Ostrov Čedžu, který se vyznačuje lávovými jeskyněmi, úchvatným pobřežím a ikonickou horou Halla-san, je bezpochyby nejkrásnější destinací v Jižní Koreji. Životní tempo je zde pomalejší než na pevnině, vzduch je svěží a atmosféra ryze tropická. Domy jsou ještě stále z kamene a obyvatelé si potrpí na tradice.
Foto: Shutterstock
Výraz haenyeo znamená „ženy moře“ a hrdě jej nosí dámy, které se živí každodenním potápěním pod mořskou hladinu, kde sbírají řasy, škeble, ušně a další plody moře. Čelí nebezpečí v podobě medúz a špatného počasí. Tyto fascinující ženy jsou i bez pomoci drahého potápěčského vybavení naučené zadržet pod vodou dech až na dvě minuty. Jedinou jejich pomůckou je vak připevněný k síti, do které dávají své úlovky. Před ponorem pronesou modlitbu k bohyni moře, kterou žádají o hojný úlovek a bezpečný návrat.
V minulosti bylo běžné, že haenyeo začínaly s touto vyčerpávající prací již v jedenácti letech. Prošly sedmiletým školením a v moři trávily šest až sedm hodin denně. Doma pak ještě pracovaly na farmě. Matky z ostrova Čedžu raději rodily holčičky, protože jim zaručovaly obživu. To bylo v přímém protikladu k pevninské Koreji, kde dědictví připadlo synům, kteří řídili rodinné podniky a pečovali se svými manželkami o zestárlé rodiče.
Za starých časů neměly haenyeo k dispozici černé neoprenové obleky a potápěly se pouze ve speciálních bílých bavlněných úborech. V zimě mohly pracovat pouze hodinu, aby neumrzly. Poté, co vylezly z vody, strávily několik hodin u ohně, aby se ohřály a uschly. Díky neoprenu mohou v zimě zůstat v moři pět až šest hodin.
Foto: Shutterstock
V 70. letech 20. století obchod s dary moře v Jižní Koreji přímo kvetl. Mořské plody se vyvážely do Japonska a haenyeo z toho profitovaly. Brzy se rozšířilo rčení, že pokud se muž ožení do rodiny, kde je alespoň jedna haenyeo, nemusí už nikdy pracovat. Na druhou stranu to vedlo ke snížení počtu potápěček, protože když měly peníze, posílaly raději své dcery studovat do velkých měst, aby se v budoucnu měly lépe.
V 60. letech 20. století žilo a pracovalo na Čedžu a v okolí asi 30 000 potápěček. V roce 2003 jich bylo méně než 6 000 a v roce 2021 pouze 2 141. Nyní je většině zbývajících haenyeo okolo 60 až 70 let. Přestože tyto starší ženy nadále vykonávají svou práci, na jejich zdraví se každodenní pobyt pod hladinou podepsal. I tak mají kuráž a nebojí se potápět ani ve vysokém věku. Jedna osmdesátiletá haenyeo přiznala, že se touto prací živí již 66 let.
Foto: Shutterstock
Potápěčky haenyeo stále patří k nejváženějším a nejrespektovanějším ženám na ostrově Čedžu. Jejich horlivost, silná pracovní morálka a odvaha je v roce 2016 dostaly až na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Pokud byste se o nich chtěli dozvědět více, mohu vám doporučit knihu Ostrov žen moře od Lisy See.
Zdroje informací: theculturetrip.com, ch.unesco.org, wikipedia.org
Nový komentář
Komentáře
Vynikající poutavý román, pojednávající o těchto ženách, se jmenuje Ostrov žen moře. Hodně jsem se z něj dověděla. https://www.databazeknih.cz/knihy/ostrov-zen-more-463691
Knihu Ostrov žen moře jsem zrovna nedávno četla,je moc pěkná a zajímavá,mohu všem čtenářkám doporučit !