Dnešní uspěchaná doba klade na všechny velké nároky. Obzvlášť potom na ty, kteří jsou ještě navíc rodiči dětí školou povinných. Jak skloubit zaměstnání a domácnost, aby se děti necítily ošizené a aby se doma nenudily? Jak zabránit, aby se dítko v pubertě nechytlo špatné party, nezačalo kouřit a fetovat? Jednoznačné řešení nabízejí mimoškolní aktivity - podle rčení "kdo si hraje, nezlobí". A možností, jak dnešní dětičky zaměstnat, je opravdu hodně, a to nejen ve velkých městech. Naopak - činností, které by děti mohly (a měly) v části svého volného času dělat, se nabízí tolik, že naopak hrozí nebezpečí, abychom naše potomky příliš nepřetěžovali.
Optimální vytížení nelze předem určit - záleží na povaze dítěte, jeho energii, potřebách a zájmech, nelze nepřihlédnout také k jeho výsledkům ve škole, protože zcela jinou potřebu vyžití bude mít bezproblémový premiant, který přípravu na druhý den školy odbyde během přestávek, a naopak slabší žáček, který polovinu odpoledne tráví psaním úkolů a pochopením probíraného učiva. Každopádně by ale dětem mělo zbýt alespoň jedno až dvě odpoledne v týdnu zcela volné, jinak hrozí nebezpečí, že je mimoškolní činnosti budou spíše obtěžovat. Menší děti se snadněji unaví, ty starší už zase začínají mít potřebu alespoň občasné svobody a volnosti. Ambiciózní maminka, která děti vláčí (sotva se stihnou naobědvat) z jednoho kroužku do druhého, je na nejlepší cestě jim všechny aktivity dokonale otrávit.
Nemalou roli při výběru kroužků hrají finance. Mezi nejlevnější aktivity patří různé kroužky v rámci školy (počítačové, pěvecké, výtvarné nebo pohybové) a například skautské oddíly. Ty se pohybují v hladině několika stokorun za pololetí, někdy ani to ne, tudíž lze říci, že je mohou svým dětem dopřát i méně majetní rodiče. Na druhé straně pomyslného žebříčku stojí atraktivní sportovní činnosti, které maličko hraničí se snobismem - tenis, golf, hokej, krasobruslení. Dopřát dítěti individuální výcvik na vrcholné úrovni znamená pro rodiče velmi hluboký pohled do peněženky, v některých případech čítající několik tisíc měsíčně. Je také velký rozdíl v lokalitách. Malý fotbalista ve vesnickém oddíle na úrovni okresního přeboru zaplatí několikanásobně nižší částku než jeho vrstevník v přípravce pražské Sparty. A rovněž rodiče holčičky hopkající aerobik po vyučování s učitelkou tělocviku v maloměstské škole nevydají sumu srovnatelnou s rodiči podobné dívenky v renomovaném sportovním oddílu aerobiku v krajském městě. Rozdíly ve výdajích za činnosti ale nejsou často přímo úměrné budoucím možnostem dítěte v daném oboru. Záleží na talentu a na nadšení pro věc. Není ale dobré klást na děti vysoké požadavky. Vždy by měli mít rodiče na paměti, že dítě by měl kroužek především bavit.
A jaké činnosti tedy dětem vybrat? Rozhodně v první řadě nějakou pohybovou aktivitu, při které děti vybijí přebytečnou energii a kterou navíc jejich rostoucí tělo potřebuje. Možností je mnoho. Od míčových her (fotbal, volejbal, basketbal), přes tenis (i stolní), atletiku, gymnastiku, po různé taneční kroužky (balet, klasický tanec, rokenrol, aerobik) a plavání. Pro hudebně nadané děti se hodí zpěv nebo hry na hudební nástroje (flétna, kytara), pro ty, co rády kreslí, zase nějaké výtvarné kroužky (kreslení, keramika). Děti exhibicionisty přihlásíme do dramatického kroužku, ty tiché a přemýšlivé zase do kroužku počítačového. A pokud nejsme spokojeni s výukou jazyka na škole, může náš potomek zdokonalovat cizí řeči v jazykovém kursu. Za optimální lze považovat pro dítě dvě mimoškolní činnosti - jak už bylo řečeno, záleží na jeho individualitě. A kromě všech již zmíněných možností bychom jako rodiče neměli zapomínat na to, že nad rámec všech kroužků a oddílů bychom měli dítěti zajímavou vedlejší zábavu čas od času vymyslet sami - zahrát si doma prima hru, vyrazit na výlet na kole, do bazénu, zajet si na hory zalyžovat. A také si udělat čas a vyslechnout si, co nám chce říci. Dítě může mít všechny své aktivity rádo, ale nejjistěji se cítí přece jenom s námi rodiči.

Šárka Kunická

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY