Leopoldina de Pauli (1847-1903) se narodila do velmi skromných poměrů a odmalička toužila po herecké kariéře. Poprvé stála na jevišti už coby jedenáctiletá v ochotnickém česko-německém Švestkově divadle na Starém Městě. Hrála tu dětské role pod vedením režiséra Pavla Švandy ze Semčic, který se později jako dramaturg a režisér Prozatímního divadla vypracoval v jednu z nejvýznamnějších divadelních osobností své doby.
Leopoldina vystudovala dívčí lyceum a poté se už hodlala věnovat výhradně herecké profesi. Protože se jí v Praze nedařilo získat rozumné angažmá, díky skvělé němčině mohla hrát v německých divadlech. Nejdříve v Liberci, pak v Teplicích a nakonec pět let ve vévodském dvorním divadle v Dessau. Získala tu skvělé renomé, toužila však po domácím českém publiku.

63f5de275dd34obrazek.jpg
Foto: Leopoldina Ortová de Pauli
Josef Mukařovský, Public domain, via Wikimedia Commons

A usmálo se na ni štěstí. Dostala možnost pohostinsky vystupovat na scéně Prozatímního divadla. Debutovala tu na konci roku 1873. Brzy si ji všichni oblíbili, i když se občas objevila kritika její nedokonalé výslovnosti díky dlouhodobému působení v německém prostředí. Nicméně Leopoldina si brala výtky k srdci a pracovala na sobě. Přesto nic nenasvědčovalo tomu, že by jí vedení divadla hodlalo nabídnout trvalé angažmá, po němž ona tolik toužila.
Při jejím posledním představení ji diváci překvapili. Tak moc aplaudovali a nechtěli ji pustit z jeviště, že přinutili vedení divadla Leopoldinu trvale angažovat. Nemuseli litovat. Publikum ji milovalo! Do divadla se nechodilo na konkrétní představení, ale na Leopoldinu de Pauli.
Přesto se objevily problémy. Herecké platy byly mizerné a většina honorářů padla na pořízení kostýmů. A tak Leopoldina, stejně jako její herečtí kolegové, sváděla trvalý boj o zvýšení platu. Většinou bez valného výsledku. Proto bylo pro mnohé herečky důležité, aby se dobře vdaly.

Leopoldina se provdala až ve svých 37 letech v roce 1884. To už byla členkou Národního divadla, kam přešel celý soubor působící v Prozatímním divadle. Jejím vyvoleným se stal o devět let mladší Josef Ort, který se po vystudování obchodní akademie vypracoval až na vrchního účetního Svatováclavské záložny. Dělal dojem solidního mladého muže a Leopoldina se domnívala, že bude po hmotné stránce zajištěná. Do svého muže byla zamilovaná a její štěstí bylo dokonalé, když se jim necelý rok po svatbě narodil syn Josef.

63f5ec0f6f540blobid0.jpg
Foto: Prozatímní divadlo, kde Leopoldina v Praze profesionálně začínala
Bohumír Roubalík, Public domain, via Wikimedia Commons

Koncem roku 1887 přišel Josef Ort se zprávou, že vyhrál nejvyšší výhru ve vídeňské loterii, která činila 169 642 zlatých. Ortovi se tak ze dne na den vyhoupli mezi nejbohatší Pražany. Josef Ort pořídil v Praze tři domy, což samozřejmě vyvolalo velkou závist. Leopoldina se starala o syna, vedla domácnost, reprezentovala manžela, a ještě k tomu hrála v divadle. A pak došlo v rámci šetření ke snížení gáží některým umělcům. Byla mezi nimi i Leopoldina. I když vždycky tvrdila, že by bez divadla nemohla žít, rozhodla se odejít na odpočinek. Výše penzí nebyla pevně daná. V případě Leopoldiny to bylo 640 zlatých, protože ředitel Šubert usoudil, že má bohatého manžela a víc nepotřebuje.

Leopoldina si peníze ukládala a za pět let si našetřila na vilku v Dobřichovicích, která se stala letním rodinným sídlem. S divadlem se rozloučila s velkou pompou. Neuvědomovala si, že předčasně opustila povolání, které tolik milovala a v němž se plně umělecky realizovala. Nyní se stala maminkou a manželkou na plný úvazek. Zřídila si přepychový salon, v němž přijímala nejen své kolegy, ale i nejvýznamnější pražské osobnosti své doby. Byla oblíbenou hostitelkou, stejně srdečnou a přející jako dříve. Věnovala se i filantropii, což pomáhalo zvýšit prestiž jejímu manželovi. Ten se prezentoval jako štědrý, ale skromný mecenáš a velký vlastenec, angažoval se v různých vlasteneckých spolcích, do nichž velkoryse přispíval, zčásti okázale, zčásti anonymně, ale vždy tak, aby se vědělo, že byl anonymním dárcem právě on. Podporoval mladočeskou stranu a v roce 1900 se stal i městským zastupitelem.


