Dobré odpoledne všem,
vždycky jsem byla milovnicí všech kytiček a taky je hojně pěstovala. Všechny kytičky jsem opečovávala a taky byly nádherné. Kamarádkám jsem dávala napěstované fialky i gloxínie. Odnože popínavek jsem dávala do váziček a kdykolik někdo přišel, že mu zrovna tahle chybí, mohla jsem jim dát už krásně zakořeněné řízky...
 
Všechno se změnilo s příchodem nového člena do rodiny. A dítě to rozhodně nebylo, ty už jsem měla dvě a kytičkám to nijak neškodilo. Pořídili jsme si kočičku. Když jsme v útulku viděli ty rozkošný koťátka, nemohla jsem odolat. Když jsme si tu mourovatou kuličku donesli domů, bylo to super, pořád spinkala, byla mazlivá a tak rozkošná... :o) Sotva se ale rozkoukala, začalo její zabydlování a taky objevné výpravy. Při každém skoku na parapet letěla jedna z kytek na zem. Den co den jsem měla na zemi hlínu a kytičky pomalu odcházely. Po několika měsících, kdy jsem zjistila, že všechny kytky skončí buď na zemi nebo okousané a rozcupované, jsem se rozhodla alespoň několik nejhezčích zachránit, a tak jsem je odnesla mamce. Musím říct, že se jim daří skvěle :o). Zato ty moje bych spočítala na prstech jedné ruky.
 
Kočička nám už vyrostla a taky se uklidnila, ale parapety jsou pořád její teritorium a všechno co tam nemá co dělat, letí na zem :o)
 
Už jsem se smířila s tím že květinky už mi doma doma radost dělat nebudou, ale je to na úkor dobré věci. S kočičkou si užiju mnohem víc legrace, a když se mi rozvalí na klín a přede, nemůžu se na ní za nic zlobit :o)))

 

Krásný den všem.
grice
Milá grice,
to je pravda, kytky nehřejí, nepředou a legrace také moc nenadělají... jsou jenom pro potěchu oka. Zvíře je přece jenom člen rodiny, a kdybych se měla rozhodovat, volila bych stejně jako vy.
Reklama