Milá redakce,
s dnešním a vlastně i víkendovým tématem se rozhodně neztotožňuji!
Podle mě, láska si vybírá lidi, kterým dovolí, aby ji poznali – a ti ostatní? Mají prostě smůlu!
Mně rodiče tragicky zemřeli, když mi bylo sedm let. Vychovávala mě teta se strýcem a zažila jsem u nich všechno! Všechno, jen ne lásku!
Teta mě měla jako služku, strýc jako sexuální vyžití. Zázemí? Domov? Co to je? Neznám to a nikdy jsem to nepoznala!
V osmnácti jsem se seznámila s chlapcem, který se pro mě stal východiskem ze zoufalé situace.
Utekla jsem od tety a strýce a začala s ním žít.
Ani ne po měsíci jsem zjistila, že nespí jen se mnou, asi jsem mu nestačila, a tak si užíval s každou holkou z okolí!
Panečku, to byla rána!
Odstěhovala jsem se do podnájmu, žila, jak se říká „z ruky do huby“, a marně pátrala po tom, kde jsem udělala chybu, že mám takový život.
Když mi bylo pětadvacet, opět, já husa neponaučitelná, jsem se zaláskovala. A tu svou „velikou lásku“ si vzala.
Po dvou letech jsem zjistila, že nikdy nebudu moci mít děti, a muž mi tehdy řekl, že pro něj nejsem žena, ale jen prázdný obal... A rozvedl se se mnou.
Dnes mi je devětatřicet. Žiji sama, bez dětí, bez muže.
Nemám vzpomínky na domov a na rodiče si pamatuji jen mlhavě.
Ptám se, kde je nějaká láska? Co to je láska? Existuje vůbec?
Všechny zdraví
Martina
A co vy, milé čtenářky? Jak jste na tom s láskou?
Máte hezké, či smutné vzpomínky?
Prožíváte právě nějakou tajnou lásku?
Jste nešťastně zamilované?
Podvedl vás partner? Nebo vy jeho?
Napište nám!
Dárečky se na vás už těší!
Pište nám na adresu: redakce@zena-in.cz
Martině děkujeme za první příspěvek k danému tématu a obratem zasíláme DVD Před soumrakem!
Nový komentář
Komentáře
no teda já vůbec nevim, co na to říct, je mi z toho dost smutno
snad jen, že doufám, že to je vymyšlený! ne, teď vážně. asi souty názory, co sem tady četla, správný. psycholog je na místě, to však neznamená, že ste blázen! přeju moc moc 
a klofněte ňákýho slušnýho tatínka nebo ať on klofne vás. věřim tomu! 
Láska je to stejné jako to štěstí - muška jenom zlatá. Mnohokrát jsem přemýšlel co to vlastně je. Je láska když sorozenec věnuje sourozenci ledvinu? Je láska když matka zachytí holou rukou rozpálenou žehličku aby nespadla na její děcko? Určitě by bylo projevením lásky manžela návrh umnělého oplodnění či adopce. Buď ráda, že odešel a rozhlédni se po světě (Česku) jenom ne po hospodách určitě se někdo natrefí, třeba budeš mít kliku a bude to solidnívdovec s dvěma dětma.
Martino! S osudem je potřeba se poprat! Nehleď na to, že někdo dostane do vínku víc a někdo míň. Vždyť štěstí nespočívá jen v lásce a dětech. Začni konat, vždyť máš nejlepší období života před sebou a ono to přijde, uvidíš. Ber to tak, že smůlu a neštěstí už máš vybráno
Milá Martino, chápu, že vzhledem ke svým životním zkušenostem na lásku nevěříš... ale bylo by třeba, aby sis uvědomila, že a) za to nemůžeš, b) lze to změnit.
Vzhledem ke tvému rodinnému "zázemí" se není co divit tvým dalším osudům.... nevíš, co jsou milující rodiče, nevíš, jak vypadá fungující vztah, nemáš správný model při výběru partnera... to není osočování, to je prostě fakt, nemůžeš za to, neměla jsi prostě štěstí vyrůstat v dobré rodině.
