejně jako chmýří, ve které se za několik dnů změní tyto zlaté kytičky.

„Maminko, kam jdeš?“

Otočila jsem se za hlasem. Kousek ode mě stála malá holčička, mohlo jí být tak pět let… natahovala ke mně ručičky. „Pochováš mě, maminko? Chci se mazlit….“

Sedla jsem si na bobek a natáhla k holčičce ruce. Rozeběhla se ke mně. Na tváři jí zářil šťastný úsměv a já se nemohla dočkat, až spočine v mém náručí a já ji obejmu…

 

Zvuk mobilu uťal můj sen ve chvíli, kdy se naše ruce téměř dotkly. Hlava mě bolela ještě víc a pyžamo se mi nepříjemně lepilo na tělo…. Zase mi vyletěla horečka.

Jedním okem jsem zamžourala na display telefonu.

Galina.

Jí jsem telefon nedokázala zamáčknout….

 

„ Ahojky…“

„ Ahoj, nevzbudila jsem tě?“

„ Vzbudila, ale to neva… Co se děje?“

„ Můžu se stavit na kafe?“

„ Chceš mít taky angínu?“

„ Ne… musím s tebou mluvit…“

„ Děje se něco?“

„ Možná… nevím jistě…“

 

Galina řešila každou chvíli nějaký ten „neřešitelný“ problém, takže jsem rozhovor nebrala až tak vážně.

Schovala jsem mobil pod polštář a v duchu se vrátila ke svému snu.

 

V hlavě se mi míchaly myšlenky jak ingredience na exotický pokrm a já se marně snažila vytáhnout z nich jednu jedinou, která by dávala jasný smysl.

Měl ten sen nějaký hlubší význam?
Byl signálem toho, že jsem tentokrát skutečně těhotná?

 

Moc jsem si přála, aby právě ta druhá možnost, to druhé vysvětlení mého snu bylo pravdivé.

Je mi jasné, že tři dny zpoždění menstruace vůbec nic neznamenají… ale tu jiskru naděje si v sobě živím.

Možná jsem opravdu těhotná (i teď v této chvíli, kdy sepisuji tyto řádky, v to věřím celým svým srdcem).

 

Jak jsem přemýšlela o té malé holčičce, znovu jsem usnula. Probudila mě až Galina, která za dveřmi zvonila jak zběsilá.

 

Uvařily jsme si čaj a já zabalená pod peřinou pozorně naslouchala tomu, co mi vypráví... Z výrazu jejího obličeje jsem vyčetla, že má skutečný, nefalšovaný strach. A pokud mám být upřímná, to, co řekla, vyděsilo i mě.

 

„…kdy si ji objevila?“

„Asi před týdnem…“

„Hele, neblbni a jdi k doktorovi…“

„Třeba to nic není…“

 

Jistě, bulka v prsu nemusí být nic, ale může to také být pěkný průšvih.

Slíbila mi, že počká ještě týden, a když bulka nezmizí, zajde k lékaři. Věřím, že je Galča rozumná a že k tomu lékaři fakt půjde.

 

Jsem unavená, půjdu spát. Menstruaci jsem stále nedostala a tak naděje, že jsem po roce konečně otěhotněla, ve mně pořád žije. Jdu se zavrtat k Tadeášovi pod peřinku a kdoví, třeba mě ve snu opět navštíví ta krásná holčička a já si ji tentokrát "opravdu snově" pochovám.