Byty pro mladé nebyly v Praze před třiceti lety a nejsou tam ani dnes. Nic se tedy zdánlivě nezměnilo. Až na ceny nemovitostí. Dříve byly většinou státní a nikdo se k nim nemohl dostat. S byty v regulovaném nájemném je to stále stejné, ale pak jsou tu stovky a tisíce volných bytů, na které s průměrným platem nedosáhnete ani omylem.

Jak že je to s těmi hypotékami?

Všude po Praze visí plakáty nejmenované spořitelny, na kterých se píše, že přijdete a odnesete si sjednanou hypotéku. To je pochopitelně nesmysl. Už i v Česku existuje tzv. kredit, který každý z nás má. A banky i spořitelny si informace sdělují. To je skvělé opatření proto, aby se nemohlo stát, že někdo, kdo dluží někde peníze, dostal další peníze od jiné banky. Horší je, že kredit se zaznamenává po celý váš život, takže pokud jste jako studenti před patnácti lety měli u banky nějaký dluh a nesplatili jste jej včas, vaše hypotéka se vzdaluje mílovými kroky.

(5. Kdy byla ustanovena první pravidla Curlingu?) 

To je jen začátek toho celého kolotoče. „Výhodné“ hypotéky pochopitelně vedou k tomu, že ceny bytů neklesají, ba naopak. Zatímco před deseti lety byl metr čtvereční k sehnání běžně za 25 000 Kč, dnes je obvyklá cena něco kolem 32 tisíc. Pochopitelně jsou lokality, kde není problém dát za metr čtvereční tisíc šedesát. Pokud to vynásobíte nějakými čtyřiceti – což je tak velikost bytu vhodná pro začátek – dostanete částku, kterou si mnoho lidí pod třicet let nemůže dovolit.

Reálný plat, se kterým můžete v hypotéku doufat, je totiž minimálně 25 tisíc korun hrubý plat, ale ani tehdy nepočítejte s tím, že byste dostali nějakou horentní sumu. Pokud nemáte alespoň půl milionu do začátku a přitom nechcete splácet třicet let, na vlastní byt můžete opět zapomenout. Budete mít akorát tak na 1+kk, do kterého si rodinu pořídit stejně nemůžete.

Změna se očekává během příštích 3-5 let, kdy se má deregulovat nájemné, což má mít za následek, že ceny bytů budou muset jít dolů. Podle některých odhadů je v Praze cca 15-20 tisíc volných bytových jednotek, se kterými lidé zkrátka spekulují. Jsou napsané na tetičky, babičky a dědečky, kteří v nich dávno nebydlí, ale proč byt nedržet, když to skoro nic nestojí. Jenže to se změní a neuvěřitelně nadhodnocené ceny, které v Praze panují, zkrátka a dobře musí spadnout.

Že je to ve světě běžné?

Přitom je fakt, že u nás je trend nastavený poněkud jinak než jinde ve světě. V takové Francii se k hypotéce, a tudíž k vlastnímu bytu, lidé dostávají až kolem 45 let. Jen u nás by prý lidé chtěli všechno hned. Smutný je ale fakt, že ceny pražských nemovitostí mají zhruba stejnou hodnotu jako nemovitosti na okrajích Londýna. Platy však srovnatelné nejsou ani náhodou.

Nakoupit byty v Praze se ale cizincům vyplácí. Byl zaznamenán nárůst koupí bytů hlavně italskými investory, kteří se prý na spekulování vrhli ve velkém. Rozhodně se tedy na trhu s byty máme ještě nač těšit. Změny určitě nastanou, ale jaké a jakým směrem, to se dá jen těžko odhadovat. Jedno je ale jisté – zrovna teď je asi nejnešťastnější doba na kupování vlastního bytu, proto není neobvyklé, že dva až tři mladé bezdětné páry bydlí v jednom bytě s tržním nájemným, kde platí cca 5 tisíc za jeden pokoj.

A správně je slyšet mimopražské čtenáře a čtenářky – nikdo vás nenutí v Praze žít! Jenže ruku na srdce – kdy jste se naposledy dívali na ceny bytů kdekoli jinde? Jdou nahoru skoro stejně rychle jako v Praze, jen ten růst začal na trochu jiné úrovni.

Reklama