Nedávno jsem ke svému velkému překvapení seznala, že jsou lidé, kteří nevědí, kdo je to eunuch. A to jde přitom o slovo, které bylo svého času hojně rozšířeno i jako urážka, nehledě na to, že nedílně patří ke všem příběhům o harémech. I když v dnešní době už se s eunuchy většinou nesetkáme, a pokud ano, nejedná se obvykle o stav úmyslný, ale spíše o následek úrazu, choroby či specifické léčby.

Strážce lože
Slovo eunuch znamená v řečtině „strážce lože“ a vzniklo spojením slov euné - postel a echein - mít v moci. Jedná se primárně o muže, který nemá varlata. V některých arabských harémech však byl mužům odstraňován i penis, aby náhodou nemohlo dojít k jakémukoliv „znehodnocení“ žen, které tito jedinci hlídali. Stát se eunuchem bylo poměrně žádáno, protože tito jedinci měli zajištěné vzdělání i dobré živobytí.

Před pubertou
Ke kastraci se obvykle přistupovalo ještě v chlapeckém věku, a to ze dvou důvodů - především mladí chlapci zákrok lépe přežívali - obzvláště když se odstraňoval i penis, byla úmrtnost velká - chlapci si pak museli zakončení močové trubice uzavírat malým kolíčkem, který se vyráběl povětšinou za slonové kosti. Druhým důvodem pak bylo, že při kastraci před pubertou se u dotyčných nevyvinuly mužské pohlavní znaky a jiná byla i povaha - mírnější a obvykle bez sexuální žádostivosti.

Úchvatný hlas
Časně kastrovaným chlapcům nikdy nenarostou vousy, bývají vyšší a mohutnější - což bylo mimo jiné ceněno i pro jejich roli strážců, a zůstává jim vyšší hlas. Právě této skutečnosti se hojně užívalo i v době, kdy už harémy neexistovaly. Přes často projevovanou nenávist církve k mužům bez varlat bývali eunuši populární hlavně v církevních sborech. V 17. a 18. století byli žádáni po celé Evropě a ještě do počátku 20. století zpívali v papežské kapele. Eunuši mívají po dospění soprán nebo alt a rozsah jejich hlasu přitom bývá větší, než u žen. Kastrováni proto bývali především chlapci s hudebním talentem.

Jeden z nejslavnějších
Mezi nejznámější eunuchy 18. století patří Farinelli. Carlo Broschi, jak se tento slavný soprán jmenoval vlastním jménem, se narodil 24. ledna roku 1705 v italské Andrii jako syn starosty obce Salvatora Broschi. Jeho o osm let starší bratr Riccardo se stal skladatelem a diplomatem a napsal pro Farinelliho několik oper. Nesmírně nadaný chlapec se učil u slavného skladatele Nicoly Porpory. V té době ještě na jevišti nezpívaly ženy, ale eunuši. Jednalo se o uznávanou profesi, a tak byli talentovaní chlapci až do roku 1870 ve věku kolem šesti až sedmi let kastrováni, a poté intenzivně vzděláváni v hudbě. Stejný osud potkal i Farinelliho.

Farinelli se brzy stal nesmírně slavným. Měl hlasový rozsah tři a půl oktávy a unikátní výraz a techniku zpěvu. Zároveň byl i fyzicky velmi přitažlivý. Obdržel řadu titulů a vyznamenání na většině Evropských dvorů. Zemřel 15. července roku 1782 v Bologni.

Myslíte si, že tradice kastrovat nadané chlapce byla krutá? Nebo že jim naopak dávala příležitost vyniknout? Není škoda, že díky zákazu kastrace přicházíme o řadu hudebních talentů? Znáte film o Farinellim?

Reklama