Lepší emoční inteligence
Pojem emoční inteligence zahrnuje jevy jako zvládání emocí nebo schopnost vcítit se do druhých. Studie z roku 2016 přišla se závěrem, že pokud děti tráví čas se svými prarodiči, mají posléze méně emocionálních problémů i problémů s chováním a jejich emoční inteligence je na lepší úrovni. Vyplynulo to ze srovnání dětí, které měly prarodiče zapojené do svého života, s těmi, které je neměly.
Foto: Shutterstock
Potlačení věkové diskriminace
Ageismus neboli věková diskriminace je založená na tom, že lidé určitých věkových skupin si nejsou rovni. To je samozřejmě negativní ideologie, která by ve společnosti neměla mít své místo. Proto je žádoucí vychovávat nové generace tak, aby přicházely do styku s těmi staršími. Mohly od nich čerpat zkušenosti, poznatky a učit se úctě ke stáří. A prarodiče jsou skvělým prostředkem.
Zlepšení duševního i fyzického zdraví
Depresivní stavy se mohou objevit u člověka bez ohledu na jeho postavení, třídu nebo věk. U starších lidí k tomu může přispět například pocit osamělosti. Podle americké sociologické asociace mají ovšem prarodiče a jejich vnoučata zásadní dopady na psychiku jeden druhého. Jejich blízkost je spojena s méně depresivními projevy u obou generací. Studie také poukázala na pozitivní vliv toho, pokud mohou prarodiče vnoučatům poskytnou jakoukoli formu podpory. Dopravit vnouče z místa na místo, finančně mu pomoci apod.
Děti ze vztahu s prarodiči benefitují také v případě, že jejich primární rodina prochází těžkým obdobím. Třeba když se rodiče hodně hádají nebo procházejí rozvodem. Fungující prarodiče v takovém případě dětem poskytují jakousi záchrannou síť.
Lékařka Carolyn Kaloostian, která je specialitkou na geriatrickou medicínu pro The Palm Beach Post uvedla, že úzké spojení mezi vnoučaty a prarodiči, což podle ní znamená, když se vídají alespoň jednou nebo dvakrát týdně, je prospěšné pro náladu i zdraví starších lidí. Doporučuje, aby prarodiče s vnoučaty dělali i činnosti, které zahrnují pohyb, jako je pouštění draka, procházka parkem nebo i pomalý běh.
„Pokud se dětem podaří přimět prarodiče k pohybu, zlepší to starším lidem zdraví srdce a mozku a také náladu,“ tvrdí lékařka.
Další benefit vycházející ze studie byl zveřejněný v americkém odborném magazínu Menopauza. Studie byla provedena na ženách a autoři uvádějí, že babičky, které tráví čas tím, že si hrají se svými vnoučaty, vykazují nižší riziko Alzheimerovy choroby a dalších kognitivních problémů.
Foto: Shutterstock
Předání rodinné historie
Prarodiče mohou také dobře posloužit k tomu, aby vnoučatům předali povědomí o rodinné historii skrze fotografie a vzpomínky. To, že se děti seznámí s úspěchy i problémy rodu, jim pomůže lépe porozumět vlastnímu zázemí. Předáváním se navíc vzpomínky udržují naživu.
Zdroje: The Palm Beach Post, Love to Know, Eurekalert, Scoop, Journals, Pure Wow, Wikipedia, Journal of the Indian Academy of Applied Psychology, Menopause
Čtěte také:
- Čtrnáctiletá dcera mi oznámila, že se po prázdninách nevrátí do školy, mohou za to její spolužačky, vypráví Veronika (41)
- Když se rodič chová jako dítě a dítě jako rodič. Dopady parentifikace mohou být ničivé
Nový komentář
Komentáře
Ema všechny své babičky obohacuje. Má dvě vlastní, naši mámu, která jí řekla, ať jí říká taky babičko, když otec řekl, ať mu říká dědo, to máma dost hleděla, ale náš taťka si Emu oblíbil, bohužel ji docela rozmazluje. A ještě má jednu babičku u nás na sídlišti, se kterou se seznámila v šalině, když byla malá. Teď ji chodí navštěvovat, venčí jí psa, chodí nakoupit nebo s ní nakoupit. Tak doufám, že jí to vydrží.
Přišla jsem o prarodiče v ranném dětství a dodnes mi je to hrozně líto, nemám na ně žádné vzpomínky, zážitky s nimi. Nejvíc mě to mrzelo, když spolužáci jezdili k babičce a dědovi na prázdniny a já už žádné neměla.