Určitě znáte rčení, že láska prochází žaludkem. A kdo zažil hladového chlapa, ví, že s prázdným žaludkem se i z největšího miláčka stává nesnesitelný živočich. Jenže vařečka není doména každé z nás, a tak nakrmit muže šilhajícího hlady může být někdy problém. Máme pro vás ale několik tipů, jak se zbavit nočních múr o bublajících kastrolech.
Vaří za vás restaurace
Když je vztah na začátku a díváte se na sebe zamilovaně přes růžové brýle, je jídlo to poslední, na co myslíte. Lépe řečeno na co myslí žena, protože muž si svůj žaludek hýčká pořád. Není větším důkazem, že první rande začíná většinou na večeři ve skvělé restauraci? No vidíte, a zase jsme u jídla.
Muž si v duchu libuje, jak se pěkně najedl a těší se na další chod, kterým by měla být ložnice s jeho milou. Oproti tomu žena mívá po večeři pořád hlad, protože pojedla jen salát. Bojí se, že až bude svému miláčkovi servírovat svoje tělo, mohl by se zaleknout téměř neviditelného špeku na jejím břiše. Jenže, milé dámy, páni tvorstva na špek skáčou poměrně často a pravděpodobně rádi.
Stačí je utáhnout na vařené nudli v podobě teplých večeří a máte je v hrsti. Pokud tedy není kuchyně vaše silná stránka, ať za vás vaří restaurace. Má to ale jeden háček, váš vyvolený by měl vydělávat dost peněz, abyste se neprojedli až na mizinu a nemuseli pak ohlodávat akorát tak kosti.
Nejlepší kuchařka je maminka
Samozřejmě ta vaše. Tchyni bych do plánu nakrmení vašeho muže raději nezapojovala. Nejen, že by mu mohla vyzradit, že Zlatou vařečku asi nezískáte, a tudíž nejste hodna jeho přízně, ale ještě horší je, že by se mohla kuchařského žezla ujmout sama. A nakonec si vzít do parády vedení celé domácnosti.
Radila bych tedy vlastní maminku, takovou, které to v kuchyni vždycky báječně voní a pořád má po ruce spoustu zázračných receptů. Co do vás nevtloukla v útlém věku, se jí teď už zřejmě nepovede, takže kulinářské umění bych nechala na ní. Chutnou krmi můžete převážet v rendlíkách jako za starých časů a nebo si ji nechat posílat třeba po messengerovi. Hlavně, když bude miláčkovi chutnat.
Vezměte si kuchaře
Když váš muž zjistí, že nejste žena s pěti pé - pracovitá, pilná, praktická, pravdomluvná, ale za to pekelně pěkná a prohnaná a nebo postelová jednička, případně obojí, určitě vám kuchařský handicap odpustí. A protože hlad je nejlepší kuchař, nezbude mu nic jiného než se naučit obstarat si svůj kručící žaludek sám.
A když budete hodně šikovná, možná se vám podaří ho přesvědčit, že jídlo, které uvařil, je dokonce lepší než ve špičkové restauraci.
Takže neházejte flintu do žita a dobrou chuť!
Kdo vaří u vás doma?
Nový komentář
Komentáře
myslím si, že každá žena začíná vařit až v okamžiku když má pro koho. Alespoň soudím podle sebe.
jak kdy a jak co?? něco se podaří, něco míň... nezbláznim se...
Vářím většinou já ,ale i on občas něco dobrého vytvoří
Já se přiznám - vařit neumím a už dávno mi bylo třicet.. To se řekne kuchařkám, že to je jednoduchý, ale není. Fakt jsem to zkoušela a vždycky z toho vznikla patlanice, že mě děti prosily, ať to radší vzdám
. Jestli mi nevěříte, pozvu vás na oběd.
No a dělám to tak nějak jako v článku.
mám smůlu na nevařící muže.Exmanžel neuměl nic,přítel umí pouze slepičí polévku,ale musím ji ještě dochutit.Takže co si neuvařím,nemám.Naštěstí umím vše,vařím na co mám chuť,ještě si nikdo nestěžoval,že by mu něco nechutnalo.Mrknu do kuchařky a uvařím si to stejně úplně jinak.Vařím stylem...hmm,tohle koření nemám,tak tam dám toto,to nemám ráda,tak tam dám tohle,aby to bylo lepší,tak tam přidám ještě toto .No a nakonec z toho mám úplně originální jídlo.Nikdy se mi nepodařilo uvařit něco stejně.Chce to jen nebejt líná.Neumím vařit je výmluva.Kdo umí jíst,umí i vařit.Ti moji chlapi by to taky uměli,ale naco,že?Ono je to docela pohodlné říct to já neumím a nechat si něco naservírovat.Mám 3 dcery a vařit umí.Přítelova dcera neumí uvařit nic.Musí vařit její manžel.To teda nechápu,že jí to trpí.Asi ho to baví.
