Milá Nionetko a ostatní žínky-in,
k dnešnímu tématu nemám žádný zážitek z vlastní zkušenosti. Nejsem rozvedená a ani se k tomu nechystám. Jsem vdaná teprve čtyři roky, takže pro zkušené harcovníky manželským životem jsem ještě žabka nezralá - co jsou čtyři roky proti společně prožitým dvaceti třiceti létům.
S rozvodem jsem se nesetkala ani v rodině - naši by v září oslavili 40. výročí svatby - bohužel tomu zabránila taťkova předčasná smrt před 11 lety. Spokojeným manželským životem žijí i rodiče manžela, mí i jeho sourozenci......
Když jsem začala žít se svým manželem, museli jsme se oba naučit dělat kompromisy, tolerovat jeden druhého... ujasnit si priority, financování, výchovu dětí... asi jako všude jinde. Sem tam se taky pohádáme, asi jako všude jinde, ale snažíme se hlavně rozumně domluvit.
Samozřejmě jsem občas o rozvodu přemýšlela - o případech, kdy bych k tomuto řešení přistoupila - bylo by to v případě násilí a alkoholismu partnera, to se tolerovat nedá. Taky nevěra je pro mě tabu... Všimla jsem si, že syn lpí hodně na rodině a vycítí sebemenší napětí mezi námi... proto veškeré výměny názorů před ním neřešíme.
Pevně doufám, že nám to bude klapat i nadále a totéž přeji všem čtenářkám a čtenářům, tobě, Nionetko, i všem v redakci.
P.S. Jednou jsem četla citát o tom, že by si člověk měl vzít toho, s kým si rozumí jako kamarád, a ne toho, koho jen miluje - protože láska vyprchá, ale přátelství vydrží až dokonce života. Tak nějak to bylo. Šťastné manželství a partnerské vztahy všem přeje
Bookcase
Milá Book, díky za krásnou úvahu na téma rozvody... a ještě větší díky za přání ;o)
Udělá Ti radost malý dáreček?...
Věřím, že ano ;o)
Měj se krásně
Nový komentář
Komentáře
Susina:no hele ale když ona každá není na to, aby měla manžela o 20 let staršího(fakt si to neber osobně, nic proti gustu, ale např já musím mít bezpodmínečně někoho svýho věku, tj. max +5 let(spíš ale míň), jinak si s nim nerozumím...)
no a v tom je právě ten problém-znamenalo by to, že bych se měla vdávat a mít děti až kolem 40 což u ženský jak jistě uznáš není ideální
palubka: Mahara: jj, ale když si to přečtete pořádně - psala jsem, že si má vzít toho, koho NEJEN miluje...., takže láska samozřejmě taky
, spíš je ten citát myšlen tak, že když vyprchá ta prvotní vášeň, tak je důležitý i to přátelství mezi nimi.
kubikm: Pandice:
souhlasím s Kubikm a PS. Jsem vdaná 38 roků a opravdu, kdyby nebylo mezi námi přátelství, porozumění a tolerance určitě bychom neustáli nástrahy života
a....: ale houby, chlap kolem čtyřicítky není odepsanej na zakládání rodiny...
vdávala jsem se v 27, manžel o dvacet let starší, a v49 se mu narodil syn..užívá si to neskutečně.. ale máš pravdu, v tom, že manžel byl ve svým věku hotovej člověk, s ujasněnýma názorama na svět, život, manželství, a tak...pochopil, že to nejlepší v životě, co ho potkalo, jsem jááááá
a syn
a nevidí důvod to měnit...
a....:
...pratelstvi je dulezite, ale... pokud opravdu zustane JENOM to pratelstvi, tak je to taky nicmoc... vzdy by tam melo byt jeste neco vic nez pratelstvi...
PS. to platí beze zbytku...budu vdaná 37 let...a je to fakt o přátelství a porozumění...
Tanzánie: jak to s tím souvisí??? Jestli jsi to dočetla celý, co tam píšu, tak je to o tom, že pánová se často mění až po třicítce, takže když si skvěle rozumíte dejme tomu v 25-30, máte společné zájmy, shodné priority a pohled na život, prostě idylka, může to být za 10 let úplně jinak:Myslím, že chlapi mají tak úplně jasno až kolem 40- což je ovšem zas poměrně pozdě na zakládání rodiny, takže pokud si vezmeš někoho kolem 30 tak ještě furt nemusíš vědět, co z něj za pár let vyleze...
Susina: díky
Napsala jsi to opravdu dobře, když vyprchá láska a není tam přátelství, tak najednou vedle sebe žijí dva cizí lidé. Kteří se snášejí jenom proto, že jsou na sebe zvyklý. Vidím to na své rodině. Nejhorší je, že s tím nemůžu nic dělat, oba dva si jdou svou cestou a o toho druhého už se nezajímají
Také se mi líbí jak je to napsané
Myslím si, že dnes ta doba, kdy např. 22 leté svobodné děvče je prapodivné - je už pryč...to k přísp.č.3
s tím přátelstvím je to těžký- bývá zvykem se vdávat v mladém věku-v té době jsou lidé ještě ne zcela hotové osobnosti-nikdy nevíš jak se ten druhý změní.Ženy myslím tak výraznými změnami neprocházelí ale pánové často přehodnocují své priority i po třicítce a pak máš pocit, že žiješ s někým úplně jiným.
mozaikaa:
