Foto: Shutterstock
Její šéf je totiž zároveň i její otec. Už při studiích začala pracovat jako účetní a fakturantka v jejich rodinné firmě. „Na tu školu jsem samozřejmě také šla hlavně proto, že se to hodilo. Mít doma účetní, které mohou naši stoprocentně věřit, a nemuset platit nikoho cizího. Jenže podle toho to taky vypadá. Rozhodně si mě finančně nehýčkají. Nemám jim to za zlé, však není moc z čeho. Firma sice vydělává, ale nejsou to samozřejmě žádné závratné částky. Máme malý obrat, jen šest zaměstnanců. Každý rok mi sice táta něco málo přidá, ale na hypotéku to samozřejmě nestačí,“ povzdychne si Romana, která s přítelem plánuje společné bydlení. Jenže na rozumnou výši půjčky s jejím platem nedosáhnou. A tak se zatím jen rozhlížejí po realitních serverech a doufají v nabídku nějakého levnějšího bydlení.
„S platem účetní v té velké firmě bych samozřejmě problém neměla. Marek něco našetřeného má, takže bychom mohli bydlet už za pár měsíců. Jenže to vůbec není tak snadné, jak se zdá. Nemůžu jen tak přijít za tátou a oznámit mu, že z firmy odcházím. Počítá se mnou, vůbec ho podle mě ani nikdy nenapadlo, že bych kdy mohla odejít. Prý to po něm jednou převezmu komplet. Na to já ale čekat nemůžu, potřebuji začít pořádně vydělávat už teď, abych vůbec mohla časem založit rodinu,“ řeší velké dilema. Jestli zradit svou rodinu, nebo sebe.
„Vím, že když nabídku známého odmítnu, bude mě to hrozně mrzet. A budu na sebe naštvaná, jaký jsem zbabělec. Na druhou stranu by mě moc mrzelo hodit rodinu přes palubu. Naši jsou na rodinnou firmu pyšní a všude se tím chlubí. Vážím si i toho, že se mnou jednou počítají jako se šéfovou. Ale to přichází v úvahu tak za patnáct let. Tak dlouho na pořádné peníze čekat nemůžu,“ zoufá si Romana.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Společné rodinné podnikání má kromě mnohých výhod právě úskalí v případě, že se člen rodiny chce vydat na svou vlastní profesní dráhu. Připomíná to separační proces, který vyžaduje respekt k dospělosti a individuálním potřebám dospělého dítěte, který by se měl ideálně obejít bez pocitů zrady a „hození přes palubu„, ze kterého má Romana oprávněně strach. Pokud krok do samostatné dospělé profesní sféry neučiní, znamená to, že vymění komfort „bezpečné levné účetní“ pro rodinu za svou šanci zařídit si život dle svých potřeb. Romana má životní šanci postavit se na své vlastní nohy a finanční přínos jí umožní uskutečnění jejích dospělých životních plánů. Rodinná firma může fungovat dál s novou účetní, pokud bude ochotna pracovat za plat, který dříve dostávala Romana. Ustát si negativní emoce spojené s jejím odchodem je zkouškou rodinných vztahů a hodnot. V těchto situacích se ukáže hierarchie rodinných hodnot a je třeba dát reakcím a emocím rodiny více času a prostoru a nebrat si vše osobně. V každém přípdě má Romana právo na svůj život a svá rozhodnutí. Pokud existencí firmy zatřese výměna pracovníka na jedné pozici, je i velmi zdravé a rozumné zajistit si svou soukromou pracovní sféru.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Romaně nic nebrání, aby dobře placené místo vzala a pro firmu otce dělala večer doma dál. Účetní dělají běžně papíry více firmám. Peníze jsou potřeba. Holt nebude sedět přes den u otce ve firmě, ale jinde. O zradě rodiny nemůže být ani řeč. Nesmí si to tak brát. Rodina ji akorát využívá za nízký plat. To, že jednou firma možná bude její, ji teď s bydlením nepomůže. Musí mít svou cestu a ne tu, kterou jí připravil otec. Jeho firma za pár let taky nemusí existovat. Ať ho otec zkusí nabídnout někomu jinému, pokud to jako zradu bude brát. Jedna věc je, my k tobě máme důvěru, jsi naše a druhá věc je, jsi z rodiny, připlácet že nebudeme, to ti stačí. Jenomže jí to nestačí. Stačilo by to třeba ženské dva roky před důchodem, která má doma chlapa a byt svůj a zařízený. Otec uvidí, jak se adeptky v zájmu pro něho pracovat pohrnou. Ono je velice pohodlné zaměstnat do firmy celou rodinu. Pracovníci se nemusejí extra snažit a zaměstnavatel je extra nevyplácí. Jenomže to má i svá úskalí. Znala jsem jednu, co nechtěla platit cizí lidi a na směnách střídala rodinu. Zejména její dospělé děti byly za všechny prachy. Pomalu je musela prosit, aby do té práce přišly. To by si přece jinde nemohly dovolit. Říct, mně se dneska nechce.
Nevím, kolik je Romaně let, ale plnoletá už je a určitě by si neměla nechat uniknout takovou příležitost. Takové "ohledy" vždycky stojí za starou bačkoru. Něco o tom vím, dlouhé roky jsem pracovala jako účetní v menší firmě (o každé mírné zvýšení mzdy jsem se musela prosit a dovolená byla pro mě sprosté slovo, protože jsem byla na všechno sama bez možnosti záskoku), během těch let jsem stále odmítala super nabídky, které přicházely a skončilo to tak, že po letech jsem vyhořela a nakonec dala výpověď sama. Teď mám ovšem problém práci najít, protože dávno 50+. A denně si nadávám, že jsem tehdy všechny šance takto propásla, protože jsem to přece nemohla firmě udělat..... Takže asi tak.
