Každý občas nějaký drobný dekorativní dárek dostaneme. Někteří z nás si je dokonce pořizují, třeba jako upomínku na výlet do zajímavé lokality, a následně je doma kupí na police, kde jen chytají prach.
Zajímá mě, jaký máte postoj k těmto ozdobám, milé čtenářky. Psát mi o něm můžete do tématu dne a jako inspiraci si přečtěte názor mé kamarádky Petry...
Petřin názor
Drobné dekorativní předměty: Nikdy jsem nechápala, proč si je lidé pořizují. Všichni ti růžoví sloníci, ozdobné kamínky, keramické miniatury. Jsem ctitelem jednoduchého a funkčního designu a razím heslo: „Prázdná hladká plocha je tisíckrát krásnější a zajímavější než police zaskládaná starožitnostmi." Když mi někdo daruje vonnou svíčku, nebo, ještě hůř, skleněnou sošku zvířátka, okamžitě tito putují do speciální krabice, která občas „omylem“ upadne a její znehodnocený obsah se tak musí vyhodit.
Proto ve mně vyvolal upřímné zděšení příbytek mé kamarádky, která mi nabídla dočasné spolubydlení. Její krásný nový byt 3+1 se dvěma balkony, vysokými stropy a mahagonovým nábytkem byl úplně plný těchto „lapačů prachu“, jak jim s oblibou říkám. Všude, kam se jen člověk podíval, na něj z poliček zíraly kýčovité figurky z kinder vajíček, zmenšeniny jídelních souprav (kdyby si náhodou pozvala na sváteční večeři trpaslíky?) a podobné zbytečnosti. Byla jich plná dokonce i knihovna! To už na mě bylo moc a nabídku bydlení jsem s chabou výmluvou ohledně alergie na prach odmítla. Nedovedu si představit, že bych v takovém prostředí strávila byť jen jedinou noc. Zaplatila jsem si měsíční přespávání ve funkcionalistickém hotýlku a našla si krásnou, nezařízenou garsonku. Právě řeším, jestli nutně potřebuji židli, nebo si vystačím jen s postelí.
Petra
Téma dne: Drobné dekorativní předměty
Máte ráda drobné dekorativní předměty?
Na tuhle otázku mi odpovídejte v dnešním tématu! Vaše odpovědi nechť jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec, pokud se tedy chcete zúčastnit naší soutěže, ve které můžete získat krásný dárek. Psát mi můžete nejen o svých názorech na „lapače prachu“, ale také, pokud se vám s nimi stala nějaká veselá (či naopak trpká) historka. Můžete mi posílat k textům i fotky svých nejoblíbenějších policových ozdob... zkrátka fantazii se meze nekladou. A co můžete získat? Dárkem dnes bude kniha Patricie Cornwellové: Scarpentová, kterou vydal Knižní klub, k ní přibalíme ještě časopis TOPseriál: Anglické Vraždy Midsomeru a okolí.
Své příspěvky posílejte na e-mailovou adresu...
- redakce@zena-in.cz
- Heslo: Lapace prachu
Nový komentář
Komentáře
Článek mi dal impulz doma pobrat serepetičky (kromě několika málo, ke kterým mám vztah a nejsou tak miniaturní) a hodit je na aukro (je mi líto je vyhodit, pro nějakýho sběratele serepetiček bude mít určitě radost :)
Pár serepetiček na oprašování mám, ale jsou to hlavně kamínky, ty nikam zavírat nemůžu. A stovky knížek, pochopitelně.
Útulný byt, ale podle pravidel Feng-shuei, takže žádné pitomosti a blbosti..:)
Jednou jsem byla u známé na návštěvě. Měla těch kravin přehršle, ale taky metr prachu.
Já jsem pro zlatou střední cestu - úplně holý byt by mi nepřipadal útulný, ale na druhou stranu plno všelijakých blbinek, nevíc kýčovitých, to opravdu nesnáším. Doma mám hlavně knihy - asi 2000, ty mám v knihovně za sklem, ale mám i nějaký ten porcelán, sklo a keramiku a v ložnici mám poličku s devíti keramickými kočkami, které jsem postupně dostala od dcery - nejsou to ovšem žádné kýčovité kousky, ale celkem drahé "umělecké" sošky.
Žiju v městě se zvýšenou prašností, utírám prach v každé místnosti cca 2x do týdne a fakt by mě nebavilo objíždět předměty, nebo každý leštit zvlášť
A i z estetických důvodů nesnesu doma pidivázičky, porcelánové postavičky, tisíc kvítek, stojánků, sektorový nábytek, obývací stěnu, ubrusy, dečky a další nádhery...
Stejně jako Lonkue - nějaké kvítko, větší váza, přes zimu schováváme domů palmy, to ok, ale víc ne.
Plně se připojuji k autorce článku, mám to úplně stejně. Miluji mimimalismus, čím méně věcí, tím lépe. Nemám ráda ani příliš nábytku, opravdu to nejnutnější, zato v dokonalém souladu a harmonii.
Už jsem si zvykla na to, že když k nám přijde někdo cizí, pravidelně vzdychá, jak to u nás máme krásné. A já pravidelně odpovídám: "Vždyť tady vlastně nic nemáme".
