Léto a relaxace u vody je nenávratně za námi, ale nečekaně teplý a slunečný podzim dál láká k pobytu v přírodě. Na řadě jsou sportovní aktivity, ale i s nimi spojená rizika.
Mopedy a skútry, kola, skejty, inlajny a další různá více či méně bezpečná „přibližovadla“ jsou v tomto období na pořadu dne. Ale taky odřená kolena a natlučené lokty, otřesy mozku a bohužel i zlomeniny. Nejčastěji k nim dochází, když nástroj své sportovní aktivity nezvládneme.
Každý sezonní sport je totiž třeba se ze začátku tak trochu znovu „naučit“ a nesnažit se hned zopakovat bravurní výkony z konce loňského léta. Tělu nějakou dobu trvá, než se rozpohybuje a vzpomene si na nacvičené fígle, které půl roku nepoužívalo.
V podstatě po celý rok vyrážejí na kolech do přírody cyklisté. „Jejich typickým zraněním jsou zlomené ruce. Při pádu je totiž instinktivně nastavují před sebe,“ vysvětluje traumatolog a ortoped MUDr. Oldřich Prokopec. Na štěrkem sypaných cestách si způsobují ošklivé plošné odřeniny, které se špatně hojí, proto bychom si měli dlaně chránit rukavicemi. Úrazům hlavy naštěstí dokáže zabránit cyklistická helma.
Nedostatek vhodného prostoru často působí problémy bruslařům. Nejsou vítanými hosty ani na chodníku, ani v městském parku či na cyklostezce. V každém okamžiku musí být připraveni na střet se psem nebo na díru v asfaltu. Relativní bezpečnost zajišťuje natrénovaný styl jízdy – a chrániče.
„Jakmile si začnou být jenom trochu jistí, přestanou nosit chrániče na zápěstích a spokojí se jen s těmi kolenními. To je velká chyba,“ myslí si doktor Prokopec. „Zápěstní chrániče mají železnou vzpěru, která náraz rozloží a může zápěstí zachránit před zlomením.“
Kolenní chrániče jsou účinné při přímém pádu na čéšku, nemohou 
Dochází k nim v situacích, kdy se bruslař snaží zadržet pád a něčeho pevného se zachytit. Chytne se třeba plotu, kinetická energie je ale moc silná a rameno nevydrží…
Před otřesem mozku nás uchrání správný styl jízdy: nikdy se nezaklánět! Je lepší spadnout na kolena (pochopitelně vybavená chrániči), než si nechat podjet nohy a udeřit temenem hlavy o chodník.
Motorkáři už nejsou „zlatá mládež“, ale spíš ohrožený druh. „Minimálně tři čtvrtiny těch, kdo se na motorce vybourají, nebourali ze své viny,“ říká doktor Prokopec. „Svádí je to jezdit rychle, rychleji než auta, ostatní řidiči to ale neodhadnou. Mají tendenci menší vozidlo podcenit. Vidí motorku ve zpětném zrcátku daleko za sebou, začnou předjíždět – ale v tu chvíli je už motocyklista na jejich úrovni.“
Následky takových pádů jsou nasnadě – rychlost větší než v autě, ale bez ochranné „plechovky“ kolem sebe… „Následkem motocyklových nehod jsou vesměs hodně vážná, sdružená poranění, z nichž aspoň jedno bezprostředně ohrožuje život,“ potvrzuje traumatolog.
Horské svahy jsou na podzim mnohem bezpečnější než v zimě. Pokud ovšem na nich děláme jen to, co se sluší a patří – tedy chodíme. Horští bikeři, poskakující a drncající na kole po cestách, vhodných nanejvýš pro kamzíky, výrazně zvyšují úrazové statistiky.
Pěšímu turistovi hrozí na túře minimum zranění. Dokonce ani podvrtnutí není tolik, jak by se mohlo zdát. Podvrtnutý kotník je naopak věrný průvodce kolektivních sportů, jako je nohejbal či volejbal. K nejvážnějším vazivovým poraněním dochází především tehdy, když hráč doskočí jinam než na zem – například na nohu spoluhráče.
Plážové hry, kterým jsme se věnovali v průběhu léta, většinou nezpůsobují zranění, přestože se zdá být písek přímo stvořený k tomu, aby se v něm ničily kotníky. Noha si rychle zvykne na odlišné vlastnosti měkoučkého povrchu.
Horolezci kupodivu neplní chirurgická oddělení nemocnic, jak by se možná dalo očekávat. „Je jich relativně málo a jsou opatrní,“ vysvětluje doktor Prokopec. „A když už spadnou, končí bohužel většinou jinde než u nás...“
Nový komentář
Komentáře
Můj syn jezdí s kamarády na bruslích a všichni mají chrániče. Ale nosí je spíš proto, že "se to nosí".