Sympatickou a usměvavou moderátorku relace Počasí na ČT 1 Alenu Zárybnickou známe asi všichni.

Kromě moderování tohoto pořadu stíhá ještě spoustu dalších věcí: létá na bezmotorových letadlech, pro redakci sportu připravuje dokumenty o sportovním létání a parašutismu, donedávna moderovala i pořad Sama doma a v neposlední řadě je i manželkou a především maminkou malého synka Vítka. A to jistě zdaleka není výčet všech aktivit, které zvládá.

V době, kdy jsem pracovala v České televizi, jsme s Alenou Zárybnickou obývaly sousední kanceláře. A tak jsem občas jen němě zírala nad širokým záběrem a  neutuchající energií této mladé ženy. A také jsem přemýšlela nad jejím nikdy nemizejícím úsměvem. I ve chvílích, kdy byla evidentně velmi unavená, rozdávala /a určitě stále rozdává/ kolem sebe pohodu a klid. Prostě Alenka – sluníčko. Tak jsem jí sama pro sebe říkala.

Jsem moc ráda, že si našla chvilku času a poskytla mi malý rozhovor pro čtenářky Ženy–in.

 

 

Jak zvládáš vysoké pracovní nasazení spolu s péčí o rodinu a dítě?

 

To, že si mohu „dovolit“ pracovat a přitom rodina funguje relativně normálně, není mou zásluhou. Je to jen mé přání, jeho úspěšná realizace závisí jen trochu na mě, více ale na pomoci mého okolí.

 

Naše čtenářky tě asi budou znát především jako moderátorku Počasí na ČT.

Mohou tě v současné době vidět i v jiném pořadu?

 

Do prosince loňského roku jsem spolu s Hankou Heřmánkovou moderovala magazín pro ženy Sama doma. Jeho výroba byla ale dočasně z finančních důvodů pozastavena. Teď nezbývá než doufat, že se opět podaří jeho vysílání obnovit. Podle reakcí divaček (i diváků) jim informace, které pravidelně v úterý a ve čtvrtek v poledne tento magazín přinášel, chybí. Věřím, že se, byť třeba ve zmenšeném rozsahu, na obrazovky ČT vrátí.

 

Je o tobě známo, že tvým velkým koníčkem je létání na bezmotorových

letadlech. Co tě k tomu přivedlo a co ti to létání dává? Jak překonáváš strach?

 

Létání mám určitě trochu v genech - můj tatínek létal a na letiště mne přivezl ještě v kočárku. Záhy jsem si nedovedla představit, že bych byla v sobotu a v neděli jinde než na letišti, snad jedině v zimě na horách. Plachtění je sport, kterému pokud jej chcete provozovat na vrcholové závodní úrovni, musíte obětovat vše – to platí o všech sportech. Ale i v případě, že si chcete zalétat „jen“ tak pro radost, je třeba hodně, určitě víc než v případě jiného rekreačně provozovaného sportu. Je sportem kolektivním a individuálním zároveň – bez ostatních se nedostanete do vzduchu, samotný let je jen a jen na vás. Musíte se neustále učit nové věci, velmi rychle se rozvíjí technika, které slouží k dokladování přeletu, držet krok je otázkou nejen fyzické kondice jako jinde, ale především schopnosti jít dál. A možná právě proto na plachtění nedám dopustit, jsem maximalista, co nejvíc chci dát a maximum za to dostat. Strach je tabu, kdo ho má, do letadla nepatří. Naopak respekt je nutnou podmínkou, aby se předcházelo případným problémům.

 

Myslíš, že se tento druh sportu rozšiřuje stále více i mezi ženami?

 

Nemyslím, že by žen na letištích nějak výrazně přibylo, stále častěji se ale na chvíli objeví nějaká, která létání bere jen jako módní záležitost. Takové ale „do jara“ nevydrží. Pokud ale má některá z nás plachtění opravdu ráda, dokáže víc než leckterý muž: například Alena Netušilová je úřadující mistryní světa – klobouk dolů!

 

 

Jak o sebe pečuješ? Máš nějaké "fígle", které používáš, aby ses

"nastartovala", když už nemůžeš?

 

Honem, prosím, poraďte, zrovna teď tady sotva ťukám do klávesnice! Obvykle mi stačí pořádně se vyspat, kdyby bylo po mém, vydržím klidně 12 hodin a ještě budu mít málo. Ale o tom se mi ani nesní… Když se mi nedaří po ránu, tedy vlastně ještě v noci, ve 3h30 přesvědčit organismus, že je nejvyšší čas vstávat na ranní Dobré ráno, ordinuji si preparát „TĚŠ SE“! Vždycky se přece najde něco, kvůli čemu stojí za to vyskočit a jít dál, ne?!?

 

 

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