Potrpím si na krásné barvy stěn (jednou jsem 3x přemalovávala, abych dosáhla toho pravého odstínu), a také na krásné obrazy. Raději investuji do originálu, dává úplně jinou energii. To minimum nábytku, které máme, dlouho vybírám. Musí být tak estetický, aby i po pár letech na něm zálibně spočinulo moje oko
. Uznejte, že serepetičky by mě při takovém přístupu zabily
.
monkee — #25 Když já zas nechci, aby ta stěna stála 50 tisíc.
Taky nemám ráda ozvěnu v bytě, když je prázdno, jako Zázvorka.
Lapače prachu taky nesnáším, přestože mám dva slony od dětí, ale ty právě proto vyhodit nemůžu. Pak mám taky spoustu kytek, obrázků na stěnách a momentálně i 2 nástěnky s turistickýma známkama a brzo přibude další
.
Nemám ráda sereptičky v bytě. Ale na druhou stranu - tahle kočička z porcelánu je po tetě, tyhle skleněné figurky mám od kamarádů... a už to jede!
Mám nějaké úplné zbytečnosti vystavené a utírám prach.
Nerada utírám prach, vlastně nerada dělam cokoliv, co je "zbytečné" (utřu prach - a ono to po čase je zase zaprášené) ale strohý byt je takový smutný, takže až takový extrém jako Petra nejsem. A i kdybych byla, po zvážení kdy je na jedné straně "potřebuju bydlet" a "kamarádka má spoustu věcí kterými opovrhuji" se mi zdá že až tak v nouzi asi nebyla.
Já mám lapačů prachu minimum. Ony i věci v běžném provozu a kytky lapají prach, na co ještě další. Toaletní stolek, knihovna, CD, věčně rozešité cosi na šicím stroji - už tak je všude něco, a při představě, že vybírám spadlé květy a odstřižky z ozdobný sošek se mi dělá šoufl.
Mám na polici vystavené dobové poháry, džbánky a misky, se kterými jezdím se šermíři dělat historické dusno na různé bitvy atp, ale hlavě proto, že se jinam nevejdou.
Dante Alighieri — #16 Dante Alighieri — #21 To si asi radši zadejte vlastní návrh u truhláře
. Já si takto sestavila obývák sama z modulových skříněk, které nabízeli a otevřenými policemi jsem taky šetřila. Mám tam skleněná (za nimi vystavuju "serepetičky") a hodně dřevěných dvířek. Navolno mám svíčky a aromalampy.
Před rokem a něco jsme se stěhovali, všechny darované lapače skončily v jedné krabici. Mno a ta krabice je stále nevybalená. Pár lapačů ale mám - svícny, zajímavé šutry a ebenovou sošku, ke které mám vztah. Na co jsem ale ujetá, jsou různé lampy a lampičky. Kdyby mě můj nekrotil, je jich deset v jedné místnosti
Taky jsem kdysi hodně kupovala i dostávala lapače prachu, málokdy jsem odolala minikeramice (konvička, džbánek, zvířátka
, bota, atd.). Měla jsem různé otevřené police a poličky. Pak mě "chytlo" sbírání zvonečků (keramické, skleněné, porcelánové, kovové, slaměné) a ty jsem měla zavěšené na konzoli. Když jsem se pak jednou za čas dala do mytí, nikdo u toho nesměl asistovat a já měla o práci postaráno na půl dne. Jednou nám ale uletěl z klece papoušek a zmateně lítal i mezi zavěšenými zvonky, které o sebe cinkaly, div se nerozbili...Tohle všechno mě dohnalo k tomu, že jsem veškerou keramiku uložila do zaskleného sekretáře, kam prach nemůže. A jelikož je už plný a další nehodlám kupovat, tak jsem si i zakázala vůbec po něčem koukat - zvonků mám asi 300 kusů a koupím jen ten, který mě opravdu hóóódně upoutá. Třeba čert
, mikuláš
a anděl
jsou na svůj den vždycky u nás na stole.
katie — #17 Už to pomalu vzdáváme a vybíráme mezi stěnami, které jsou uzavřeny aspoň ze dvou třetin.
Jinak to cítím jako ty - když mám pocit, že mám hodně věcí, je mi z toho úzko, nelehko. Často projíždím šuplíky i skříně, pokouším se nemilosrdně vyhazovat např. věci, co nenosím nebo serepetičky, co mi dal tchán (sice je mi to líto, ale on mi dává fakt kraviny jako třeba gumovou žábu) nebo něco začnu urychleně používat (tělový krém darovaný k Vánocům 2009 atd.). Chystám se na čistku i u rodičů, protože tam mi ve dvou skříňkách zůstalo strašně moc věcí nahromaděných za studentská léta a mě to tíží, i když jsem od toho 150 km.
Už se těším, až vyházím těch 20kg časopisů a sešity. Nechápu, proč jsem ten tisk vůbec skladovala, stejně jsem to podruhé nikdy nečetla.
Nesnasim serepeticky! Jsou fakt jen na to lapani prachu. Mam rada obrazky a obrazy, obcas nejakou dekorativni vazu, ale to je tak vsechno. Moje mati ma zavsiveny dum ruznyma soskama, a jinyma blbostma a porad na tom vidim jen vrstvy prachu.... Jsem minimalistka....
U mě by Petra umřela hrůzou.