Dozvěděla jsem se, že budete vystupovat na festivalu Metronome. Koncert se jmenuje Hlasy svobody a oslavuje 30 let od Sametové revoluce. Co pro vás znamená pojem svoboda?
Absolutní hodnotu, za kterou někteří lidé položili i život. Já bych takovou oběť nejspíš přinést nedokázala. O svou vlastní svobodu se ale starám například tak, že chodím k volbám. A pak taky vím, že je potřeba nezapomínat na svobodu vnitřní - na osobní integritu.
 
Protože se můžeme i svobodně vyjadřovat, vznikají nenávistné komentáře, které se velmi často zvrhnou až do kyberšikany. Kde se taková nenávist podle vás bere?
Žijeme na sociálních sítích a v době, kdy si každý myslí, že jeho názor je stejně relevantní jako kterýkoli jiný. Jakkoli se nemusí zakládat na žádných faktech, znalostech, argumentech. Fenomén takzvaného „hejtu“ si pro sebe vykládám především jako moderní ventil všemožných frustrací a zároveň nesoudnosti. Anonymní diskutéři na internetu asi moc neřeší, jaké dopady ty jejich výkřiky mohou mít.

Lze tomu zabránit?
Ano, dají se podávat trestní oznámení v momentě, kdy ta sdělení naplňují znaky trestného činu. A taky zřejmě uzrál čas na to, abychom se o nástrahách kyberprostoru bavili už s dětmi na školách. Spíš než na nenávistné projevy ve virtuálním prostoru, by ale nejprve stálo za to, zabývat se touto negativitou i v životě reálném. Učme se naslouchat, neuzavírejme se do bublin, buďme na sebe hodní a hlavně, učme tohle svoje děti.

Nedávno jste se vy sama stala terčem kyberšikany, kdy si lidé dělali srandu z vašeho selfie před hořící katedrálou Notre-Dame. Jak jste situaci snášela
První den jsem se smála, některá meméčka mi samotné přišla vtipná. Trochu mě fascinovalo, že se dá udělat taková kauza na základě úplně normální fotky. Já ji pořídila proto, že mě o ni požádala editorka DVTV. A pak si to najednou žilo svým vlastním životem. Nejdřív byla legrace a pak se na to začal nabalovat ten „hejt“, jehož základním poznávacím znamením je, že prostě čeká na příležitost. Tentokrát to v některých případech skutečně přesáhlo únosnou mez, byla to pro mě velká zkouška odolnosti a trpělivosti. Bez mého Jordana a bez podpory kolegů v DVTV bych to nesla mnohem hůř. Až před tím měsícem a půl jsem si vlastně naplno uvědomila, že pro veřejně známého člověka, který chtě nechtě žije v dlouhodobém stresu a psychickém náporu, je tím úplně nejzásadnějším nějaká stabilní opora a pochopení. Buď v rodině, nebo aspoň mezi nejbližšími kamarády. Kdo tohle nemá, tomu bych poradila, aby se do té jámy lvové, kterou mediální svět je, vůbec nepouštěl.

Co podle vás v dnešní době znamená selfie? Myslíte si, že jsou opravdu některé situace, kdy by se z etické stránky věci neměli lidé touto formou fotit?
Selfie je autoportrét. Fotka, na které člověk z nějakého důvodu fotí sám sebe, místo aby se vyfotit nechal. Samozřejmě je to taky odpověď na narcistní poptávku naší generace. A zároveň způsob, jak být v některých situacích samostatný. Takže v momentě, kdy máte do redakce poslat fotku sebe a hořící katedrály, pak je to o rozhodnutí, jestli poprosíte nějakého kolemjdoucího, aby vás vyfotil, a nebo usoudíte, že by to mohlo vyznít dost trapně, a tak se radši vyfotíte sami. Čímž jsem teď popsala, jak to moje “slavné” selfie vzniklo. Že to bude mít takovou dohru, mě skutečně nenapadlo.


Vystupujete jako silná sebevědomá žena, sama jste však přiznala, že se vás zmiňovaná kauza poměrně trápila. Jak to tedy s vaším sebevědomím je?
Je velký rozdíl mezi tím, jak člověk působí, jaký je a jak se cítí. To jsou vlastně tři různé věci. Já si bůhvíjak sebevědomá nepřipadám a moje pocity se navíc dost proměňují v průběhu dne. Když se mi něco podaří, raduji se z toho dvě hodiny a mám pocit, že zvládnu všechno. Když něco pokazím, třeba rozhovor na DVTV, tak se z toho sbírám týden. Nic moc bilance. (smích) Takže tu rovnováhu stále hledám, ale naštěstí je pár věcí, co na mě fungují spolehlivě. Třeba když večer usínám v objetí se svou dcerou Lennon a s jejím tatínkem. To jsou chvíle absolutního bezpečí, kdy se cítím nepřemožitelně.

Když už jsme tedy u toho, v čem vás změnilo mateřství?
Lennon mě změnila hodně. Jsem díky ní o něco menší egoista, víc uklízím, víc se mi líbí doma, ještě víc díky ní miluju Jordana, protože bez něj bych ji neměla, a taky mám mnohem menší trpělivost se zlými lidmi. Víc než kdy dřív se je snažím do svého života vůbec nepouštět.

Myslíte si, že je důležitá svatba? Proč se podle vás v dnešní době tolik párů rozvádí?
Žiju podle motta „Žij a nech žít.“ Dokud žijí lidé, pro které svatba důležitá je, tak to důležitý institut je. Pro mě jsou sice důležité jiné věci, ale stejně se na svatbách svých kamarádů většinou dojmu. Zrovna zítra na jednu jedu! A proč se dnes polovina Čechů rozvádí? Protože můžou. Stát už jim kvůli tomu nevezme byt a rodiče už se před sousedy taky stydět nebudou.

Co pro vás znamená láska?
VŠECHNO.

Emmu Smetanu můžete vidět společně s dalšími interprety na festivalu Metronome 21. 6. -22. 6. 2019, kde vystoupí na koncertě Hlasy svobody. Jeho cílem je ukázat, kam se čistě ženská hudební scéna za 30 svobodných let posunula a co jsme ve svobodné zemi dokázali vyprodukovat.

Čtěte také:

Reklama