Lékařky jsou pak podle zjištění odborníků lépe vybaveni než lékaři, pokud jsou postaveny před problém sdělit pacientovi špatnou zprávu. Muži lékaři jsou totiž rázní a strozí, často jdou přímo k věci a neberou si příliš servítky.
"Problém je, že jim většinou chybí vrozená schopnost ohleduplné komunikace, která je naopak často vrozena ženám. Dá se však poměrně rychle naučit," uvedla doktorka Sheila Bonasová.
"Ženy mají od přírody více citu a empatie. Dokáží se vcítit do svých dětí a stejně přistupují k vážně nemocnému pacientovi. Muži touto schopností příliš neoplývají, a tak se ji budou muset začít učit, což není nemožné," vysvětlila doktorka Bonasová.
V budoucnosti by proto mužům v lékařském plášti měli nadřízení věnovat více pozornosti a dopřát jim kurzy správné komunikace. Pacient by tak napříště neměl dostávat naservírovánu odbornou diagnózu a léčbu jako hotovou věc, ale měl by se účastnit otevřené diskuse týkající se jeho obav a možností léčby.
Dříve se pacienti dovídali o svém skutečném zdravotním stavu jen zřídka.
Ale od doby, kdy byla nastolena politika sdělovat pacientům pravdu o jejich zdravotním stavu, musejí lékaři čelit nepříjemným momentům dosti často.
Nový komentář
Komentáře
delvete:
dobrý dovětek... Až mi moje milá obvoďačka řekne, že půjdu do kytiček a dodá že tam jednou určitě přijde za mnou...
myslím, že sdělování diagnózy by se mělo posuzovat přísně individuálně!!! Ne každý krutou pravdu unese a víra ve vlastní zdraví mnohdy dokáže zázraky.
Jsou i schopní doktoři, ale je pravda, že muži se častěji stávají těmi chladnými profesionály.
Vivian: Ale ne každý dokáže tu tvrdou pravdu přijat. Taky pracuji v oboru,takže vím, o čem mluvím.
Pracuji v oboru, a politika sdělování pravdy, o níž píše autor článku není dosud tak zaběhnutá, jak se obecně soudí a jak by to mělo být.
Pracuji v oboru, v němž se snad nejčastěji objevují pacienti se smrtelnými chorobami a jež by měl lékař seznámit s jejich zdravotním stavem. Ale lékař se většinou řídí vlastními pocity (nechce se mu sdělovat špatné zprávy, je to náročný úkol) nebo se poradí s rodinou nemocného, která z nepochopitelných důvodů odmítne, aby jejich blízký znal pravdu. Tuto praxi nechápu a nepřijímám.
Já osobně (člověk má na to právo!) chci být informována o svém zdravotním stavu v plném rozsahu - chci mít možnost se s tím vyrovnat a eventuelně udělat, co se dá. A je mi velmi líto těch, kterým bylo toto právo odepřeno.
To záleží na každém člověku.A je celkem jedno zda je to muž anebo žena.Chlapi bývají víc citlivější v oboru např.gynekologie.Alespoň mám lepší zkušenost s lékařem než s lékařkou.
Opravdu záleží na konkrétním lékaři či lékařce. Zatím mám jen ty lepší zkušenosti s oběma.
Tedy... generalizování nemám moc ráda, zvláště týká-li se lidských vlastností. Chová se žensky, mužsky?... Pořád je to člověk. Tedy, je-li empatie lidskou vlastností, může jí oplývat stejně tak muž i žena. A i osobní zkušenosti to potvrzují. Můžete potkat stejně tak necitlivého (resp. empatického) lékaře jako lékařku. :o) A mnohem častěji je to o profesionálním a lidském přístupu než o pohlaví...
Někdy ženy lékařky dokážou pěkně člověka umést, jen proto že mají doma problémy na rozdíl od chlapů, které domácí problémy až tak nerozhází.
Já mám lepší zkušenost s lékaři...
Mám názor jako větišna ostatních. Nezáleží na pohlaví, záleží nalidech. sama pracuji ve zdravotnictví,tak vím,o čem mluvím
Taky myslim ze je to o lidech. Ale prece jen, zensky toho namluvi vic
BIM: Paní doktorka děti má.... nevím, PROČ byla tak odměřená a chladná. Nejspíš proto, že celou dobu těhotenství si mne hlídali v Brně, kam jsem od nás 50 km dojížděla, protože tam byl jediný doktor, který po mých 2 nepovedených těhotenstvích (právě kvůli selhávání jater)neřekl, že NESMÍM, ale že pokud to bude v jeho silách, pohlídá si nás. Snad nemohla překousnout to, že jsem Valtice vyměnila na čas za to Brno... nevím, hepatální poradnu jsem koneckonců navštěvovala jen u ní.
Pěkná blbost - je to o lidech.
....
