Kde jsou ty časy, kdy tajné službě nekecala veřejnost do práce, povzdechne si jistě nejeden agent při výslechu podezřelého. Vždyť jde o životy!

Práva vězňů nebo civilistů?
A v tom je právě ten problém – na jedné straně tady máme jedince – podezřelé nebo i usvědčené z terorismu, ale někdy také nevinné – kteří možná vědí něco o chystaných teroristických akcích. A na druhé straně je civilní obyvatelstvo, které, pokud tajná služba nezíská dostatek informací a teroristické akci nezabrání, možná zemře. Nebýt těch možná nevinných podezřelých, byla by situace zřejmě z morálního hlediska snazší, ale ochránci lidských práv brojí i za viníky.

 

 

Výslechové metody, využívané CIA

  • Simulované topení – metoda podobná středověkému mučení vodou – vězeň je obvykle položen hlavou níže než zbytek těla a poléván takovým proudem, že nabude dojmu, že se topí. Vypovídá pak obvykle ze strachu o život, ale i z hrůzy z dalšího podobného zážitku.
  • Odpírání spánku – nedostatek spánku vede ke zvláštním stavům vědomí, v nichž je jedinec snáze ovlivnitelný. Jinou variantou této metody je uzavření jedince do místnosti s pouze umělým osvětlením a bez hodin. Postupným zkracováním času bdění a spánku pak docílíme toho, že je vězeň naprosto dezorientován v čase a domnívá se, že strávil v zajetí mnohem větší dobu.
  • Ohlušování agresivními zvuky, vynucené dlouhodobé stání na nohou, uzavírání do těsných prostor a jiné metody na hranici fyzického týrání s sebou nesou bolest a vyčerpání, před nimiž se vězeň snaží uniknout. Hlavní myšlenkou moderního fyzického mučení je v podstatě to, aby nezanechalo viditelné trvalé následky.
  • Vysvlečení donaha, ponižování a neustálé pozorování, i při vyměšování, vede ke zlomení hrdosti zajatce. Vědomí naprosté závislosti na vězniteli vede ke vzniku specifického vztahu jakési pokřivené lásky, kdy je vězeň vděčný za sebemenší projev náklonnosti a pochopení. V důsledku toho roste jeho ochota ke spolupráci.

CIA využívá celou řadu dalších metod, které jsou založeny především na psychologických poznatcích. Doposud nebylo prokázáno, že by byli vězni mučeni elektrickým proudem nebo že by byli vystaveni účinkům drog kromě tišících, ani tyto „klasické“ postupy však nemůžeme vyloučit.

Sporné metody
A co že to vlastně jde? O výslechové metody. Dávno už nežijeme nejen ve středověku, ale ani v letech studené války a moderní morálka i právo nám velí přistupovat k zadrženým – ať už podezřelým z terorismu či z jiných zločinů, jako k ostatním lidem – použití násilí je tedy zcela vyloučeno a použití nátlakových psychologických metod je považováno za sporné.

Pod kritikou psychologů
Americká CIA se však, možná naštěstí pro mnohé civilisty, ještě nevzdala myšlenky, že účel světí přinejmenším některé prostředky. Teď se ale její metody dostaly pod ostrou palbu kritiků z řad jejich znalců a mnohdy i tvůrců – psychologů. Asociace amerických psychologů (APA) se rozhodla vyloučit ze svých řad každého, kdo by se na nátlakových výslechových metodách podílel. Dokonce usilovala o zákaz práce psychologů v místech, kde jsou tyto metody používány, s touto myšlenkou však neuspěla. Přítomnost psychologů například ve věznici na Guantanamu totiž považují jiní odborníci za nezbytnou pro přežití vězňů, pro které je situace mnohdy neúnosná.

Jak to bylo s Karlem?
Vlády USA, Ruska a ČR se rozhodly otestovat, kdo má lepší agenty. Tři agenti byli uzavřeni v celách bez jídla a pravidelně voděni k tvrdému výslechu. Agent USA se zlomil po týdnu a prozradil státní tajemství. Agent Ruska vydržel jen o týden déle. Jenom agent ČR stále mlčel.

Čas plynul a vyslýchající přitvrzovali – situace už byla vskutku napjatá, ale Karel Novák stále neprozradil ani slovo! A tak se vyslýchající rozhodli zjistit, jaké je tajemství jeho nezlomnosti. V noci se přikradli k cele a nahlédli do ní.

Agent stál u zdi, bil do ní hlavou, zoufale vzlykal a opakoval si: „Karle, no tak Karle, vzpomeň si, dyť oni tě zabijou!!!“

Co si o výslechových metodách CIA myslíte? Zakázala byste je? Nebo byste byla pro tvrdší přístup? Do čích rukou takové metody patří a za jakých okolností jsou akceptovatelné? Co třeba policie, vyslýchající únosce dítěte, které bez pomoci brzy zemře?

Reklama