Včera uplynulo přesně 140 let od jejího narození. To označení „tragédka“ neznamená v jejím případě nic hanlivého, ale je naopak poklonou jejímu umění. Pocházela z Poděbrad a nesporný herecký talent zdědila po své mamince, která začínala jako ochotnice a byla pět let herečkou Prozatímního divadla. Tam hrála pod uměleckým jménem Marie Horská a líbila se prý i Janu Nerudovi. V roce 1873 se ale provdala za spolumajitele cukrovaru Leopolda Dostala a herectví pověsila na hřebík.

V harmonickém manželství se narodilo jedenáct dětí a téměř všechny se proslavily v oblasti kultury. Dva synové padli v první světové válce. Nejznámější z dětí byla právě dcera Leopolda (1879-1972).

Po ochotnických začátcích v Poděbradech, kde bydlela početná rodina ve vile, které dali název Dostalka, si Leopoldina talentu všiml pozdější dramatik a dramaturg Národního divadla Jaroslav Kvapil, díky jehož přímluvě mohla chodit Leopolda na soukromé hodiny herectví k jeho manželce Haně. Na scéně Národního divadla se poprvé Leopolda Dostalová objevila v roce 1901 jako Maryša po boku Eduarda Vojana, hlavního hereckého partnera Hany Kvapilové. Ta v roce 1906 předčasně zemřela, a tak mnoho jejích rolí převzala právě Leopolda Dostalová, která byla ve stálém angažmá ND od roku 1901.


Na scéně Národního divadla působila šest desetiletí s dvěma krátkými přestávkami. V letech 1922-24 byla členkou Vinohradského divadla, poté se zase do Zlaté kapličky vrátila. Potom byla v době nacistické okupace v roce 1942 předčasně penzionována (bylo jí už 63 let, ale na důchod nepomýšlela). Do ND se ale hned v květnu 1945 vrátila a v trvalém angažmá tam zůstala až do roku 1959, to jí bylo už osmdesát! Dalších dlouhých deset let tam hrála pohostinsky. Divadlo byl její celý svět, nedokázala bez něj žít!


Proslavily ji především role hrdinek antických tragédií či her Williama Shakespeara. V pohnutém roce 1938 zazářila v hlavní roli Čapkovy Matky, kterou jí údajně autor psal na tělo. Tuto roli hrála po válce ještě mnohokrát.

 Leopolda Dostalová se celoživotně pohybovala v uměleckém prostředí. Její dvě sestry byly malířky, jeden bratr známý herec a režisér a další zase básník, kritik a dramatik. Také oba manželé byli z umělecké branže. Prvním se stal operní pěvec Václav Kliment, a když ovdověla, provdala se i podruhé. Tentokrát za akademického sochaře Karla Dvořáka, žáka Jana Štursy a autora mnoha monumentálních soch. I tohoto manžela, ač byl mladší o třináct let, herečka přežila.

Objevila se také ve filmu, ale protože hrála dost pateticky a film vyžadoval civilnější projev, má na kontě pouze deset filmů. Za své umění byla během let poctěna řadou vyznamenání a cen, v roce 1947 se stala národní umělkyní. Ve foyeru ND je umístěna její busta, kterou vytvořil její manžel Karel Dvořák.

Poslední léta strávila Leopolda Dostalová ve slavném Divadle za branou. Byla to éra režiséra Otomara Krejči a dramatika Josefa Topola. Leopolda Dostalová tu hrála po boku už tehdy velkých hvězd, jakými byli o tři generace mladší Jan Tříska a Marie Tomášová. Činnost tohoto divadla, které bylo prohlášeno za sídlo kontrarevoluce, byla násilně ukončena v létě 1972. O pár dní později zemřela i Leopolda Dostalová v krásném věku 93 let.

Hrála sice povětšinou tragické role, ve skutečnosti ale měla také smysl pro humor. Svým přátelům dávala k dobru historku z lázní, kam pravidelně v létě jezdívala léčit své neduhy. Psal se 21. srpna 1968 a Leopolda Dostalová se v ranních hodinách chystala na snídani, když potkala pokojskou, jak běží a zoufale volá: „Jsme obsazeni, jsme obsazeni…“ „Ale já mám, madam, zaplaceno do konce měsíce!“

Foto: Wikipedie

Na našem webu jste si mohli přečíst i o mnoha dalších zajímavých ženách:

Reklama