Zbytek světa ji pamatuje jako éterickou bytost v bílém baletním kostýmu, s tmavýma očima a neuvěřitelnou elegancí, jako největší balerínu všech dob. Její profesionální zodpovědnost byla taková, že za celý život nezmeškala ani jedno představeni, ani jednu zkoušku.
Dnes chci mluvit o jejím posledním představení, závěrečné benefici, vystoupení na rozloučenou.
Za jeden rok měla Anna Pavlovová stovky vystoupení po celých Spojených Státech. Najezdila přes tisíc mil a tančila před miliony diváků. A to vše před tím, než byla letecká doprava, jak ji známe dnes. Tancovala kdekoliv, kam ji pozvali.
V Jacksonu ve státě Mississippi tančila ve staré garáži. Nebylo tam žádné jeviště, jenom malé pódium. Žádná šatna, jenom pár hadrů visících na zdech a spousta myší všude kolem. Ale Anna tančila naplno, jako kdyby to bylo v New Yorku. Plna štěstí, že může tancovat, tak plná života, že na stížnosti a nářek nebyl čas.
V Alabamě byla díra ve stropě tak velká, že pršelo na jeviště, kde se tvořily kaluže, její kostým byl promoklý. Po představeni, kdy protancovala všechny kaluže, pouze poznamenala, že se mohlo ušetřit na osvětlení, že blesky z venku dostatečně osvětlovaly celé jeviště.
Její poslední představení bylo naplánované v divadle Apollo v New Yorku. Anna měla tancovat
Divadlo bylo vyprodané; její obdivovatelé naplnili hlediště. Neobvyklé vzrušení bylo ve vzduchu. Její poslední vystoupení.
Orchestr začal hrát, opona se zvedla, publikum povstalo a vzrušeně sledovalo nasvícené jeviště. Celé vystoupení stáli, skoro nedýchali a sledovali kužel světla na jevišti. Když orchestr dohrál, hromové ovace a nadšení se rozléhalo divadlem. Ovace jedna za druhou, a další a další….
I přesto, že se celou dobu dívali na prázdné jeviště. To byla neuvěřitelná pocta neuvěřitelné baleríně Anně Pavlovové, jejímuž baletnímu umění složili diváci tu největší poctu i za její nepřítomnosti. Toto bylo taky jediné vystoupení, které Anna nestihla – protože zemřela před dvěma dny na zápal plic, který chytila na jednom ze svých vystoupení.
Nový komentář
Komentáře
Růža: Já jsem ho taky viděla. Vím, že mi jí bylo pořád hrozně líto.
Velmi zajímavé. Díky!
Smutne...a pekne napsane...