Zdravím všechny!

Chtěla bych Vám napsat můj příběh....

Před několika lety jsem se až po uši zamilovala do jednoho člověka a vypadalo to, že i on miluje mě, byli jsme spolu každý víkend a on si moje srdce získával víc a víc. Jenže nic nebylo tak, jak jsem si to já vysnila. Ten člověk mě na moje narozeniny opustil a ten večer si užíval s mojí  kamarádkou, která už pak moje kamarádka nebyla a nikdy už se o to ani nesnažila.

Takže v den mojich narozenin mi ublížili 2 velice blízcí lidé, proplakala jsem svůj den, který jsem si chtěla užít, jenže plakala jsem dál a dál i další dny, ten člověk mě trápil tak, že mi dal vždy světýlko naděje a ukázal mi, že není nic ztraceno, a já hloupá si myslela, že to myslí vážně, až dnes vidím, jak si se mnou jenom hrál a dělal machra před kamarády, válel se s kdekým v pelechu a přede mnou se tahal s jinými.

Já jsem nikdy nebyla oplácaná, spíš naopak a v tom období jsem ještě tímto hubla a nevypadala jsem nejlíp, kamarádka mi jednou řekla, že se mám vzchopit, že vypadám jak chodící mrtvola! Jenže mně to bylo jedno, já jsem tak chtěla vypadat, aby viděl, jak mi ublížil, ale jeho to prostě nezajímalo a dál si se mnou hrál, ale to už jsem nemohla unést, a tak jsem si začala ubližovat, řezala jsem se na předloktí, ve škole jsem propadla na pololetí ze 4 předmětů a taky jsem tam skoro nebyla, chodila jsem po venku a psala básničky, byla ze mě opravdu troska!

Psychicky jsem na tom byla opravdu hodně špatně a ve vlastním utrpení jsem se plácala jako ryba na suchu, ubližovala jsem nejen sobě, ale i mámě, bratrovi a lidem, kteří mi chtěli pomoct. Mámě jsem řekla spoustu hodně, hodně nehezkých věcí a ona nevěděla co se mnou. Já vlastě snad ani nechtěla pomoc, já potřebovala jen toho, kterého jsem si ve své fantasii vytvořila a chtěla jsem jeho lásku a posléze už jenom prostě lásku.

Víte, že ani nevím, kdy se mi ty oči otevřely a já přestala žít ve své fantasii... prostě jsem ho začala nenávidět za to, jak se mnou jednal, jak mě ponižoval, a to všechno mi došlo po 5 letech, jsem hloupá, ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Sice jsem jinou lásku nehledala, ale začala jsem si s mojím kamarádem, který mi řekl, že mě miluje už dlouho a že nechápe, jak jsem mohla s takovým blbem být a že se kvůli mě taky natrápil, chtěl mi říct, že mě miluje jednou v klubu - kam jsme chodili oba, ale já jsem tam byla s tím, co mě trápil, a viděl jak mě objímá a líbá, a tak odešel a nic mi neřekl.

Plakal. Když mi to říkal, plakala jsem taky a věděla jsem, že je další na seznamu, komu jsem v té hnusné době ublížila.

S tímto člověkem jsem už téměř 4 roky, bydlíme spolu, známe jeden druhého a jsme zasnoubení a pomalinku polehoučku plánujeme svatbu, vím, že ho miluju takového, jaký je doopravdy, a ne nějaký svůj výplod.

Už nejsem chodící mrtvola, dokonce se mi podařilo přibrat, ruce mám dávno zahojené, jen ty jizvy na nich zůstaly.

Nevím, jestli spolu budeme nadosmrti, ale věřím, že ano! A ten, který mě tak trápil... ten žije s holkou, která se mnou chodila do školy a podvádí ji kde může... když jsme se někde potkali, ptal se mě, jestli si na něj někdy vzpomenu a že on na mě myslí často a že jsem krásná atd. Jenže já už se umím bránit, a tak jsem na něj jednou vybalila to, že na mě myslet nemá, že to se už nikdy nevrátí a ať mě laskavě nechá napokoji a nedotýká se mě. Koukal jak vyoraná myš, ale dal mi pokoj. ......
(omlouvám se za chyby!)

chris

Milá chris, Tvůj příběh je opravdu velmi silný. Díky, že jsi se svěřila, a přeji Ti v životě jen vše dobré. Hodně štěstí.

 


TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY