Nakonec si vybudovala úspěšnou kariéru a stala se z ní stala všestranná umělkyně. Věnovala se malbě a sochařství, ale vydala i několik románů, povídek a dramat. Zabrousila i do světa divadla, filmu a designu tapisérií.

Foto: Facebook

Leonora Carringtonová se narodila v roce 1917 v anglickém South Lancasteru. Její rodiče byli dost bohatí, takže Leonora měla možnosti studovat na nejlepších školách. Jenže byla problémovým dítětem. Dnes by si s ní možná poradil terapeut, ale tehdy? A tak ji chvíli vzdělávali domácí učitelé, chvíli jeptišky v klášteře, když ji z několika prestižních katolických škol vyloučili.

Foto: Facebook

Brzy se ukázalo, že jediné, co ji zajímá a u čeho je schopná vydržet, je malování. A tak ji rodiče poslali do Florencie, kde studovala na soukromé Akademii umění. Pak pokračovala na Chelsea School of Art v Londýně a poté na nově zřízené londýnské výtvarné akademii. Zatímco otec si přál pro Leonoru nějaké solidní zaměstnání, maminka Leonoru v jejím uměleckém nadání bezvýhradně podporovala.

Z uměleckých směrů ji brzy zaujal surrealismus, s nímž se seznámila v roce 1936 díky knize Herberta Reada. Tuto knihu dostala Leonora od své matky, která chtěla povzbudit uměleckou představivost své dcery. V roce 1936 Leonora navštívila Mezinárodní surrealistickou výstavu v Londýně, kde obdivovala především obrazy Maxe Ernsta, jednoho z hlavních představitelů tohoto směru. A hned následujícího roku se s ním osobně setkala na jednom večírku. Od prvního momentu byli k sobě oba silně přitahováni.

Život Maxe Ernsta (1891-1976), jednoho ze zakladatelů surrealismu a dadaismu, zpestřovala řada zajímavých lidí, zejména žen. Jako vysoký štíhlý blonďák s modrýma očima pro ně musel mít velké erotické kouzlo. Byl malíř- samouk. Původně studoval na univerzitě filosofii, psychologii a historii umění. Teprve později se rozhodl, že bude malovat. Poprvé se oženil v roce 1918 s kunsthistoričkou a novinářkou Luisou Straussovou, s níž měl svého jediného syna Hanse-Ulricha, zvaného Jimmi. Ten se stal také malířem. Bouřlivé manželství ale nemělo dlouhého trvání a skončilo rozvodem. To už žil a tvořil, zpočátku spíše živořil ve Francii, kde se spřátelil se surrealistickým básníkem Paulem Éluardem a jeho ženou Gallou. Delší dobu dokonce žili ve třech. Éluard se jako surrealista zpočátku nad tím povznášel, ale potom mu to začalo vadit. Gala, kvůli níž se Max vlastně rozvedl, sice dala přednost svému manželovi Paulovi, ale nakonec ho stejně nadobro opustila, když si našla vhodnější objekt – španělského malíře Salvátora Dalího. Za něj se provdala a strávila s ním zbytek svého dlouhého života, i když se paralelně nebránila dalším vztahům, jak bylo ostatně mezi umělci a jejich múzami běžné. Max se pak podruhé oženil v roce 1927 s Marie-Berthe Aurenche, která ho inspirovala k tomu, aby do své tvorby přinesl i velmi silné erotické náměty.


Foto: Facebook

A do toho přišel románek s Leonorou. Co románek, vypukl mezi nimi přímo požár! Leonora se stala důvodem, proč opustil svou druhou ženu. V roce 1938 společně odjeli z Paříže a usadili se v Saint Martin d’Ardèche v jižním Francii. Společně začali i tvořit, například sochy strážných zvířat u svého domu. V roce 1939 Leonora namalovala známý Maxův portrét.

Jako cizinec byl ale Max za války dvakrát internován, a když se mu podařilo z vězení uprchnout, dostal se za pomoci mecenášky Peggy Guggenheimové do New Yorku. Na Leonoru, která v době jeho druhé vazby prchla z okupované Francie do Španělska, jako by zapomněl. Přestal s ní počítat. Traduje se, že se z jeho „zrady“ Leonora Carringtonová nervově zhroutila a při nejbližší příležitosti pak prodala pařížský dům, v němž spolu bydleli, za láhev brandy. V Americe se Max oženil s Peggy a vypadalo to, že má o budoucnost postaráno. Jenže pak potkal Dorotheu Tanningovou, o níž jsme tu nedávno psali, a všechno bylo jinak…

Ale vraťme se k Leonoře. Nejenže Maxovi nikdy neodpustila, ale poznamenalo ji to na celý život, stejně tak její tvorbu. Byla labilní povahy, nedokázala příliš jednat racionálně. Psychické problémy, na níž se se podepsala i nepříznivá politická situace v Evropě, se u ní objevovaly čím dál častěji, a tak ji její rodiče nechali ve Španělsku hospitalizovat na psychiatrii, kde jí nasadili silnou terapii. O svých zážitcích a drastických léčebných metodách napsala Leonora později román Down Below.

Po propuštění z léčebny našla Leonora útočiště na mexickém velvyslanectví. Měla štěstí, že velvyslanec Renato Leduc byl blízkým přítelem Pabla Picassa. O Leonoru se nejen postaral, ale dokonce se s ní „pro forma“ oženil. Spolu pak odjeli do Mexika, které se stalo Leonořiným druhým domovem, i když formální manželství bylo brzy rozvedeno. V Mexiku se pak provdala za maďarského fotografa Emerica Weisze, který se stal otcem jejích dvou synů – Gabriela a Pabla.


Foto: Facebook

Navzdory psychickým problémům Leonora dále tvořila a stala se úspěšnou malířkou. O její první velkou výstavu se v roce 1947 zasloužil surrealistický básník Edward James. Uskutečnila se v Galerii Pierra Matisse v New Yorku. Díky ní se Leonora stala takřka přes noc celebritou. Velkým Leonořiným příznivcem se stal i francouzský surrealista André Breton, který inicioval vydání Leonořina románu Down Below.



Foto: Facebook

V dalších letech střídala Leonora pobyty v Mexiku a New Yorku, zřídkakdy se objevila v rodné Anglii. V Mexiku se také začala zajímat o alchymii a mayskou mystiku. Zde dostala nabídku na vytvoření malby ze života Mayů. Toto velkolepé panoramatické dílo je vysoce ceněné a nese název Magický svět Mayů. Nachází se v Museo Nacional de Antropología v Mexico City. V Mexiku se začala Leonora angažovat v boji za práva žen.



Přes svůj anglický původ je dnes vnímána spíše jako mexicko-americká malířka. Možná taky proto, že v Anglii prakticky mimo své dětství nežila ani netvořila a první velkou výstavu tu měla až v roce 2010. O deset let dříve se jí ale dostalo ocenění od britské královny Alžběty II., která jí udělila Řád britské říše.

Foto: Facebook

Velkého mezinárodního uznání se jí také dostalo v roce 2005. Tehdy byl v aukční síni Christie’s vydražen její obraz Žongléř z roku 1954 za rekordních 713.000 $, což byla nejvyšší částka pro žijícího surrealistického umělce.

Když v květnu 2011 v Mexiku zemřela ve věku 94 let na těžký zápal plic, zanechala po sobě úctyhodné dílo, které je ale většinou rozeseto v soukromých sbírkách.

Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama