Já si vždycky šetřím dovolenou až na srpen, lakotím s každým dnem a těším se, že budu mít hodně souvislého volna.

Na dovolenou jezdíme už 6 let na stejné místo, protože jsme přišli na nádherné cyklotrasy a není nad to projíždět se  pohodlně na kole po lese - ano, takové jsou tam krásné lesní cesty -  vzadu v nosiči vézt proviant v chladicí tašce a dělat libovolné zastávky, především pivní. Tak tomu bylo dosud, ale letošní dovolená mi ukázala, čeho všeho jsem v zájmu cykloturistiky schopná. Už při nasedání do auta mi bylo jasné, že začíná dobrodružství.

Z neznámých příčin mě začla bolet dost nesnesitelně záda hned při odjezdu. Namlouvala jsem si, že se změnou prostředí začne i blahodárná změna v inkriminované oblasti. Nenastala. Vybalili jsme se, ubytovali a hned první den podnikli výlet do okolí. Zajímavé, na kole mě nebolelo nic! Zato v noci...  Krize nastala třetí den, kdy jsem opět bděla, na posteli se nemohla bez výkřiku ani obrátit a dumala, jak je možné, že mě bolí současně hlava, záda, noha a zub.

Ráno jsem oznámila manželovi, že musím zpátky... domů, na pohotovost, do lékárny... "Doprčic, přece nepojedeme zpátky, jen co jsme přijeli!" Uslyšela jsem znervóznělý manželův hlas. A ze strachu, abych netrvala na svém rozhodnutí, se  ujal léčby sám. Jezdili jsme tedy dál, ale při každé příležitosti mi manžel mazal záda Alpou a tvrdil, že mě to určitě přejde. A protože on sám má bolavou nohu, kterou Alpou potírá několikrát denně, poskytovali jsme docela zajímavou podívanou. Takhle namazaná jsem v životě nebyla :-) A ke své hanbě se přiznám, že jsem se uvolila jezdit s Kosmodiskem!!! Manžel ho tajně vzal s sebou pro každý případ (dodnes mi tvrdí, že ho nekupoval, ale dostal!). 3 dny jsem jezdila s  tímhle bazmekem kolem zad, a můžu nyní směle prohlásit, že je na dvě věci. Samozřejmě neúčinkoval - živě před sebou vidím ony ženy z reklamy v televizi, jak ho nadšeně doporučovaly... houby s octem! 

Od naší hostitelky jsem dostala léky, kterými jsem se svědomitě celých 14 dnů krmila. Bez účinku. A tak jsme odjížděli se stejným zvířetem, s jakým jsme dovolenou nastoupili - houser se do mě zjevně zamiloval a držel se mě vší silou. Na pohotovost v našem městě jsem se už vysloveně těšila. Taky mi nepomohli, ale zato poradili neurologii. Tam jsem poznala velmi sympatickou lékařku, která se mi skutečně věnovala, zvlášť když slyšela, že mě tohle postihlo během dovolené. A kupodivu, ani mi nevynadala, když jsem přiznala denní mnohakilometrové bezbolestné vyjížďky. Ale pohyb na kole nemůžu bohužel provozovat 24 hodin denně, takže aspoň pod stolem kroutím nohama a silou vůle se snažím opeřence přesvědčit, že i jiná záda jsou pěkná a pohodlná a změna je život.

Tak jestli si někdo myslí, že jenom on má smůlu, ať si mě představí, jak noc co noc o dovolené zkouším najít aspoň trošku snesitelnou polohu, která mi dovolí usnout. A představí si mě, jak vyrážím s Kosmodiskem, potřená Alpou a nacpaná Ibalginem za hranice všedních dnů:) - jojo, všude dobře, doma nejlépe. Aspoň to zdravotní středistko že máme naproti!

Zdraví optimismus neztrácející