Myslím, že by mohla jít do nové práce a v otcově rodinné firmě příležitostně vypomáhat.
Ja si myslim, ze rozumne smyslejici otec, ktery chce pro svou dceru to nejlepsi, ji problemy delat nebude. Naopak pochopi, ze prachy potrebuji, takze bud ji podstatne prida, nebo holt prijme nekoho jinyho.
Možná by byla překvapená, že jí otec bránit nebude a pochopí důvody. Ale jak Rikina dobře radí, napřed musí mít jistotu, že jí spolužák místo skutečně zajistí.
Tak v první řadě - to, že ji oslovil spolužák a mluvil o "královském platu", vůbec nic neznamená. Teprve až se Romana účastní výběrového řízení, které vyhraje a bude mít v kapse smlouvu, kde bude ten královský plat přesně uveden, tak může pokročit dál. Samozřejmě je nutno počítat s tím, že v mezinárodní firmě bude jen kolečko v soukolí, tam nebude mít privilegované postavení dcery majitele, a pracovní nasazení bude mnohem vyšší, než na co je zvyklá "z domova". Taky se může stát, že ve zkušební době bude odejita, nebo sama odejde, protože nebude zvládat. Proto je rozumné se s rodinou nerozhádat, aby se případně bylo kam vracet. Jak již bylo řečeno, účetní může dělat i víc než jednu firmu. Pokud tedy dělá jen to účetnictví a ne ještě dvacet dalších věcí. Sama jsem účetní a jednu dobu jsem měla 28 klientů, což tedy už bylo moc, ale Romana by měla v klidu dokázat při práci dělat i účetnictví rodinné firmy. Malý obrat, pouhých šest lidí, to se dá dělat s jednou rukou v kapse. S dobrým účetním software to moc času nezabere. Takže nic nebrání Romaně v tom, aby se s rodiči normálně domluvila, vždyť se to nemusí hned hrotit a mluvit o "zradě".
Budeš mnohem víc litovat, když tu nabídku nepřijmeš. Rodiče si za pár šupů někoho seženou. Je potřeba myslet na svou budoucnost a získat zkušenosti i jinde.
Nechápu, co je tu k řešení. Normálně bych vzala tu nabídku práce za spoustu peněz a účetnictví dělala pro tu rodinnou pidi firmu s šesti lidma na vedlejšák po večerech. Máme v rodině tři účetní a všichni zvládají mnohem víc než jednu malou firmu.
Poděkovat rodičům za příležitost, začít u nich ve firmě a sbírat první zkušenosti, a zároveň ve stejném hovoru oznámit, že jsi dostala nabídku, která se neodmítá a která bude znamenat tvůj profesní i osobní růst. Každý rodič, který si přeje úspěšného a spokojeného potomka, mu fakt nebude bránit v tom, aby toho dosáhl. Pan otec prostetda inzerát a najde jinou účetní. Vůbec bych neváhala, není to žádná zrada, proboha. Jedině tak zrada sebe sama, to si musí slečna uvědomit. Jsou nabídky, které se neodmítají, a pokud je to opravdu dobrá nabídka, měla by po ní skočit. Ale ne bezhlavě, jako v každé takové situaci je důležité nechat si dát písemnou nabídku a tu důkladně prostudovat. Protože plat není všechno, a to si opravdu až příliš hodně lidí neuvědomuje.
A co se k tomu postavit čelem a otevřeně rodičům (tátovi) říct, že jsi moc ráda, že jsi v jeho firmě mohla získat zkušenosti a že s tebou počítají i do budoucna, ale že bys ráda nabrala další zkušenosti i jinde. A že se ti otevírá možnost to zkusit ve velké firmě, kde se dostaneš i k případům, které prostě v malé firmě nejsou. Finanční stránku bych také zmínila. Že se potřebuješ postavit na vlastní nohy. A mít rozumný finanční základ.
Zradit rodinu? To je jediná účetní v celé zemi? Ne, není. Ale je jediná, která bez řečí pracuje za plat, který by jiná odmítla. Tatínek bude muset zaplatit kompetitivní plat někomu jinému, no. Protože jestli to nestačí ani na hypo, tak vydělává kolik? Minimum? A tyhle řeči on rodině a o šéfové za milion let, to je prostě akorát pěkně zaobalené to, že tam blbě platí, ale zato jsou na sebe hrdí. Dívala bych se na sebe a svoji rodinu, ne na otce a jeho firmu. Prý zrada :D. Hele, dej výpověď jako úplně normální zaměstnanec, a přestaň kňučet tady ty litanie o zradě. Buď tím maskuješ to, že nemáš odvahu, nebo že tě drží pod krkem, nebo jako rodinná účetní víš věci, které jakákoliv externí nebude krýt. Na novou nabídku kývni, rodinná firma tvoji ztrátu zcela určitě přežije, jen bude muset zaplatit férový plat někomu, kdo se nenechá odbýt tím, že rodina.
Nezúčastněný čtenář může těžko posoudit, zda je ta rodinná firma tak dobrá, že bude vydělávat i za patnáct let. Malé firmy mívají krátkou existenci. Té ženě bych poradila na otce se neohlížet. V malé firmě je účetnictví jednodušší. Ve velké firmě povyroste i profesně. Protože, jak napsal Jan Neruda - Kdo chvíli stál, již stojí opodál. Do malé firmy se šesti zaměstnanci si otec lehce účetní najde.