Rikina — #21 taky sem měla ve škole vaření! ale nějak si nepamatuju ,že bych se tam něco naučila. Doma sem tak nějak spíš byla k ruce!Ale třeba karbanátky ,těstoviny ,polívky sem uměla . A když sem se vdala ,tak sem se zeptala mámy,napsala si to. A tak nějak sem celkem vše vařila. Akorát máma nic nevážila (jen na vánoční cukroví jo),vše měla v oku,tak na to sem si musela přijít sama.
jenom já sama
U nás doma vařím já i můj muž(né,že bych neuměla-umím výtečně),ale muže to baví a umí též moc dobře vařit....chlapi mají totiž někdy větší fantazii a nebojí se experimentovat....
Já musela být u vaření každou sobotu a neděli-vyspávání nehrozilo.Vařím bez kuchařky s fantazií a láskou.
U nás vařím já, tak někdy od puberty jsem při vaření pomáhala mamce, máma je kuchařka, takže jí to vyvařování moc nebaví, musí to být nejlíp šup, šup honem hotový, ale já se s jídlem celkem ráda mazlím
.
Takže třeba knedlíky mám lepší než ona. Když mamina dělá knedlíčkovou polívku, chodím jí zadělávat knedlíčky (ty mě naučila babička).
Myslím, že pokud člověk chce naučí se vařit, ostatně i u jakékoliv jiné činnosti, tak se naučí.
Patřím ke generaci, co měla vaření jako školní předmět, v osmé třídě. Byli jsme rozděleni na skupiny po čtyřech, a jednou týdně jsme museli vymyslet, co budeme vařit, nakoupit suroviny, a ve škole pod pedagogickým dozorem uvařit, a poté si to i sníst. Normálně se to známkovalo, a učitelka vždycky obědvala u skupiny, která uvařila nejlíp.
K výuce taky patřilo stolování, prostírání, na co je jaký příbor, jak se chovati v restauraci a podobně. Myslím, že to bylo užitečné, a byla jsem překvapena, že mí synové později nic takového ve škole neměli. Škoda. Jinak jsem měla též odvážnou matku, která mi od mých 15 let vždycky jeden den v týdnu svěřovala rodinnou večeři. Když se něco nepovedlo, byl holt namazanej chleba. Vařit jsem se tím pádem naučila, ale nebaví mě to, a tak když nemusím, nevařím. A já málokdy musím, naštěstí.
U nás doma vařím převážně já,ale občas k tomu pustím manžela,umí skvělou zelňačku.
U nás vaří já,přítel občas polívku.Maminka přítele by na své kuchařské umění měla dostat zbrojní pas-jídlo je nejedlé.Tak mi doma pěje ody i za namazaný chleba.U nás doma vařili vždycky všichni a jídlo od chlapů je lahůdka.Takže i malé děti se zapojují do vaření a od mala odkoukají co a jak.V dospělosti jsme neměly problém vařit žádná.
Kapradina — #9roštěnku to chce celkem dlouho dusit a když je to ze staršího kusu, podlít panákem kořalky.maso pak změkne.
vařím já a ještě si nestěžovali
Doma vařím já. Vařit jsem se naučila sama a učím průběžně dál. U receptů je stejně vše napsané a když to nevypadá,jak by mělo,hlavně,že chutná
ellienka — #7 presne. taky mam svuj system akdyz mam dobry recept, v drtive vetsine pripadu se to povede. mozna ne tak hekzy jako na fotce, ale chutna nam to.
Kapradina — #9 Roštěnku stačí dát do papiňáku a žádná podešev není.
Také jsem neuměla vařit, ale kdo chce, ten se naučí. Dnešní některé mladé dívky nechtějí. Není to v tom, že by se to nenaučily.
kruciš, proč mi to nevložilo fotku, ale odkaz??
ToraToraTora — #8 jj, to je tak i u nás!!
náhodou, můj dvouapůl letý synek ztropí scénu, když nemůže se mnou vařit! aspoň míchat, loupat nebo krájet vařený brambory malým příborovým nožem. peče strašně rád (hlavně vykrajované a vyvalované věci) a úplně nejradši polévá a zdobí čokoládou...
../../../media/komentare/29424/Vojta09_0...