Mariana se narodila do rodiny „biomatky a otce bez zájmu“, jak své rodiče sama popisuje. Odmala ji vychovávali ke skromnosti a minimalizmu. Neuznávali moderní, barevné hračky, neměli doma televizi, počítač, natož tablet nebo mobil. Vyrůstala pouze na pohádkách z knížek a v pokojíčku měla jen to, co bylo ekologické a dřevěné nebo látkové. Mnohé z toho by odborníci na dětskou psychiku nebo zdraví jistě kvitovali. Jenže všeho moc škodí.

6322e78a81f66obrazek.jpg
Foto: Ilustrační. Shutterstock

Mezi spolužáky byla za zjevení

„Když jsem přišla do první třídy, absolutně jsem neznala všechny ty kreslené postavičky, o kterých se holčičky v jednom kuse bavily. Neměla jsem krásné, růžové oblečení, všechno jen unylé, béžové barvy. Spolužáci na mě koukali jako na zjevení,“ popisuje začátky povinné školní docházky tmavovlasá, drobná dívka s výrazným piercingem v nose. Dnes už tedy k přehlédnutí není. Jenže tehdy byla pro ostatní míň než vzduch.

Nikdo se s ní nepřátelil, nikdo si jí nevšiml. Ovšem jen do té doby, než spolužáci dostali chuť někoho poškádlit. „Nikdy mi fyzicky neublížili, to ne. Ale posmívali se mi, že jsem lesana a mimoň. Tehdy jsem byla naštvaná na ně. Ale postupem času mi docházelo, že za moje trápení může někdo jiný. Moji rodiče,“ svěřuje se Mariana, která se jako teenager snažila vydobýt si u nich alespoň část z toho, co mezi ostatními dívkami právě frčelo. Jenže marně.

Ujala se jí až pochybná parta

„Vždycky mě odbyli s tím, že jde o naprosté zbytečnosti, které k životu nepotřebuji. Jen by mě ničily. Moderní oblečení, kosmetika, elektronika, nedej bože mobil. Cokoli jsem si přála, to byl podle nich nesmysl. Ne že by na to neměli peníze, jen to neuznávali. A já tak byla dál za outsidera,“ vzpomíná Mariana, která se v patnácti letech chytla pochybné party.

„Hodně pili, kouřili a někteří taky fetovali. Jenže já je viděla úplně jinak. Jako někoho, kdo mě mezi sebe konečně přijal. Byla jsem jim vděčná a začala taky pít a krást po obchodech. Když jsem přišla domů s propíchnutým nosem, naši mě kvůli tomu dokonce na čas vyhodili z domu,“ přiznává. Dnes už se s pochybnou partou nevídá. Bydlí u přítele, chodí do školy i na brigády. Ale domů k rodičům i tak zavítá málokdy.

„Nedokážu jim odpustit, že ze mě udělali třídního outsidera. Nikdy mi nekoupili, co měly ostatní děti. Já si jejich životní styl nevybrala, já ho musela trpět. Upřímně, nesnáším je za to,“ zlobí se Mariana.

Čtěte také: