Tak nějak by mohl znít slogan dnešních mladých dívek - zlatokopek. Je to smutné, ale doba se mění. Vzpomeňte si, dle jakých kritérií jste si vybírali své partnery a manžely, posuňte je do pozadí a na první místo si dejte peníze a vznikne vám model dnešního uvažování mladých dívek, žen v oblasti hledání partnerů.

Vzhledem k tomu, že svým věkem zapadám právě do dnešní generace mladých, mám onu možnost sledovat jejich jednání a způsob uvažování.

Vezměme to tedy od základní školy, kdy se v osmé, deváté třídě začíná projevovat pro rodiče zkázonosná puberta. Většina holek, které o sebe dbají, začínají randit s nejhezčími kluky na škole. V té době se na peníze ještě nebere takový zřetel jako na střední škole. Vzpomínám si na své spolužačky a na dívčiny z ostatních ročníků. Minisukně, značkové jeansy, trička s velkým výstřihem, skvělý make-up a nosánky nahoru. Jediné, co je zajímalo, byly peníze, oblečení a večírky. Mohu bohužel potvrdit, že to tak doopravdy funguje. Kdybyste před ně postavili kluka, muže, jejich posouzení by bylo následné: Nejdříve celkový vzhled. Postava není až tak důležitá, hlavní je oblečení a suma, kterou na ni dotyčný utratil. Tenisky – jejich značka a kolekce (loňská kolekce se neodpouští). Jeansy – opět značka, přípustné jsou jen ty nejdražší. Tak bych mohla u oblečení pokračovat do nekonečna, ale na řadu přichází majetek.

soutěž - "to nebude"

Plno mých přátel v řadách opačného pohlaví se shodlo na tom, že jakmile se na diskotéce dají do řeči s nějakou atraktivní, dobře oblečenou kočkou, je jen otázka času, kdy začnou slečny sondovat majetek. Nejčastěji se prý ptají na značku auta. Opravdu nechápu, co na tom tak záleží?! Dokáži si vybavit nejméně pět holek ze střední školy, které dělaly milenky ženatým čtyřicátníkům jen proto, že jim kupovali oblečení apod. A ještě se tím chlubily. Zřejmě jsem ve svých názorech absolutně zastaralá, ale kam se do háje poděla láska?!!! Ráda chodím dobře oblékaná, líčím se a pracuji jako modelka, ale v životě by mě nenapadlo hledat si partnera či milence na základě jeho konta. Jiná věc je, kdyby mi bylo třicet, měla bych špatně placenou práci a hledala někoho, kdo by byl schopen zaopatřit mě i děti, ale i taková situace přece jednání (souložení) na základě financí neomlouvá.

Když je člověk mladý, měl by si užívat romantických vášnivých vztahů a neřídit se penězi, které ještě nutně nepotřebuje. V mládí žijeme u rodičů, nemusíme si tudíž shánět peníze na bydlení, jídlo a pod., nepočítám-li nějaké osobní výdaje, ale od toho tu jsou brigády.

Je to už nejspíše nějak zakódované v ženské DNA, že si hledáme prince, který se o nás postará. Je ale tak nezbytné, aby měl zámek v podobě vily s bazénem, kočár značky Porsche a královskou pokladnu přecpanou zlatými kreditkami? 

Vezměme si například i média a nový pořad nabízející milionového manžela. Skupina dívek s mozkovou kapacitou rovnou nule se ztrapňuje před celým národem, jen aby jedna z nich nakonec urvala své místečko u zlatého koryta po boku milionáře. Jak kdosi jednou řekl, všechno je jen jedna velká show! Ale opět se ptám: To v té show už není místo pro lásku?!

Reklama