Seznámili se na pracovním večírku, kde Pavel pracoval jako zaměstnanec cateringové společnosti. Láska na první pohled sice zafungovala jen z Eviny strany, ale týden na to, po několika hodinách prosezených u komunikačních platforem na sociálních sítích, se Pavel nechal chytit na udici. Nepříjemný pocit z toho, že svého partnera tak trochu uhnala, neodezněl ani po tom, co jí Pavel vyznal lásku a řekl, že nikdy nikoho tolik nemiloval. Eva měla zkrátka stále pocit, že jí její milý uteče.
Zamilovanost se mísila s šílenstvím. V případě, že Pavel neodepisoval, byla schopná se dva dny vůbec neukázat v práci, protože nemohla vstát z postele. Neodepisování však pramenilo z hysterických scén, které dělala kvůli každé maličkosti. „Nejdřív mi to v práci procházelo, protože si všichni mysleli, že mi musí být opravdu něco vážného, když do práce nepřijdu. Po několika měsících, kdy jsem třeba nechodila na schůzky nebo v práci jen tak seděla u počítače a vyhledávala články se vztahovou tematikou, už to začalo všem lézt krkem,“ přiznává Eva, která zároveň prý ve skrytu duše věděla, že se žádný problém mezi ní a Pavlem nekoná.
Z cílevědomé ženy se stala žena s jedinou vyhlídkou do budoucna. Chtěla si vzít muže svých snů, aby přestala mít strach, že jí někde zahýbá. „V práci už to přestali tolerovat, navíc já sama jsem vůbec neměla chuť pracovat, a tak jsem dala výpověď, kterou jsem si obhajovala tím, že už nedokážu pracovat ve stresu.“ Eva se přihlásila na pracovní úřad a těšila se, že bude s Pavlem trávit více času. Představa večerů zachumlaných v peřinách se však později začala lišit od reality, stejně jako reklamy na hamburgery ve stáncích s rychlým občerstvením. Eva spala do oběda, a protože neměla žádné zážitky a nic kromě její lásky ji nezajímalo, marně s Pavlem po jeho příchodu hledali společné slovo.
Po několika týdnech se Pavel s Evou rozešel, protože původně průměrně jiskřící dny vystřídal pronikavý nedostatek zájmu o obvyklé aktivity mladých párů. Psycholožka Evě řekla, že ztratila samu sebe, a je potřeba se opět začít mít ráda. Místo manažerky PR oddělení vzala místo sekretářky ředitele. „Dodnes cítím, že nejsem v pořádku. Láska mi zničila nejen kariéru, ale i osobnost. Podle mě se ze zamilovanosti lehce stane posedlost, která je snad i životu nebezpečná.“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Čtěte také:
- „Dítě mi prý udělá, ale vzít si mě nechce,“ říká smutná Adéla (31)
- Ženy se svěřují: „Partnera nechci, ke štěstí mi stačí milenec!“
Nový komentář
Komentáře
To je moc story:))) Taky jsem se v životě hodně zamilovala a spálila ale , že bych kvůli němu bořila svůj svět? Tak to mě naštěstí ochránila moje asi určitá sebereflexe. Jinak je pravda, že zamilovanost je návyková a dokáže opravdu s člověkem zamávat né zrovna v dobrém. Pod záplavou hormonů lásky jste jak zfetovaný a také strašně zranitelní....raději už nemilovat, né takto. Na lásce až za hrob není ve skutečnosti vůbec nic hezkého...úplně stačí když druhého máte rádi a líbí se vám ale nezblázníte se z něj. Pak má váš vztah šanci na přežití i vy :-)
V tolika letech už by měl člověk myslet hlavou. Slečny je mi líto.