17. Cibulkův kalendář pro pamětníky a kniha Slavné tváře českého filmu se 31. 10. 2024 křtily v pražském Restaurantu Charleston
Foto: Martin Hykl/CZECH NEWS CENTER CNC / Martin Hykl / CNC / Profimedia
Přišla jste Aleše Cibulku podpořit na křtu kalendáře, už sedmnáctého v řadě. Kolik z nich máte doma?
Myslím, že mám téměř všechny, kromě ročníku 2020, kdy jsem byla nemocná a nemohla jsem přijít. Na tuhle akci chodím velmi ráda, je to příležitost setkat se se spoustou známých. S některými se vidíme právě jen jednou do roka, ráda si s nimi popovídám a máme z toho všichni radost. Je to nejen kvůli Alešovi, ale také kvůli kolegům z branže, známým a přátelům příjemný večer, vlastně celé odpoledne a večer. Bohužel někteří už mezi námi nejsou a nechodí, protože, jak říkám, chodí po nebesích – jako třeba Vlastík Harapes, který byl pravidelným účastníkem a s kterým jsem vždycky seděla u stolu. Byl skvělý společník a velký bavič. Evička Pilarová sem také chodila často, ale bohužel spousta dalších už mezi námi není. Nechci být smutná, vzpomínám na ně s láskou.
Když se sem vydáváte, domlouváte se dopředu s některými bývalými kolegy nebo přáteli, abyste třeba seděli společně u stolu a drželi si místo?
Letos jsem to nestihla, nějak jsem se zasekla nahoře a nemám šanci dostat se dolů. Kateřina Macháčková se mě ptala: „Mařenko, kde sedíš?“ A já na to: „Zatím nikde a ani nevím, jestli ještě někde budu sedět.“ Ale ono se to časem uvolní.
Pořád ještě dáváte přednost těm papírovým, starým dobrým kalendářům?
Ano, přesně tak. Potřebuji si v kalendáři nebo knize listovat, dělat si poznámky. Bez kalendáře bych byla ztracená, mobil mě v tomto neuspokojí. Jedna kamarádka mi říká: „Proč si to nepíšeš do mobilu? Máš tam přece kolonku kalendář!“ Ale já to musím mít černé na bílém, přehledně a jednoduše. Stejně tak potřebuji papírovou knihu, čtečka nebo tablet mě neláká.
Kolik kalendářů máte? Máte třeba diář vždy po ruce?
Mám jen stolní kalendář. Dříve jsem s sebou nosila ještě maličký kapesní diář, ale už jsem od toho upustila. Když mi někdo volá a nejsem u kalendáře, řeknu, že zavolám zpět, až se podívám doma, jestli mám čas. A ještě něco, asi před rokem mě Aleš označil za nejlepšího fotografa jeho kalendáře, protože jsme měli za úkol vyfotit kalendář na nějakém zajímavém místě. A přiznávám, že jsem ho vyfotila vedle odpadkového koše na toaletě! Aleš to velmi ocenil, protože já si na toaletě ráda čtu.
Takže tam má kalendář své místo?
Ne, ne, to bylo jen na tu fotku, samozřejmě! Jinak ho mám u počítače a psacího stolu.
A co kolonky v kalendáři, bývají vám někdy malé?
Ano, občas se mi toho nashromáždí tolik, že si přeju větší kolonky. Dělám si šipky, aby bylo jasné, co ke kterému dni patří, a mám popsanou celou stránku. Někdy je ale stránka naopak prázdná.
Jak jste vybírala, co dneska na sebe?
Mám tričko od chrudimské firmy CityZen. Jsou to tři kluci, z nichž jeden je syn mé spolužačky z gymnázia. Vyvinuli skvělý materiál, když bych si na sebe vylila nějaký nápoj, nezůstane na něm ani flek. A tričko je potištěno motivy českých mistrů, teď třeba mají edici malířů, spisovatelů a dalších osobností, které ve světě proslavily Čechy. Výtěžek z prodeje všech triček z edice Čeští mistři jde na charitu. Na nejrůznější charitativní akce a organizace.
Jak jste na ně přišla?
Viděla jsem pořad Gejzír a zaujalo mě, že tři kluci z Chrudimi vytvořili tenhle úžasný materiál. Oslovila jsem své spolužačky a zjistila, že jeden z těch kluků je syn mé spolužačky, další syn kolegy další spolužačky a třetí syn kamaráda mé maminky. Takže je to všechno propojené. Napsala jsem o nich krátký fejeton do svého pořadu „Neděle Marie Tomsové“ v Českém rozhlase Pardubice a Hradec Králové.
Jste velká chrudimská patriotka, že?
Ano, velmi ráda tam jezdím. Máme chatu dvacet kilometrů od Chrudimi, kterou postavili moji rodiče, když mi bylo deset. Chrudim je kousek, i když z Prahy je to horší. Bohužel už tam nejezdím za rodiči, ale na jejich hrob. Když ještě maminka žila, přebývala jsem u ní v bytě a mohla se pravidelně scházet s přáteli a spolužačkami. Chrudim je město mého dětství a mládí, jezdím tam moc ráda, je to navíc krásné město.
A co máte zajímavého v kalendáři na následující dny či měsíce? Na co se těšíte?
Zítra jedu na hrob do Chrudimi, potom mám naplánovaný koncert Viktora Sodomy a Karla Kadlece v klubu, kde si připomenu hudbu svého mládí, šedesátá a sedmdesátá léta. Hrají nejen svůj repertoár, ale i písně Petra Nováka. Pak mám výjezd do Železnice s Pavlem Novým a skupinou Sekáči v rámci akce „S vámi nás baví svět“. Já povídám, Pavel vtipkuje, a muzikanti hrají a zpívají. A ještě mám v kalendáři jednu důležitou věc, na kterou nesmím zapomenout. Jezdívám se Saskiou Burešová a se Sašou Hemalou s pořadem Hlasatelky v akci.
A něco s rodinou?
Ano, moje sestra bude slavit pětašedesátiny a můj syn pětatřicátiny. Sestra má narozeniny 16. listopadu a syn 28. listopadu, narodil se v roce 1989 v těch krásných dnech plných naděje. Budeme tedy slavit tyhle kulatiny, a pak samozřejmě přijdou Vánoce. Na Silvestra pojedeme na hory, na to se moc těším.
Zdroj: Autorský rozhovor
Nový komentář