Foto: Shutterstock

Telemedicína je užitečná ale osobní kontakt lékaře s pacientem nenahradí – říkají praktici. Určovat diagnózu na dálku, i když z videa nebo obrázku, může být podle nich dokonce nebezpečné. Pokud není zbytí a je třeba přistoupit k takovému bezkontaktnímu ordinování, pak se musí odehrávat jenom mezi pacientem a jeho lékařem. Bez prostředníků.

Lékař totiž své pacienty dobře zná. Ví, jak obvykle stonají a nakolik se může spolehnout, že mu přesně dokáží popsat potíže, které je trápí. Stejně tak je obeznámen s jejich osobní i rodinnou anamnézou a prostředím, ve kterém žijí.

„Koronavirová krize ukázala význam distanční péče v ordinacích praktických lékařů. Je zřejmé, že telemedicína se stane běžnou součástí naší práce a tento trend podporujeme. Zároveň ale varujeme před unáhleným zaváděním narychlo připravených telemedicínských hurá projektů do praxe,“ říká MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů.

Podle něj je elektronická komunikace s pacientem pro většinu praktických lékařů již mnoho let běžnou součástí jejich práce. „Ukázalo se, že v krizi si praktičtí lékaři vystačili s telefonem, mailem a dalšími běžně dostupnými komunikačními kanály typu WhatsApp nebo Skype. Nyní, po restartu zdravotnictví a návratu našich praxí k normálu, je na čase začít diskutovat o tom, jak má distanční péče v našich praxích vypadat v období mimo krizi. Jaké prostředky telemedicíny jsou pro naši práci optimální, kde jsou jejich limity a jak by měly tuto péči hradit zdravotní pojišťovny,“ doplňuje MUDr. Šonka.

Všechny organizace praktických lékařů – Sdružení praktických lékařů (SPL), Společnost všeobecného lékařství (SVL ČLS JEP) a Mladí praktici upřednostňují vlastní zabezpečenou online komunikaci lékaře se svými pacienty – bez prostředníka. A proto nepodporují účast v nejrůznějších projektech, v nichž je mezi pacientem a lékařem prostředník nebo, kde konzultaci provádí zcela jiný než ošetřující lékař.

Reklama