Zcela vážně a bez urážky bych ti doporučovala navštívit psychologa a absolvovat psychoterapii. Máš příliš mnoho nevyřešených traumat, které ti brání žít plnohodnotný život. Přeju ti hodně štěstí.
neztrácej naději,svého nynějšího přítele jsem poznala v 35 .Jsme spolu 6tý rok a jsem štastná zakaždou chvilku co jsme spolu.moji dva syni ho berou jako kamaráda. tak jsme 4 a
a je nám fajn 
Martino asi musíš být silná osobnost, že jsi vše dokázala vydržet. Já bych se nikdy do takový situace dostat nechtěla a právě si to ani nedokážu představit jak musíš trpět. Podle mého názoru láska existuje a to jakákoliv. Jsi ještě mladá, tak proč si dítě neadoptovat a určitě někde blízko tebe chodí nějaký muž, který by se do Tebe zamiloval. Já jsem si prodělala taky spoustu zklamání a říkala jsem si, že zůstanu na ocet a našla jsem si skvělýho
se kterým trávím každičký čas. Věřím, že se i štěstí na Tebe obrátí a že napíšeš už pozitivní článek. Hodně štěstí 
Martino, souhlasím s holkama, jestli je to aspoň trochu možné, pořiď si kočičku nebo dvě, opravdu dokážou dát člověku hodně lásky, navíc hlazení přispívá k lepšímu odbourávání stresu. A jinak přeju hodně štěstí a nevzdávej se, zkus si najít nějakého koníčka a užívat si to, že jsi nezávislá.
martino...fakt to nemas lehke
a tvou rezignaci sice chapu, ale neschvaluju 
...fajn chlapi existujou a je jich kupodivu docela dost...ale chce to nezit doma mezi ctyrma zdma a horekovat...coz nevim, jestli delas...pokud ne, tak super...myslim, ze nejlepsi zivotni partneri se nakonec najdou mezi kamarady...casto je takovy clovek blizko moc let a ani o nem nevis 
Přeji Ti aby se objevil někdo, kdo měl podobný život.
...a budete šťastni až do smrti.
Žábina: no to je fakt....ale všechno má své....uživit dvě děti..taky není žádná sranda...když je člověk sám...živí jen sám sebe...ale je to složité....těžko hodnotit..když už děti mám...ale Martino..hodná teta by se nám hodila
....
sara.l: právě ty máš ty děti, které tě drží nad vodou...bohužel Martina nemá nic
Martino, čekej...on se někdo určitě objeví..třeba ne hned, ale časem....
Ahoj Martino....nebreč..nejsi sama...já jsem na tom podobně...smůla se mi lepí na paty..už od dětství...a poslední chlap v mém životě byl nejen sukničkář,ale taky podvodník...a velký lhář...naštěstí mám dvě krásné a zdravé děti...a za to jsem životu moc vděčná
...ale víš,že se říká,že každé trápení jednou skončí...tak čekám...
nevím odkud jsi,ale teď jsem si uvědomila,že mám v Praze kamaráda,myslím,že je mu letos 40,je svobodný a určitě nechce děti,je to jen sportovní šílenec
ale jinak celkem fajn,mouchy má jako každej,ale když člověk ví jak na něj,tak udělá pro druýho první-poslední 
taky máme na ulici paní,kterou 1.manžel mlátil šíleným způsobem,2.jí umřel na rakovinu,3.se oběsil a 4.umřel nedávno taky na něco hroznýho,navíc jedinej syn je víc ve špitále jak doma a je to s ním čím dál tím víc horší,že asi dlouho nevydrží a to má cca 35 let(syn) a taky alespoň na venek je plná optimismu,ale uvnitř je určitě na sesypání...nevím,asi to má taky daný,takovej život a přitom je hrozně hodná a pracovitá...
Já se Martině nedivím, že hází flintu do žita.Kdybych byla na jejím místě,určitě bych měla tytéž pocity
. Připadá mi, že někteří lidé mají prokletý život. Máme na vsi jednu fajn paní, se kterou se také příliš nemazlí. Její manžel se zastřelil. Pak si našla přítele, který ale zemřel na rakovinu, teď se jí při autohavárii zabil bratr... Přesto je na ní vidět,že si zachovává optimismus, ikdož kdo ví, co se odehrava uvnitř.
Martino, Vam přeji hodně štěstí.
No já si myslím, že dnes je spousta mužů, kteří děti vůbec nechtějí anebo kteří přistoupí na adopci... Co zkusit nějakou seznamku? Nebo tak něco?
Marti naděje umírá poslední! Přeju hodně
!
Zff, nemělas to v životě lehké, ale proč házíš flintu do obilí. Ještě nejsi tak stará, abys rezignovala na lásku a krásný život. Nejsem psycholog, ten by ti určitě poradil líp, ale kořeny tvých problémů asi budou v ne zrovna šťastném dětství. Dospělí se dokážou na dětské duši podepsat opravdu moc a moc. Možná by nějaká návštěva u psychologa pomohla, hlavně to nevzdávej.