Milá redakce,


s dnešním a vlastně i víkendovým tématem se rozhodně neztotožňuji!

Podle mě, láska si vybírá lidi, kterým dovolí, aby ji poznali – a ti ostatní? Mají prostě smůlu!

 

Mně rodiče tragicky zemřeli, když mi bylo sedm let. Vychovávala mě teta se strýcem a zažila jsem u nich všechno! Všechno, jen ne lásku!

 

Teta mě měla jako služku, strýc jako sexuální vyžití. Zázemí? Domov? Co to je? Neznám to a nikdy jsem to nepoznala!

 

V osmnácti jsem se seznámila s chlapcem, který se pro mě stal východiskem ze zoufalé situace.
Utekla jsem od tety a strýce a začala s ním žít.

 

Ani ne po měsíci jsem zjistila, že nespí jen se mnou, asi jsem mu nestačila, a tak si užíval s každou holkou z okolí!
Panečku, to byla rána!

 

Odstěhovala jsem se do podnájmu, žila, jak se říká „z ruky do huby“, a marně pátrala po tom, kde jsem udělala chybu, že mám takový život.

 

Když mi bylo pětadvacet, opět, já husa neponaučitelná, jsem se zaláskovala. A tu svou „velikou lásku“ si vzala.

Po dvou letech jsem zjistila, že nikdy nebudu moci mít děti, a muž mi tehdy řekl, že pro něj nejsem žena, ale jen prázdný obal...  A rozvedl se se mnou.

 

Dnes mi je devětatřicet. Žiji sama, bez dětí, bez muže.
Nemám vzpomínky na domov a na rodiče si pamatuji jen mlhavě.

 

Ptám se, kde je nějaká láska? Co to je láska? Existuje vůbec?

 

Všechny zdraví

 

Martina

 

 

A co vy, milé čtenářky? Jak jste na tom s láskou?

Máte hezké, či smutné vzpomínky?

Prožíváte právě nějakou tajnou lásku?

Jste nešťastně zamilované?

Podvedl vás partner? Nebo vy jeho?

 

Napište nám!

Dárečky se na vás už těší!

 

Pište nám na adresu: redakce@zena-in.cz

 

Martině děkujeme za první příspěvek k danému tématu a obratem zasíláme DVD Před soumrakem!

Reklama