pr

Hranice lidského vkusu. Jde o věc ryze individuální a je demokratické přistupovat k tomuto tématu s úslovím „Žít a nechat žít“.

Jsou ovšem modely v drtivé většině způsobující spíše shovívavé pousmání. No, řekněte, dali byste si do zahrádky polonahého pidimužíka se třemi zuby a lopatičkou?

Proč vlastně stále vydělávají prodejci sádrových sošek žab, trpajzlíků, čůrajících chlapečků, gigantických Diskobolů nebo mini větrných mlýnů hrajících všemi barvami?

Protože je lidé kupují! Protože někomu se to prostě líbí.

Táhni s tím foťákem domu!

Když jsme jeli ve čtvrtek nakoupit dršťky, upoutala mě zahrada nějakého pána natolik, že jsem chvíli zapomněla na páteční menu v Matyldě. Musela jsem zastavit a vystoupit, protože tohle jsem nikdy neviděla.

Vedle záhonu s maceškami se rozprostíralo podivné panoptikum. Bohužel vám nemohu nabídnout fotografii, neb když jsem přiložila čočku k vytřeštěnému oku, tak to hrdého důchodce a majitele tohoto „umění“ rozlítilo natolik, že mě s výkřikem „Táhni s tím foťákem domů!“ od svého kanárkově žlutého plotu vyhnal.

„Prosím tě, pojď, nebo tě ještě řachne tím trpaslíkem,“ varovala mě Pavlína, a tak jsme rychle odjely.

Musí vám tedy postačit věrný popis.

zaPředstavte si opevněný hrad rozprostírající se na cca deseti čtverečních metrech, vyvedený v červeno, modro a hnědozelených barvách.

Uprostřed hradu zvěřinec s gumovými tygry a nějakými postavičkami. Nechybělo jezírko, v němž plavaly plastové kačenky a také žába.

Při srovnání s realitou by s ohledem na velikost jezírka a okolních sádrových vrb i gumového vodníka na jedné z nich byla jedna  kachna velká asi tak jako plejtvák.

Dále jsem na zahradě zaznamenala lavičku v podobě kočičky a také přízemní lampičky ve tvaru muchomůrek.

V životě jsem viděla už hodně kýčů a mnohdy člověk žasne, co může někomu připadat pěkné, ale v takové koncentraci to byla moje premiéra.

Možná ale jen nemám pro tyto věci ty správné buňky, možná mi chybí v mozku nějaká škatulka, možná jsem přízemní staromilec, který se neumí odvázat, ale při představě, že bych si takto vyzdobila zahradu, mám prostě kopřivku.

Anebo nemám umělecké oko

absVzpomínám si, jak jsme ještě za dob studií byli na výstavě abstraktního umění nějakého věhlasného umělce. Cena jeho děl se pohybovala v pětimístných číslech.

Připadala jsem si jako kulturní barbar, když jsem za boha nedokázala identifikovat ani jednu věc a najít v ní zalíbení. Ze všeho nejvíc mi to připadalo, jako když někomu upadne z ruky dvojitý hamburger s dvojitým kečupem do talíře s hrachovou kaší. Škoda.

Konečně jsem našla obraz, kde jsem bezpečně poznala šicí stroj. No, alespoň něco. Hezká singrovka, libovala jsem si. Ovšem jen do chvíle, než můj zrak sjel několik centimetrů dolů na cedulku.

„ŽENA NA PLÁŽI – 25 000 Kč“ Smůla.

Zblbnul předtím, nebo až pak?

Jednou jsem měla možnost vidět zahradu slušně pomateného milionáře. Kdyby tak své peníze věnoval na nějakou dobrou věc. Ale to on zřejmě ne.

Jeho „palác“ zdobily odlitky antických soch, řada sádrových sloupů, Diskobolos, chrliče a také vodotrysk, kde nechyběl čůrající nahatý chlapeček s flétnou. U vchodu do domu pak stáli dva lvi s otevřenými tlamami. Příšerné.  

On sám přišel jednat s mým přítelem v jednodílných plavkách s kapsou na hrudi. Vypadal jako karikatura krtečka.

Musela jsem se rychle otočit, prchnout do auta a celou dobu předstírat, že cosi hledám pod palubkou, aby nebylo vidět, jak se zcela devótně lámu smíchy.

Jen přemýšlím, jestli ten člověk zblbnul předtím, než přišel k penězům, nebo až pak.

Jak se vám to líbí?

Nabízím vám teď v rámci vlastního miniprůzkumu k výběru různé druhy umění. Schválně, vybrali byste si něco z toho? Dali byste si některou z nabízených alternativ do svého bytu nebo zahrady?

Co je podle vás nejpříšernější?

A co vám naopak ze všeho nejméně vadí?

trmad

jekra

girho

Tak co? U mě vede jednoznačně „SUPERMADONA“ :-)

Reklama