Léčba tchyní – lehké téma vhodné pro příjemné prázdninové dny.

Jen pro začátek a navození místa děje a zúčastněných osob uvádím, že slovo „tchyně“ je v tomto případě pouze označení funkce (stejně jako sekretářka, generální ředitel nebo pohádková babička), jinak je to opravdu maminka nebo babička.

Naše babička je odjakživa element, stejně jako voda nebo oheň. Je to velice vzdělaný člověk, prahnoucí po informacích, ochotna k jakékoli blbosti, aby potěšila vnoučky nebo i malou neteř. Zásadně nechodí, ale běhá, byť jí nohy už tak moc neslouží a o očích raději hovořit nebudu. V okamžiku klopení zatáčky na perském koberci nebo i na schodech ze zahrady často dochází k dopravním nehodám, pošlapané nohy kolemsedících komentuje s úsměvem na rtech, že tam zkrátka nemají být a ona si ve svém věku nemůže zkrátka pořád pamatovat, kdo má jak dlouhé nohy. Samozřejmě, že pokud dotyčný uhne, stejně se trefí se slovy: „Bohužel jsme uhnuli oba“. (počítajíc v to i naše psy).

Jedním z mnoha zcela nezapomenutelných kousků je hlídání dětí mladší dcery: Aby se nenudila, tak poté, co uklidila švagrové byt, obarvila v pračce trochu prádla, protože si nevšimla, že v prádle je modrá ponožka, rozhodla se vše napravit tím, že dceři vyžehlí.

Děti – čili své vnoučky již vypustila na dvůr, a protože chtěla mít přehled, postavila si prkno k oknu. Jak to děti samozřejmě umí, otravují vždy v okamžiku, kdy se to nejméně hodí, a tak se také stalo. Vnučka volala pod okny, babička otevřela okno a holt se trochu zapovídaly. V oknech bývají samozřejmě občas záclony, a tak si je tchyně elegantně stáhla na jednu stranu. Po chvilce zase okno zavřela a zjistila, jak lehce lze inovovat tvar záclon – když záclonu shrnula na stranu, nevšimla si, že ji připlácla na žehličku – určitě všichni známe vystřihovánky ze složeného papíru.

Buď jak buď, čas utíkal, švagrová se již blížila domů, tak maminka záclonu jen tak ležérně odstřihla, aby nebyla vidět ta potupná skládačka ve tvaru žehličky a prchla dveřmi, které již před časem jemně vytrhla z futer, protože nezaregistrovala zamknutý horní zámek – kladku.

Nikdo nikdy to téma dál moc nerozvíjel, ale traduje se, že to bylo poprvé, co švagrová nenašla řeč a mlčela, případně se bez viditelného důvodu válela smíchy asi dva dny.

Aby to nebylo tak jednoznačné, švagr ten večer marně přemýšlel nad tím, proč jim teče dřez, když ho zcela nový i s těsněním namontoval tři dny před tím. Vysvětlení bylo celkem jednoduché -  když babička spěchala z místa činu, ledabyle pohodila kuchyňský nůž a ten se jak na potvoru zasekl přímo do rohu nad dnem nového, nerezového dřezu. Věřím tomu, že dlouho vůbec netušila, že i ocelový dřez lze jednoduše propíchnout malým kuchyňským nožem.

Liman

Reklama