Její dětství a mládí je spojeno s Brnem, kde se narodila 26. června 1949 jako nejmladší ze tří dcer hudebního skladatele, dirigenta a rozhlasového redaktora Ladislava Kozderky. Talentu se jí dostalo v míře vrchovaté, byla obdařena absolutním sluchem. Přesto jako malá holčička toužila po kariéře baletky. Jenže brzy bylo jasné, že by se díky svým tak trochu barokním rozměrům spíše uplatnila jako konkurence Heleny Fibingerové. Dokonce prý na základní škole ve vrhu koulí excelovala!


To jí ale v pěvecké kariéře naštěstí nezabránilo. První písničku Na klouzačce natočila už ve dvanácti letech, to se psal rok 1961. Měla velké štěstí, že vůbec neznala trému. Její nadání bylo tak obrovské, že její cesta logicky vedla na hudebně dramatický obor brněnské konzervatoře. Studovala spolu s Eliškou Balzerovou ve třídě, kterou vedla Vlasta Fialová. Po absolvování konzervatoře byla přijata i na JAMU. Jenže byla tak skvělá, že dostala okamžitě několik nabídek na spolupráci s několika významnými orchestry, a kromě toho i roli v tehdy velice populárním muzikálu Gentlemani. To bylo tak lákavé, že dala Laďka, k velké lítosti otce, přednost okamžité praxi před dalším studiem.


Protože vypadala mnohem starší, neměla nouze o ctitele, a tak ji musela zpočátku do studia na natáčení doprovázet její maminka, aby si na ni chlapi moc „nedovolovali“. Když jela coby devatenáctiletá na tříměsíční turné do SSSR, svěřil ji její tatínek svému příteli, zpěváku a trumpetistovi Richardu Kubernátovi. Ten ji „hlídal“ tak důsledně, že se po návratu musela za svého ochránce, který byl o čtvrt století starší, vdát. Ještě jí nebylo dvacet, když se jí narodila dcera Lada.

S Richardem Kubernátem, považovaným za nejlepšího evropského trumpetistu své doby, odešla do Prahy, ale manželství dlouho nevydrželo. Osobní problémy neměly naštěstí vliv na její pěveckou a pak hlavně hereckou kariéru. Určitě to bylo také slunnou povahou Laďky Kozderkové. Zpočátku získala angažmá v divadle Rokoko, a když bylo v počátcích normalizace jako reakční zrušeno, dostala nabídku do Hudebního divadla v Karlíně. Tady na sebe upozornila rolí dohazovačky Tekly v Gogolově Ženitbě, v níž se loučil se svou kariérou Oldřich Nový.

Nakonec se na ni usmálo štěstí v osobním životě. V pětadvaceti se provdala za svého hereckého kolegu z divadla Rokoko Vlastimila Bedrnu a o dva roky později se jim narodila dcera Vlastimila. Od konce 70. let se Laďka Kozderková začala kromě stálého angažmá pravidelně objevovat v menších rolích v televizi, ve filmu i v rozhlase. I dnes se často reprízují její scénky z předlistopadových silvestrovských pořadů. Mezi nimi jsou asi nejznámější půvabně naivní „Techtle mechtle“.


Životní rolí Laďky Kozderkové se stala bezesporu Dolly Leviová v muzikálu Hello, Dolly! Představení byla beznadějně vyprodána a také kritika nešetřila chválou.  Když v roce 1982 v Praze natáčela Barbra Streisand svůj film Yentl, někdo jí poradil, aby se šla na Hello, Dolly do Karlína podívat. Výkonem Laďky prý byla nadšená! Obrovský úspěch slavila Laďka i v muzikálu Zvonokosy. Další plánované muzikály Sugar a Cikáni jdou do nebe už nestačila v Karlíně ani nazkoušet.


Do skvěle se rozjíždějící kariéry vtrhla v roce 1984 závažná nemoc. Laďce byla diagnostikována rakovina. Okamžitá léčba sice zázračně zabrala, jenže nemoc se o dva roky později vrátila. To už byla Laďka hospitalizována a vždy na revers si odskočila odehrát divadelní představení do karlínského divadla. Poslední televizní vystoupení bylo v říjnu 1986 v pořadu Abeceda, kdy už tušila, že se konec nenávratně blíží. Šansonem Já už vím se vlastně s diváky rozloučila.
Zemřela 17. listopadu 1986 v pouhých 37 letech. Muzikály Hello, Dolly i Zvonokosy, v nichž tak excelovala, byly staženy z repertoáru...

Foto: www.youtube

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama