Vaření a jídlo je jedním ze smyslů života našeho šéfredaktora Radka Kříže. Popisuje, jaký je jeho vztah k jídlu, receptům a ženám. A taky že se chystá připravit Foie Gras. Dnes se v tomhle článku rozhodně nehubne!

var

Je mi 39 let, vážím 92 kg a týdně naběhám kolem 40 km. Když mne vidí má maminka, obrazně řečeno spráskne ruce a říká „Podívej se na sebe, jak vypadáš, seš tlustej!“ a mračí se u toho na mne.

Já si chytnu do ruky břišní špek, lehce ho zmáčknu, prohnu se v pase do záklonu, poplácám břich a s úsměvem na rtech odpovídám: „Víš, co mne to stálo peněz?“

A mám pravdu. Pohyb mi neschází, loni jsem uběhl maraton a jsem v přípravě na další. Já prostě rád jím.

Nepotřebuji velké dávky. Guláš s osmi mne nechává chladným. V restauraci nedojídám, klidně nechám, a když mi jídlo nechutná, bez problému ho vrátím jako nežratelné. Hospody, kde vaří neumětelové, nenavštěvuji nikdy dvakrát, ale když sednu se svým nejlepším kamarádem Michalem do hospody, první otázka bývá: „Tak co jsi dneska vařil?“

A první půlhodinka patří kulinářské oblasti našich životů. Co jsme uvařili, kde je k dostání jaké maso a tipy na chuťovky.

Zrovna v pondělí jsme probírali pečenou červenou řepu – tu jsem dělal minulý týden a sliny se mi sbíhají v puse ještě teď, když na tu lahůdku pomyslím. Doporučuji jako přílohu místo brambor k pečenému masu. A pak jsme probírali kachní játra foie gras. Na tuto kulinářskou specialitu se vyloženě těším. Kamarád kuchař z hotelu Movenpick z nich dělal minulý týden terinu na oslavách šedesátin jeho otce a jeho popis vůní a chutí mne dostal. Prý je mají v makru.

A teď se dostávám oslím můstkem k tomu, proč je článek o obžerství v rubrice vztahy. Mám pocit, že od té doby, co jsem domácí každodenní vaření vzal na sebe, mne moje žena má tak nějak radši.

Sice ji zlobí, když vyprávím, že vařit jsem začal kvůli tomu,že jsem byl podvyživený, a vyloženě nesnáší, když popisuji, jak vařila omáčky. Proto to nevykecám dnes ani vám. Ale jestli existuje bůh vaření, tak ví, o čem mluvím. Ale kolikrát prosí, abych udělal ten špenát, tamten salát, tuhle omáčku a tamty krevety.

U nás prostě láska prochází žaludkem.

Když na zahřátý talíř nandám domácí bramborové knedlíky s libovým vepřovým pečeným na česneku se špenátem na smetaně zahuštěným parmazánem, její oči mne láskyplně zahrnují vášní. A když jako předkrm udělám mozarrelu obalenou v pršutu a osmaženou v balzamikovém octě, vím, že by pro mne položila život. Život asi ne, to přeháním, ale s velkou pravděpodobností, hraničící s jistotou, nebude problém její pevnost ten večer dobýt.

Ale abych se vrátil k tématu obžerství, na které si budeme dnes povídat celý den, nejčastější hláškou, když přijde do mé kuchyně, je „Kdo tohle všechno sní? Si se zbláznil, ne?“ Má odpověď je: „Ty, lásko, a ty tři naše kobylky.“

A jak je to u vás? Těším se spolu s ostaními čtenářkami na vaše dnešní příspěvky v redakčním e-mailu!

redakce@zena-in.cz