. ovšem tahle paní doktorka to nemohla překousnout, takže byla docela protivná, když jsem dojela na kontrolu v 6. měsíci, jen zalapala po dechu a objednala mne po porodu. Přijela jsem tehdy i s miminkem a ona mi řekla, abych tam s tím děckem už nemusela jezdit, ať mi krev bere můj obvoďák....
Taky ju miluju
.
Když jsem byla čertstvě po druhé interupci kvůli selhávání jater na propuštění domů, řekla mi tehdy moje doktorka z hepatální poradny jízlivým hlasem: a nepočítejte s tím ,že ještě někdy budete mít nějaké děcko...
Naštěstí se tahle protivná baba přepočítala a necelé 2 roky na to se nám narodila naše
Ariadně přeji hodně štěstíčka
zdravíčka - to především, hlavně klidné, pevné nervy a pozitivní a veselou mysl!!! 
Taky mám moc špatnou zkušenost s lékařem. Byla jsem po operaci melanomu a protože jsem do rány dostala infekci, musela jsem každý den chodit na čištění atd. No a pořád čekala na výsledky i když jsem tušila, jak to asi dopadne 
Už podle toho chování v nemocnici, vyloženě nade mnou zlomili hůl.
Každý den jsem tedy s hrůzou chodila do ambulance a čekala na verdikt. Až po asi dvaceti dnech mi doktor při mytí ruk suše oznámil, že byl výsledek pozitivní. Nic víc, nic míň. A přestože jsem to celou dobu čekala, stejně to se mnou pěkně zamávalo, protože jsem ve skrytu dušičky doufala, že přece jen ne. Pak mě šokovanou poslal na internu a teprve tam mi paní doktorka jemně a s citem vysvětlila co a jak se mnou je, jaké mám vyhlídky a co se mnou budou dělat. Prognóza velice nepříznivá, ale na internu chodím dodnes už pět let každé tři měsíce. Bohužel tato moc hodná paní doktorka 
z oddělení odešla a od té doby se tam doktoři střídají a já nikdy nevím, komu zrovna padnu do ruk. To mě moc štve, protože si myslím, že by měl provádět kontrolu ten samý doktor. Ale na interně jsem měla štěstí i na jednoho hodného pana doktora, takže i mezi muži jsou citlíví lékaři 
Taky bych se přiklonil k těm doktorkám, ale rozdíl není extrémní. Jsem hrozný pacient a doktoři (bez úplatku ani ránu, zamlžování nebo hůř mlčení, bezcitná rutina) jsou moje noční můra. Pamatuju, jak nás děda v nemocnici uklidňoval: Není to rakovina, je to nějaký karcinom.
Chybu vidím jednoznačně v systému. Chápu je (finance, přetížení), ale situace je někdy (někde) neúnosná.
BIM: muž-gynekolog
100% vyšetření i sdělení!
Ariadna: Ali, byla jsem na tom tak nejak hodne podobne a vubec jsem nevedela, co vsechno me muze potkat... Na krku jsem mela 2 syny, jednomu bylo v te dobe 11 let, zadne tatinky, zadne babicky a ja jsem proste NEVEDELA!
Nastesti jsem mela uzasneho sefa, pred hospitalizaci jsem se mu sverila a on patral po vsech dostupnych informaci, sehnal literaturu, zkonzultoval se znamymy lekari a vlastne ON, byvaly pilot a soucasny IT mi vsechno dopodrobna vysvetlil, ukldnil me, protoze mi dal nadeji.
TADY s vami propberou uplne vsechno od a do z.
CO vas ceka, jaka muze nastat komplikace a jak se resi, pripravi vas dokonale a hlavne vas uklidni.
U zubare - prohlednou, nasmeruji k vam monitor pocitace s vasim komplet chrupem, rikaji co by bylo dobre udelat a kolik to bude stat, ze je pak dalsi moznost za mene $, ale ma ty a ty nevyhody atd.atd.
Proste s vami mluvi, maji na vas cas - a to je velice dulezite...
Já bych třeba byla hodně nerada, kdyby o mě lékaři komukoli podávali informace, včetně rodiny. To přece nesmí. Myslíte, že to někdo dodržuje? Moje teta kdysi byla na operaci, doma řekla, že jede na dovolenou co myslíte? Doktor si dal tu práci ještě zavolat babi a nahlásit jí to. Já bych ho žalovala. O čem je ta jejich přísaha?
A že jsou na tom ženský líp s komunikací je jasný, když denně pronesou asi třikrát tolik slov než mužský
Dispozice jsou k "citu a empatii" jsou jedna věc a výsledek druhá. Znám úplně stejné množství lékařek -"ranařek" jako mužů. Někdy by stačilo i dodržovat pravidla slušného chování, ať už je informace, kterou sdělují (pokud to vůbec udělají) jakákoliv.