Čtenářka Jindřiška8 poslala fotografie svého dědečka, který za 1. republiky měl opravnu kol, i sebe jako malé na kole. Díky Vám Jindřiško8 za příspěvek.
Krásný den všem,
lásku ke kolu jsem zdědila po svém děděčkovi a mojí mamce.Děda měl u nás ve městě malou opravnu kol,která musela uživit šestičlennou rodinu,věřte,že to nebylo jednoduché,tak i opravoval různé vozy a kočárky.Dneska, by bylo dědovi asi 125 let a divil by se , jaký kola jsou na trhu.Auta nebyly,jezdilo se s koňmi a nebo na kole.Mamka,nejstarší ze sourozenců jezdila nakupovat na kole do Náchoda(12 km) a nebo až za hranice do Klodzka pro vajíčka a brambory.
Silnice nebyly asfaltové,ale prašné,samá díra,ale zase byla výhoda,že nebyl velký provoz.Tento týden slavila 90 let a ještě před 4 roky jezdila na kole,ale už jsem jí to zakázala,strašně se jí po kolu stýská,jezdila celý život.Vloni musela chodit na rehabilitace a jezdila tam aspoň na rotopedu.
S kolem jsem začala laškovat ve třech letech,učili mě jezdit nejprve po dvoře,pak na chodníku před domem.Mám asi páté kolo,ale většinou to byly ,jak já říkám plečky.Jedno kolo mi ukradli ze dvora,byla to pro nás tenkrát záhada.
Nemám žádné výstavní kolo,ale obyčejnou Libertu už mnoho let a nedám na ní dopustit.Byla se mnou v Třeboni,kde jsou pěkné cyklostezky nebo na Slovensku v Senci,kde jsme s manželem pravidelně objížděli Sluneční jezera.
Když je čas,tak vyrážíme na projížďku do Babičinna údolí,krásná cesta lesem,kolem vody a cíl je v malé hospůdce na jedno pivko.
Už jsem o novém kolu přemýšlela,ale věřte,že moje plečka mě doveze všude,vyšlápnu i kopce a to nemá přehazovačku,seřídil mi ji strýc,ten taky kola miloval.
Ještě jedna vzpomínka,když mi bylo asi 13 let,tak jsem se svezla na kole po dědovi,ty kola pamatujete ze starých filmů.Jedno velké kolo,vzadu malé kolečko,když jsem na něj lezla,tak ze zídky u nás na plotě,místo duší to mělo gumové obruče,po cestě to drncalo,šlapalo se těžko a když jsem chtěla zastavit,tak mě musel strýc chytit a sundat z kola.Měli jsme ty kola asi tři a myslím si,že jedno má ještě bratranec.
Žádné velké padáky jsem nezažila,ale mamka se vybourala několikrát a jednou si i zlomila ruku.
Jezdětě na kole,je to zdravé!
Přeji krásný den!
Jindriska 8
Vy a kolo:
- Jezdíte na něm ráda? Nebo musíte?
- Jak jste se na něm jezdit naučila?
- Umíte si ho opravit?
- Seznámila jste se na kole s někým?
- Vadí vám cyklisté na silnici?
- Máte slušivý cyklistický dresík?
- Nebo jste měla bouračku?
Vaše příběhy, názory, polemiky, fotky, historky i fórky posílejte na redakční e-mail
A já jednu z těch, co do tématu dne přispějí, odměním sportovním náčiním. Konkrétně konkurenční výbavou, trekovými holemi s odpružením. Pro chvíle, kdy se na kolo nebudete moct ani podívat.
Nový komentář
Komentáře
jo :-)
Tvoje láska ke kolům je opravdová,celoživotní,to je jasné

Skvělé fotky
Moc hezké vzpomínkové fotky!
Moc pěkné, ale nejlepší jsou ty fotky
Pekne napísané
, aj môj otecko chodieval do práce 18 km na bicykli a ja som túto jeho záľubu zdedila, koľkokrát mi doma povedia, že pomaly aj na .... pôjdem s bicyklom
ToraToraTora — #4 Teď jde o to,co je lepší....
Tak ta fotka dědečka mě dojala,to je úžasná vzpomínka.Seš dobrá,Jindři,takhle šlapat na obyčejném kole,ale taky jsem jako holka drandila na kole pořád.Byla to značka Pionýr,bylo lehoučké a jezdilo jedna báseň.Nikdy nepotřebovalo žádný servis,řetěz jsem si uměla utáhnou sama a napumpovat kola taky a to byla veškerá údržba.Léta už nejezdím,al teď vážně uvažuju o elektrokole,anžto jsem malinko zlenivěla.
Hezky si to napsala
Nojo,ty si sportovec.
máš to po mamince
ToraToraTora — #4 jj,kdo chce poznat co je dřina ,a't si koupí kolo ukrajina
Jindřiško, jsi šikula. Na značce nezáleží- hlavně že ti slouží.
Ať vám to jezdí ještě spoustu let
Já po dědečkovi zdědila ukrajinu...kolo nikoliv území.
pěkné Jindřiško

je vidět, že to máte v krvi, tak kolu zdar

Moc hezký článek a fotky

