Foto: Shutterstock

Jana, 52 let
Myslím, že letní dovolené různých rodin za socialismu byly jako přes kopírák. Já jsem se sestrou a rodiči jezdila každý rok po dobu asi deseti let na slovenská Sluneční jezera. Vyráželi jsme po strop naloženým Wartburgem, kde nám kromě nutné letní výbavy nechyběl arzenál konzerv lančmítu nebo trenčianského párku s fazolí. Kromě toho maminka vozila i mouky a podobné věci. Tatínek si totiž potrpěl na knedlíky. Takže i ty mu na dvouplotýnkovém vařiči s propanbutanovou bombou připravovala.

A dokonce si pamatuju, že dělala i domácí těstoviny na fleky. Váleček ale neměla, tak si vystačila s lahví od piva. Cesta na Slovensko byla v nepříliš výkonném voze velmi dlouhá, ale se sestrou jsme se během ní i prospaly. Dřív nebylo nutné v autě používat pásy, a tak jsme měly prostor pod nohama vystlaný taškami, abychom si mohly obě lehnout.

Čas v kempu jsme trávili většinou u vody. Spali jsme ve dvouložnicovém stanu Mallorca, což byl na tu dobu docela luxus. Myslím ty dvě ložnice. Ale nebyl náš, nýbrž půjčený z ROH. Každý rok jsme jezdili na stejné místo a ve stejnou dobu, takže jsme se tam pravidelně potkávali se známými rodinami. Dospělí hodně pili a veselili se. Záchody a sprchy byly společné a navštívit je byl docela zážitek. Smradlavé záchody byly věčně ucpané a ve sprchách netekla teplá voda.

Kempaře také obcházely Romky, které měly pod sukní schované různé zboží a tajně ho prodávaly. Tatínek mi od nich koupil moje první digitální hodinky.

Vzpomínám si ještě na dovolenou v Maďarsku, kam jsme vyrazili firemním autobusem. Bylo to opět do kempu. Nejzajímavější bylo, že jsme si tam nakoupili sprchové gely a deodoranty, což bylo zboží u nás k nesehnání, a potom je pašovali se staženým zadkem v kufru přes hranice. Z Maďarska mám i svoje první džíny, které jsem si radši na cestu oblékla na sebe. Koupili jsme je schválně delší, mamka mi je neustřihla, ale jen založila, aby mi co nejdéle vydržely.

Většinu léta jsme ale trávili na našem maloměstě. A když nás hlídal děda, koupali jsme se v tamní mini říčce, kde by si dnešní děti nesmočily ani palec u nohy. Dědeček byl totiž hodně šetřivý a nechtěl dávat dvě koruny za vstup na koupaliště.

Foto: Shutterstock

Ivana, 55 let
Několik let po sobě jsme s rodiči a bratrem trávili dovolenou v podnikovém rekreačním středisku ve Vlastějovicích. Nebydleli jsme pod stanem, ale v chatkách. Ty byly většinou rozdělené na dvě části. V jedné se vařilo na vařiči a jedlo a ve druhé se spalo. Na místo jsme se dostávali různě. Auto jsme neměli, takže jsme se třeba rozdělili. Někoho vzali kamarádi autem a někdo musel vlakem.

Jedly se konzervy, hlavně vepřovky, ze kterých maminka dělala třeba rizoto. Skoro každý večer byl táborák, kde se vyprávělo, zpívalo a opékaly se buřty. Třeba dvakrát za pobyt byla i grilovaná kuřata. Dospělí chlapi taky koupili sud piva a aby nebylo úplně teplé, vykopali pro něj díru. Nás děti potom hrozně bavilo pivo čepovat. Každý den byly nějaké společné aktivity v podobě turnajů ve volejbalu, házené apod. Když nám nepřálo počasí a pršelo, mastili jsme v chatkách karty.

Lucie, 56 let
Většinu léta jsem trávila u babičky a dědy na vesnici, ale pamatuju si i na zájezdy do bulharského kempu Jug autobusem. Myslím, že ještě pořád funguje. Bydleli jsme tam v dřevěných chatkách, ale nemůžu si na tu dobu stěžovat. Byla tam zavedená voda, záchody byly čisté a o stravování se starala místní restaurace. Chodili jsme tam na snídaně, obědy i večeře. Jinak se mohlo i do malého obchůdku s potravinami.

Od místních se dala koupit vynikající, a hlavně ohromná rajčata. Hodně jsme sportovali a pořád něco hráli. Jen v moři jsme museli být opatrní kvůli zpětným proudům. A taky by bývalo příjemnější, kdyby bylo teplejší.

Čtěte také:

Reklama