63f5dd80b850fobrazek.jpg
Foto: Josef Ort
See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

A pak přišla osudná sobota 22. března 1902. Josef Ort cestoval po pracovní době vlakem do vily v Dobřichovicích. V kupé seděl s paní Víškovou, manželkou vinohradského starosty, když se mu ve vinohradském tunelu náhle udělalo nevolno. Ta na další zastávce přivolala pomoc. Když ho vynesli z vlaku, lékaři už jen konstatovali smrt.
O události byla ihned informována Leopoldina, která manželovo tělo vyzvedla a vystavila ho v salonu na katafalku. Velice truchlila. Zpráva o Ortově smrti se rychle roznesla. Leopoldina přijímala stovky kondolencí, protože její manžel byl váženým občanem… I pohřeb proběhl ve velkém stylu se všemi poctami. Kostel sv. Štěpána praskal ve švech, přišli se rozloučit všichni, co v Praze něco znamenali. Hlavní řečník nad hrobem velebil Ortovu pracovitost, nezištnost a obětavost. Jenže pohřbem to teprve začalo…

Po Ortově smrti se u něj v kapsách našlo 1924 zlatých v hotovosti, 185 zlatých ve zlatě, jedna obligace a 32 směnek. Ačkoliv bylo známo, že s sebou nosí větší obnosy, toto byla slušná suma, kterou ani největší boháči s sebou nenosili. Krátce na to se po Praze začala šířit šeptanda, že v záložně, kde Ort pracoval, se děly podivné finanční machinace. Při zběžné první kontrole byl odhalen schodek 17 tisíc rakousko-uherských korun, který měl na svědomí Josef Ort! Jen drobné vysvětlení: Koruna se používala od měnové reformy v roce 1892. Nahradila zlatky a krejcary, které se ale používaly souběžně ještě několik let. Při výměně se za jeden zlatý získaly dvě koruny. A název koruna, tentokrát československá, se začal používat i pro naši měnu po pádu monarchie a vzniku republiky.

První manželův dluh Leopoldina uhradila, i když by za ty peníze prý pořídila třetinu domu v Praze. Navzdory obstrukcím dalších vyšších úředníků se začalo vyšetřovat dál. Zevrubná revize účetnictví odhalila obrovské množství úmyslných podvodů v účetních knihách, nejen v té, kterou měl Josef Ort trvale zamčenou ve svém stole. Podvody byly prováděny celkem primitivním způsobem, který mohl být komukoli patrný při pohledu do účetní knihy, tu ale nikdo nekontroloval.

A Ort v tom nejel sám. Zjistilo se, že o podvodech věděli i jeho nadřízení, kteří se na nich později sami také podíleli. Revizory záložny, kteří by tyto machinace lehce odhalili, upláceli. A oni se dali. Skandál se stal veřejným, už se nedal ututlat. Případ se dostal se i před soud. Nesmírně dlouho se vlekl. Bylo předvoláno více než šedesát svědků a čtení obžaloby trvalo několik dní. Spousta drobných střádalů přišla o letité úspory.
Řízení ukázalo i jinou stránku hlavního obžalovaného – Josef Ort si potrpěl na večírky, na níž nechyběly příslušnice něžného pohlaví, které samozřejmě financoval. Dostal tedy nejen punc defraudanta, ale i nevěrníka. Leopoldina byla několikrát vyslýchána. Soudce sice uvěřil, že o ničem nevěděla, nicméně u veřejnosti ztratila veškerou důvěru. Žila si několik let v přepychu, a to se v české společnosti neodpouští! Stáhla se tedy do ústraní a živila se soukromými hodinami herectví.

Tip na zajímavý pořad Českého rozhlasu o osudu  Leopoldiny Ortové

Pražské domy včetně zařízení musela prodat, aby alespoň část dluhů zaplatila. Ani to nestačilo. Slíbila, že bude manželovy dluhy splácet. Nechala si pouze vilku v Dobřichovicích, svou divadelní penzi a malý kapitál, aby mohla podporovat syna na studiích. Trápila se, i když na veřejnosti nedala nic znát a nikdy neřekla o manželovi křivé slovo. I po tom všem ho stále  milovala.

Nejvíc ji ale ničili novináři. Uprostřed stěhování do venkovské vilky náhle onemocněla. Její tělo bylo zesláblé po stránce fyzické a hlavně psychické. Nepomohli ani tři lékaři, kteří se u ní vystřídali. Leopoldina prý trpěla na žlučové kameny a měla i srdeční problémy, a ty mohly uspíšit její smrt. Zejména však pravidelné útoky na její osobu vykonaly své. Byla nařízena soudní pitva, která měla vyloučit sebevraždu či cizí zavinění. Ani jedno se nepotvrdilo.

Přesto na veřejnosti stále kolovaly zvěsti, že si sama sáhla na život. Nebyla to pravda, Leopoldina zemřela na krvácení do mozku ve věku 56 let…
Jediný syn Ortových tak osiřel v osmnácti letech. Měl nálepku syna podvodníka, i když za svého otce nemohl a styděl se za něj. Dokončil studia na gymnáziu a poté i studia na univerzitě s titulem doktora práv. Otcovy dluhy postupně splatil, šťastně se oženil a na tuto neradostnou kapitolu ze svého mládí se snažil zapomenout…

Zdroje info: Bittnerová, Martina: Utajené životy slavných Češek,  2014, Wikipedie

Na našem webu jste si mohli ve volném seriálu o zajímavých ženách také přečíst: