Existuje velice vážná nemoc, při níž lékaři pacienta odmítají přijmout do nemocnice. Kapacity tvrdí, že postižený bude naopak lépe a déle žít, když se o něj bude starat rodina. Neprávně se jí říká stařecká demence, ale je to Alzheimerova choroba.
Děda Vojta léta patřil do partičky důchodců, kteří se scházeli na decku bílého na stojáka U Myšáka. Občas se s kamarády zapomněl a pak měl problémy najít cestu domů. "No jo, děda to dnes zase přehnal," říkala jeho snacha, když ho už popáté před vrata domu dovedl řidič autobusu. Opilý přitom ani nebyl, řeklo by se, že má jenom špičku. Snacha mu zakázala chodit ven, aby netropil ostudu. Dědu trápila dna, proto se ani moc nevzpouzel. Po čase se začal chovat podivně: snachy se ptal, zda půjde do práce na noční, ačkoli na směny dělal jeho syn. Vnučce vnucoval peníze, když mu uklidila pokoj, a nenechal si to ani za nic vymluvit. Při sledování fotbalu nebo hokeje míval z gólů několikanásobnou radost - křičel GÓÓÓL i při těch, které dávali ve zpomalených, opakovaných záběrech.
Vnuk ho jednou našel, jak si čte v telefonním seznamu. Otázal se, zda mu může nějak pomoci. Děda hrdě odvětil, že žádnou pomoc nepotřebuje, že číst umí. Když se vnuk po třech hodinách vynořil ze svého pokoje a dědu uviděl stále začteného do seznamu, nedalo mu a zeptal se, co hledá. "Hledám ulici, kde bydlíme," odvětil děda Vojta. Chlapci teprve po chvíli došlo, že dědeček zapomněl, jak se jmenuje a kde bydlí, a vzpomínky se snaží oživit čtením jmen a adres. Byl u písmene E. Děda Vojta se jmenoval Lehotský...
O příčinách vzniku, průvodních symptomech a způsobech léčby Alzheimerovy choroby se dnes ví hodně i díky různým serverům na internetu. Nejkomplexnější přístup k této problematice zaujímá server www.stari.cz, kde naleznete nejen informace a testy, ale je zde možné 
Příběh dědy Vojty se odehrával v osmdesátých letech, kdy povědomí veřejnosti o Alzheimerově chorobě bylo takřka mizivé. Podle zlidovělého pojmenování - stařecká demence - se mnohokrát s postiženým i jednalo - jako s dementním ve vulgárním smyslu slova. Ale už vůbec se nevědělo, jak s chorobou žít. Dnes už to platit nemusí. Lékaři podávají pomocnou ruku nejenom v ordinacích, ale i prostřednictvím internetu. Bylo by chybou toho nevyužít.
Pokud se na stránky www.stari.cz podíváte, můžete si i zasoutěžit ZDE .
Nový komentář
Komentáře
Jo rodina blabblabla….chtěla bych vidět autora této rady, kdyby měl svůj běžný život….něco jaký běžný prací prostředek.
T.j rodina chodící do práce, vydělávající jen tak tak, aby se mohli postarat i studující děti, plus všechny ty problémy kolem, k tomu již i nějaké ty zdravotní problémy a do toho dědeček nebo babička s Alzheimerem, která když musíte být v práci, vám roztočí všechny vodovodní kohoutky, motá se vám kolem plynového sporáku, přesto že je o ní po dobu vaši nepřítomnosti postaráno, takže když slyšíte hasiče, nevíte jestli vůbec ještě máte svůj domov.Mít doma takového člověka na starost 24 hodin denně? Zpříjemnit mu život,aby nestonalo celé jeho okolí? Krásné řečičky o rodině.
Cher: píšou to v nadpisu
Jak to že lékem na alzheimera je rodina???!!! vždyť přece v rodině pacient žije dokuď rodina zvládá péči. A jeho stav se rozhodně nelepší
. Teprve když rodina péči přestane zvládat, nastupuje odborné zařízení, které rovněž jen pečuje ale neléčí. Čtu tady poprvé že na Alzheimera existuje lék
já si vůbec neumím představit, že bych měla chodit do práce a přitom mít doma takového pacienta. Je nebezpečný sobě i okolí. Nevím, jak moc pokročila lékařská věda, ale byla bych klidnější, kdyby měl stálý lékařský dozor a stálou pomoc, což znamená ústav. Jo, kdybych byla boháč, samozřejmě by měl placenou domácí ošetřovatelku, nejlépe tři. Ale v současné situaci bych přece nemohla riskovat to, že mi zapálí byt nebo odejde a na ulici se ztratí? Závěr příspěvku je velmi vágní, potřebovala bych vědět, v čem spočívá konkrétní lékařská pomoc pacientovi a jeho rodině??
Myslím, že bych to nechtěla, aby kvůli mně musela celá rodina mít problémy. Abych byla takzvaně na obtíž...