Další kontroverzní téma ohledně miminek.

 

Široce balit, či nebalit?

Je běžnou praxí, že si z porodnice odnesete také dost důrazné doporučení skládat plenky a šoupat je dítku mezi nohy. Pokud to dělat nebudete, patrně dítěti brzy nohy odpadnou a ono přinejmenším stráví zbytek života na vozíku…

No, to trochu přeháním, nicméně tento dojem na mě doporučení lékařů dělalo. Podotýkám, takto se doktoři chovali ke zdravým miminkům – tzn. miminkům, která měla na kyčlích normální nález.

 

Popravdě jsem se po tomto tématu pídila ještě jako břichatka a dospěla jsem k názoru, že pokud bude dítě zdravé, balit nebudu.

Zarazil mě hlavně fakt, že nikde jinde na světě se tohle nepraktikuje. Skandinávské země, USA, Holandsko – tam nikde neznají široké balení a výskyt vad kyčlí je naprosto stejný, ne-li nižší.

Dalším argumentem byla čistá logika a můj rozum, že žádné jiné zvíře (ani nám příbuzná opice) svoje děti netrápí balíkem mezi nohama…

Dalším hřebíčkem do rakve mého „nebalení“ byl pořad Sama doma, kde jakýsi ortoped tvrdil jen tak mezi řečí, že preventivní balení je škodlivé, protože narušuje přirozený vývoj zdravých kyčlí. Význam má samozřejmě u vadných kyčlí.

Bylo to pro moderátorky natolik šokující, že se musely dotyčného lékaře přeptat ještě jednou, zda to, co řekl, myslel opravdu vážně. Opravdu myslel.

 

Znám příběh jedné maminky, která tímto preventivním balením zadělala miminku na Vojtovku, protože jak byl omezen pohyb nožiček, dítěti se špatně vyvinuly svaly. Následovala tvrdá rehabilitace, aby se dítě naučilo zapojovat ty správné svaly.

To byl poslední argument, který mě přesvědčil.

 

A navíc při ultrazvukovém povinném vyšetření miminka v porodnici se zrovna ortopedka bavila se sestrou od novorozenců, že o tom balení vlastně neví nikdo nic. Že to prostě doporučují, protože to tak vždycky bylo…

 

Dětská doktorka mi na přímý dotaz řekla, že balit ano, ale jelikož jsou stejně děsná vedra, tak ať prcka netrápím, protože má nožičky normální…..

 

Takže jsem nebalila.

No vlastně jsem to párkrát zkusila, ale ta poloha se zvýšeným zadečkem a nohama do praku se mi pranic nelíbila. Kvůli riziku blinkání, a hlavně to omezení pohybu nožiček.

Na pozdějších kontrolách jsme slízli pochvalu, jak se kyčle hezky vyvíjí – tak nevím. O tom, že jsem nebalila, jsem se samozřejmě nezmínila. Přišlo mi to jaksi rebelantské, zvlášť když čekárna byla plná miminek s dvoukilovou zátěží na zadečku. Přišlo mi divné, že tyhle široce ubalené děti ležely na svých pultících jak balíci, maximálně pohnuly hlavou nebo rukou a náš smějící se zvědavý klučina se mrskal ze strany na stranu snaže se otočit na bok. A tehdy mi těch nepohyblivých balíčků bylo líto… A říkala jsem si, že možná tyhle děti mají opravdové problémy, a je to pro jejich dobro…

 

Možná mě teď několik maminek odsoudí, kterak jsem dítěti zadělala na problémy. Nevím, všechny kontroly dopadly na výbornou, naše dítě má nožičky zdravé. A hlavně si nemyslím, že naše české děti jsou natolik odlišné stavbou těla od dětí v zemích, kde se široce nebalí. Navíc ani názor zdravotníků mi nepřipadá příliš přesvědčivý.

 

A co vy?