Ahoj, někdo tu psal o tom, že se všechno dá zvládnout, že stačí něco přetrpět. Chci říci, že to není pravda pokaždé..

Můj rozvod byl vysvobozením pro celou rodinu a hlavně mé děti.

Když jsem manžela poznala, byl to báječný člověka a právě dokončoval studia. Pak dlouho nemohl najít odpovídající zaměstnání. Hledal, chodil, byl pod tlakem, ale hodný.

Snažila jsem se všechno utáhnout a jakž - takž utáhla.

Jaká radost to byla, když práci nakonec našel.

A jakou!!

Postupně na žebříčku poměrně rychle stoupal.

Přišly služební cesty, hotely, zahraniční symposia.

Nebýval doma, ale já na něho byla pyšná. Byla jsem ráda sama a kariéru jsem mu přála. Ani by mě nenapadlo mu to vyčítat.

Pak se vrátil z cesty s pohlavní chorobou.

Vysvětlil, odpustila jsem mu to.

Následující cesta proběhla jen v jeho fantazii a já na to přišla poměrně snadno.

Zvýšila jsem hlas. Také jsem plakala.

Zmlátil mě tak, že mě odvezli do nemocnice a já byla tři neděle na neschopnosti.

Od té chvíle se tahal s jinými ženami naprosto otevřeně a když se mi to nelíbilo jedna mi přilítla. Při té poslední se přede mě postavil můj straší syn. Schytal to, ale nedal se. Mladší z toho ovšem měl šok.

Za žádost o rozvod mě odměnil vyraženým zubem a barvou zralé švestky.

Řekla jsem si, že se raději nechám umlátit, než bych to stáhla.

Mladší syn se začal počůrávat.

Stojím si za tím, že rozvod byl v tomto případě nejen mou osobní výhrou, ale také jediným řešením.

Už jen proto, že dnes 10 let po té, jsem ve vztahu s hodným mužem, který mi neubližuje a kterého bych při snaze vydržet a „hlavně se nerozvádět“, patrně nepotkala, protože by mě manžel dost možná umlátil k smrti.

Lenka.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


...Máš recht, to štěstí teď Ti moc přejeme všichni! M.

Dnes si povídáme na téma rozvodů. Na vaše postřehy, příběhy a názory na téma: „Když rozvod, tak rozvod“ se těším na redakce@zena-in.cz.  Hrajeme o denní krém a kvalitní řasenku.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY